Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Zasvěcení

PUBLIKOVÁNO: 12.03.2008, AKTUALIZACE: 25.03.2017

Zasvěcení znamená stát se vědomým. Zasvěcení je mít touhu po trvalém božském vědomí, propojení s božskou jiskrou a odevzdání se jí. Každý je vědomý na stupni, který odpovídá odolnosti nervů a těla. Stane-li se člověk vědomým na vyšším duchovním stupni, uvádíme do těla vyšší, silnější, pronikavější síly.

Zasvěcení znamená učinit v sobě vědomí nejvyšší a souběžně s tím vystupňovat odolnost těla na nejvyšší stupeň, pak je možné snést tento božský stav v těle beze škody. Je důležité, aby se člověk naučil ovládat tvůrčí sílu ve svém těle. Člověk nejprve musí ovládnout tuto sílu v jejím tělesném projevu a pak ji může učinit vědomou na duchovní úrovni. Toto uvědomování musí začít na nejnižším stupni projevení. Pak je vedena do těla síla, odpovídající vývojovému stupni, které tělo snáší beze škody. Zasvěcení vyžaduje sebeovládání.

Zasvěcení znamená znát a chápat vše. Znamená s pomocí stvořitele vystoupit svou vlastní silou. Životní energie z páteře je transformována nervovými centry na nižší vibrace, odpovídající příslušnému stupni vědomí a teprve tento transformovaný životní proud je veden do těla. Staneme-li se vědomými v nějaké vibrační oktávě, pak jsme do této frekvence zapojeni a její sféra tudíž pro nás znamená plnou skutečnost.

Když obstojíme ve zkoušce v jednom stupni, probudíme se v následující sféře a poznáme, že jsme na nižším stupni měli jen sny. Neobstojíme-li však ve zkoušce, tj. ztotožníme-li se s událostmi a nedokážeme-li být jejich pánem, pak nám všechny tyto snové obrazy zůstanou skutečností a my je musíme prožít ve světě času a prostoru jako skutečné události až do konce. Všechny nevědomé části duše se stanou vědomými, není žádné podvědomí a nadvědomí. Svým vědomím sestupujeme nejprve do nejhlubší sféry stvoření. Musíme zažít síly tam vládnoucí a stát se jejich pánem.

Zasvěcení je stát se vědomým ve věčném bytí. Neboť pouze ten, který je ve svém vědomí v klidu, mírem samým, a koná vše, co myslí, cítí a činí z tohoto božského stavu, kdo za všech podmínek projevuje a nechá vládnout boží vůli, kdo vyzařuje výhradně pozitivní dávající síly, jen ten je skutečně Synem božím. Zasvěcení pomáhá jedinci probudit jeho vědomí a zvýšit jemné frekvence energie mysli. Zasvěcením dojde k rozšíření vědomí, aby se člověk mohl dostat ke skrytému vědění, historii minulých civilizací, instrukcí k rozvinutí mysli, zvýšení spirituálního vědomí, informovat o jiných světech a jiných formách života ve vesmíru. Člověk prochází zážitkem smrti jako zážitkem přechodu z jednoho světa do druhého, tedy nesmrtelnosti. Toto porozumění přiměje člověka věřit jiným světům a důvěřovat jim.

Chrámy sloužily k uctívání životní síly a energie, jež vyzařovala ze slunce jako představitele vesmírné životodárné energie. Uctívala se tvořivá energie slunce. Král řídil ranní ceremoniál, královna řídila večerní ceremoniál. Každý chrám měl jinou funkci. Bylo to místo zasvěcení a zdokonalování moudrosti či dovednosti. Každé zasvěcení bylo uzpůsobené stupni vědomí a zralosti adepta. Uvnitř chrámů bylo možné zvyšovat frekvence a naplnit je požadovaným cílem. Chrámy umožňovaly spojení s univerzální moudrostí a jinými frekvenčními sférami bytí. Tak lidé neustále čerpali poznatky z vyšších úrovní a integrovali je do svého vědomí. Jemné a individuální vibrace chrámů prostoupily celou bytost a vytvořily spojení s jejím bytím. Každá duše měla možnost nahlédnout do svého individuálního životního plánu.

