Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a intuice
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Závislostní, smluvní, hluboká láska

PUBLIKOVÁNO: 02.03.2018, AKTUALIZACE: 02.03.2018

Závislostní láska je egocentrická láska, která chce vlastnit a staví sebe a svůj pohled na druhého do centra dění. Já jeho chci. Nejlépe hned teď. Bez něj  nemůžu dál žít. Závislost na tom jediném partnerovi je pouze naší nadějí na shledání se s lepším otcem nebo lepší matkou, což se neděje, protože je jako oni agresivní, využívá nás, je odmítavý nebo subtilně manipulující.

Nezřídka zde nacházíme velkou polaritu mezi partnery – partneři se sexuálně přitahují, je mezi nimi ovšem mnoho hádek a rozporů, ve vztahu existuje neuvědomělé násilí, vzájemná manipulace a emoční vydírání – mačo a subtilní žena. Polarita mezi partnery ilustruje vzájemnou závislost ženy na muži (ochraň mě a ulov nám mamuta) a muže na ženě (uvař mi toho mamuta, poroď a vychovej nám děti), případně na jiné úrovni kojence na matce (nakoj mě, nasyť mě) a na otci (postarej se o mé bezpečí), popřípadě vychází z principu projekce svých potřeb na partnera - „potřebuji tě, tati“ a „chci tě zachránit, mami“.

Je třeba si připustit, že jsme si pravděpodobně našli partnera, od kterého chceme něco, co jsme v dětství postrádali. Tím je ovšem každý skutečný partner přetížen. Žádný partner zde není k naplnění deficitů, které vznikly v našem dětství – jednoduše už proto, že je naplnit nelze. Sejmeme-li z partnera toto očekávání, uleví se jemu i nám. Teprve potom můžeme zaměřit svou pozornost na léčení vnitřního dítěte, tj. toho, kdo zmíněný deficit, trauma nebo křivdu stále ještě cítí. Dále je prospěšné se podívat na náš vztah s rodiči. Chybějící otec, nepřítomná matka – to vše se dá prožít, a tím i emočně pochopit a vyléčit.

Když zažijeme, proč tady rodiče nebyli, může se uvolnit to, co je často od našeho dětství stažené – láska a vděčnost k rodičům. Tím se nám poprvé dostane možnosti vidět partnera jako partnera, a ne jako projekci rodičů. Dále bychom neměli utíkat předčasně ze vztahu, budeme-li se cítit ohroženi – ať už na mě vysícím nebo přede mnou utíkajícím partnerem. Zkusme na chvíli nic nedělat. Ani neprchat, ani neútočit proti zavřeným branám, prostě tu pouze být. „Tento partner je přesně to, co si zrovna zasloužím a co zrovna potřebuji ke svému růstu.“ „Nic nemusím.“ A už vůbec ne to, co po mně můj partner vyžaduje, takže od něj taky nemusím utíkat.

Smluvní láska je druhem symbiózy, kde si partneři navzájem poskytují, co potřebují, a kde existuje nepsaná, ale silná smlouva: Já ti nabízím toto a toto a ty se zavazuješ mi za to poskytnout tamto a tamto. Obě strany se podobají více obchodníkům než narkomanům ze závislého vztahu. Tato láska zůstává bez osudových, dramatických zvratů, což je pro výchovu dětí nebo trvání vztahu velmi přínosné.

Smluvní láska má tendenci poskytovat druhému, co chce, a to bez ohledu na to, zdali to je také to, co chci já. Výměnou očekávám od partnera, že bude dělat totéž. Vztahu chybí vzájemná přitažlivost, jiskra a oheň chuti na partnera jako takového, a ne jako na uspokojovače mých vlastních sexuálních tužeb. Ochladnutí sexuálního vztahu představuje přijatelný následek smluvní lásky.