Vstoupí-li bytost do komor uvnitř pyramidy a zůstane-li tam ve tmě, začnou frekvence působit na jeho duši. Tato místa fungují jako zesilovače emocí. Proto je před vstupem do nich nutné nejdříve vyrovnat či vyléčit vnitřní disharmonie, neboť zde se manifestují v umocněné formě. Cílem této zkoušky bylo překonat pozemský strach a spojit se v naprostém tichu, klidu a tmě s jádrem duše. První stupeň zasvěcení byl vždy nejtěžší. Adeptem pronikl silný vnitřní nepokoj a odvedl jej od vytouženého cíle. Bylo třeba ztišit rozum a vysvobodit ducha. Poté, co adept ztratil pojem o čase a poddal se tichu a temnotě, začala vlastní zkouška. Byl zasvěcen do umění dokonalého ovládání síly ducha. Vnesl světlo do tmy, a odstranil tak své pozemské obavy. Délka zkoušky byla individuální, nic se nedělo pod tlakem. Podstatné bylo pouze to, zdali adept obstál a byl do konkrétní sféry zasvěcen.

Šlo o to, aby se naplnil hlubokou důvěrou a vyléčil emoce, které plodí strach. Mezi zkouškami se adepti uchylovali do síní uvolnění a zábavy, kde si odpočinuli a vyladili se. Poslední zkouškou bylo Velké zasvěcení. Byl zaveden do Velké síně, uprostřed níž se nacházel sarkofág, do něhož si měl lehnout. Tělo v sarkofágu bylo zcela čisté a naplněné láskyplnými frekvencemi a adept byl propojen se svou duší a vesmírnými frekvencemi. Proudila zde vysokofrekvenční energie. Pochopil, co je dokonalost, a našel v sobě hluboký mír. Byl tu tři dny. Poté byl odveden do Síně klidu. Po dlouhém období zasvěcování a intenzivního zkoušení mohl vnímat hluboké spojení s vesmírem. Pak se z něj stal kněz, který bude předávat své znalosti jiným.

Zasvěcení je cesta za světlem, rozšíření vědomí, zesílení mentálních a fyzických schopností. Umožňuje vlastní poznání a spojení s jednotou. Iniciace znamená počátek, který otevírá adepta vysokým spirituálním energiím. Po zasvěcení má člověk přístup k vesmírné energii. V okamžiku smrti zažívá duše tytéž dojmy jako lidé, kteří byli zasvěceni do velkých mystérií. Oči zasvěcenců byly otevřené, byly nazývány očima Horovýma, protože nahlížely do mnoha různých světů – do světa bdění a do světa spánku, do světa smrti a do světa snění, do světů minulých i budoucích. Zasvěcením bylo zkouškou prožití bytí a nebytí, viditelného a skrytého, převedení člověka z běžné úrovně vědomí do úrovně vyšší, vzestoupení do vyšších dimenzionálních úrovní a zmrtvýchvstání bylo primárním úkolem zasvěcení. Zasvěcenec je člověk dvakrát zrozený, je ten, kdo obnovil svůj život.

Projití zasvěcením zahrnovalo prožití tohoto materiálu, jak postupně vyplouval na povrch na každém stupni zasvěcení a také bylo potřeba ovládnout tuto sílu skrze vědomí a duchovní dary. Když se zasvěcenec začal probouzet a chápat historii sebe jako bytosti, začal otevírat své prastaré oči. Byly to oči Horovy, které nehleděly lidskýma očima, ale z pohledu boha. Viděly propojenost a smysl všech věcí, mohly nahlížet do mnoha realit a spojit celý obraz, celou historii. Dokázaly se na své úrovni spojit s historií planetární, galaktickou a vesmírnou. 

Velké zasvěcení znamená vědomě zažít vitální energii a tvůrčí vibraci věčného bytí na každém vývojovém stupni, v její původní vibraci, bez transformace, a současně ji vést do těla. To vyžaduje odpovídací odolnost, kterou lze získat tělesným a duševním cvičením. Znamená to příslušná nervová centra pomalu a opatrně připravovat, probouzet a ovládat. V zasvěcení dosahuje člověk za pomoci proudu síly božského stupně, kterého by vlastní silou nemohl dokázat. Zde je velký bod obratu ze stále negativního, beroucího postoje, do pozitivního, dávajícího.

Žádná lidská bytost nemůže projít posledním zasvěcením, tímto bodem obratu sama a bez vedení, i když někteří lidé se mohou vyvinout tak dalece, že vlastním úsilím jsou zcela připraveni k zasvěcení do posledního stupně. V tomto případě stačí položení ruky, aby byli zasvěceni do božského vědomí. Tito zasvěcenci už neupadnou z tohoto vědomí, protože prošli kruhem úplného uvědomování se všemi zkušenostmi a stojí před nimi už jen uzavření kruhu – sjednocení obou už zcela uvědomělých doplňujících se polovin. Jen tuto poslední pomoc musí dostat zvenčí. Poté žijí v trvalém božském vědomí.

Během zasvěcení je přivedena do těla zasvěcovaného vyšší frekvence než odpovídá stupni jeho vědomí, čímž se jeho vědomí dostává na tento vyšší stupeň. Jen člověka připravovaného přísným školením je možno beze škody zasvětit tímto způsobem. Jen on je schopen ovládat své tělo za pomoci svého intelektu, chápání a síly vůle. Člověk se může přizpůsobit jiným vibracím o jeden stupeň výše, což znamená, že běžný člověk může zažít blaženost páté dimenze. Každá vyšší vibrace vzbuzuje pocit štěstí. Totéž štěstí zvýšeného nervového napětí hledá každý člověk, který pije alkohol nebo bere jiné látky. Zpětná reakce ho však vrhá zpět hlouběji než předtím. Nižší vibrace než vlastní v nás vyvolávají depresi, strach a zoufalství.

V zasvěcení, dříve než se probudíme ze svého tělesného vědomí do božského vše-sebe-vědomí, se objeví ve vědomí jako sny energie, které jsme vytvořili podle svého charakteru od věků svými činy a jejich reakcemi a které nyní čekají v podvědomí jako zárodky hotových událostí na čas svému uskutečnění. Zničit je nemůžeme, protože pocházejí z tvůrčích sil. Můžeme však zabránit tomu, aby tyto energie sestoupily na úroveň hmotného světa a uskutečnily se, jestliže svým vědomím sestoupíme do hloubi své duše, kde tyto síly číhají v latentním stavu, probudíme je k životu ve svém vědomí a zažijeme tyto sny pro sebe jako úplné skutečnosti.

Zažít znamená stáhnout zpět už jednou vyslané síly, přivést je do vědomí a prožít je jako stavy vědomí. Tím se uvolní vnitřní napětí sil. Ony dozní bez účinku, jsou zničeny. V zasvěcení prožijeme celý svůj budoucí osud jako řadu různých stavů vědomí, jako snové obrazy, bez času a prostoru. Tím se osvobodíme od své osoby, a proto také od svého osobního osudu. Své tělo budeme nadále používat jako zcela neosobní nástroj boží.

Je to test, ve kterém čelíme sami sobě. Překonání svých strachů (třeba z hadů) se skládalo z uvědomění, že člověk čelí svému vlastnímu strachu a vědomí, které chce zůstat na prahu. Jakmile si toto uvědomíme, překonáme svůj strach, který je jen stav naší mysli, a hadi okamžitě zmizí. Jestli ne, byli jsme ve své zhmotnělé představě uštknuti a naše fyzické tělo na to reagovalo.