Důvěrná láska. Podstatou hluboké a důvěrné lásky je, že se partneři vrátí k prvotní polaritě, ale s plným vědomím svého druhého, komplementárního principu. Každý z nich už tento svůj druhý princip poznal, takže mezi nimi můžou oba svobodně volit. Pokud zrovna nechtějí polaritu (například když spolu pracují), mohou se velmi dobře sladit někde uprostřed. Pokud polaritu chtějí (v lásce a v sexu), jsou schopni ji vytvořit.

To znamená, že já jako muž pochopím v plné šíři, co můj vnitřní muž chce a postavím se ve vztahu s partnerkou vědomě do tohoto principu. Ona aktivuje svou vnitřní ženu, což nás oba spojí polární přitažlivostí. Já jsem v kontaktu se svou vnitřní ženou a ona se svým vnitřním mužem, ale můžeme je nechat odpočívat a spolehnout se na vzájemné zrcadlení. Já se setkávám s ženským principem ve své partnerce a zcela mu důvěřuji. Ona se setkává s mužským principem ve mně a důvěřuje mi.

To, jak mě (a realitu kolem nás) vidí můj partner, mi může pomoci otevřít oči, překročit svůj stín a rozpoznat své skryté mechanismy a vzorce chování. Zrcadlení mého já z její strany bude přesné a půjde do hloubky, což často bolí, je to nepříjemné a já potřebuji velkou sílu, abych zrcadlení unesl. Klíčem je důvěra. Věta: „Důvěřuji ti více než sobě samému“ popisuje mou schopnost ustoupit od mého vlastního náhledu na sebe samého (a tím i na svět) a otevřít se nepohodlnému pohledu partnera. Toto zrcadlení nesmějí partneři využívat k manipulaci druhým a musí se na této vztahové úrovni nalézat oba dva. Je ale hezké, když se tam nahoře mohou oba partneři na krátký okamžik setkat.

Na cestě vztahu založenému na hluboké a důvěrné lásky už nejsou žádná tajemství. Najevo vyjde všechno, co bylo ukryté. Pokud si nechcete vyprázdnit kapsy, nevstupujte do tohoto vztahu. Vztah vás zbaví všeho, co máte.

Vezme vám peníze, šaty, výzbroj i hněv, jenž se za ním skrývá. Pokud nechcete být nazí, nepouštějte se do tohoto vztahu. Za starých časů bylo zvykem vstupovat do vztahu proto, aby se člověk schoval. A některým dvojicím se dařilo skrývat jeden před druhým třicet, čtyřicet nebo i padesát let.

Jenže to bylo kdysi. Teď to trvá jen krátkou dobu, než zůstanete vy i váš partner totálně nazí. Zůstaňte nazí a dívejte se jeden druhému do očí. Dovolte si vidět a být viděn. Buďte společně zranitelní. Prožívejte společně strach, nechte své tělo, ať se třese bolestí a žalem a držte se přitom v náručí. To je ta skutečná zahrada, kde se setkáváte tváří v tvář se svým milovaným.

V dosažení hluboké a důvěrné lásky je ukryto poznání, že Bůh a Bohyně jsou pouze dva aspekty téhož, oné jednoty, která se rozděluje, aby se její části mohly v extázi a blaženosti opět spojit, a tímto „velkým třeskem“ božského spojení vytvořit něco nového – vesmír, život, dítě.

Vidím v tobě bohyni, moji vlastní, zářící a krásnou, v tomto okamžiku ovšem nežitou animu, ženskou část mého Já. Důvěřuji, že mě skrz tebe vede, učí a inspiruje. Sloužím ti a beru si tě. Vidím v tobě boha, mého vlastního, silného a přítomného, v tomto okamžiku nežitého anima, mužskou část mého Já. Důvěřuji, že mě skrz tebe vede, učí a ochraňuje. Následuji tě a dávám se ti.

Muži, nehledej ženu. Nejprve najdi boha. Poté přijmi ženu, která k tobě přijde, s bezpodmínečnou láskou. Ženo, neměň muže. Nejprve najdi boha a pak najdi muže, který je v souladu s bohem.

Ivana Valová
zdroj Jan Bílý - www.konstelace.info


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.