Musíme stále zkoušet všechny naše city, všechny naše nálady a prosvětlovat je světlem našeho vědomí. Musíme zpozorovat nejmenší hnutí naší duše, naší mysli a vyzkoušet, odkud pochází, co za nimi vězí v podvědomí. Masku, za kterou se skrývají mnohé pudy a city, které se vynoří z podvědomí, ale které nechceme uznat, musíme nemilosrdně strhnout.

Záhada Velké pyramidy je jen záhadou tvého vlastního Já. Všechny tajné komnaty a starobylé záznamy jsou uloženy v tobě. Velká pyramida je chrám iniciace, v němž lidé dorůstají bohů a bohové sestupují k lidem. Během tří dnů prošel člověk v královské komnatě důvěrnou rozmluvou s bohy. Poté byl vzkříšen metodou otevírání úst a znovuzrozený se poté odebral do komory královny, aby tam nalezl klid a vnitřní rozvahu.

Zasvěcení ve Velké pyramidě je velmi podobné procházení bardem, které všichni zažívají po fyzické smrti. Zážitky se zdají naprosto reálné, ale ve skutečnosti jenom čelí vlastním představám a nezpracovaným emocím v podobě snů. Smysl barda a zasvěcení je spojit se se světlem. Smysl je, ať už procházíte čímkoliv, na první místo stavět spojení s tvůrcem. Zasvěcení se testují, jestli podlehnou pokušením na sedmi oktávách bytí. Sny a potenciální nezvládnuté události, které odpočívají v podvědomé mysli, by se s jistotou staly reálnými událostmi na Zemi, pokud by je zasvěcenec nezažil v procesu zasvěcení. Zasvěcení dávalo možnost si vyřešit tyto problémy a vztah k vědomí na prahu v tomto typu meditační smrti spíš než v pozemském životě nebo v budoucích inkarnacích.

V zásadě adept čelil své vlastní karmě, kterou si nasbíral ve všech svých minulých životech. Místo toho, aby se objevovala v budoucnosti, dostal šanci ji zažít ve snech, které se zdály naprosto skutečné. Tak se zasvěcení stalo i procesem sestupu do hlubin duše k urychlení zpracovávání karmy jako ve stavu vědomí nebo ve snech/vizích při zasvěcení. Tím, že prožili svou karmu v tomto stavu snění, čelili tomuto zákonu a nemuseli ji už zažít ve skutečnosti nebo v budoucích inkarnacích, pokud testem dokázali projít. Velká pyramida slouží k urychlení evoluce lidského ducha. Zasvěcení je jinými slovy otevření velké knihy nebo zlomení sedmi pečetí (propojení sedmi čaker a sedmi žláz po sedmém zasvěcení).

Vzkříšení je po 3 dnech opuštění těla, je to znovuzrození a probuzení ze smrtelného transu při zasvěcení. Po vzkříšení dochází k pochopení poslání, která na člověka je vloženo, je to přijetí duchovního otce Slunce. Původní vzkříšení následovalo po odchodu vědomí. Vědomí duše se na chvíli (nebo i 3 dny) odpoutalo a prošlo tunelem do vyšších dimenzí, aby došlo k poznání. Pak teprve následovalo fyzické vzkříšení. Obyčejná lidská existence je jako duchovní smrt, zatímco vzkříšení je chvíle osvícení při zasvěcení odhaluje to, co skutečně existuje. Když někdo projde zasvěcením, pochopí boží záměr, duchovně ožije a může okamžitě vstát z mrtvých. Ti, kdo říkají, že nejprve zemřou a potom vstanou z mrtvých, se mýlí, vzkříšení musí dosáhnout, dokud žijí.

Vše závisí na tvé vůli, jestli se některá síla projeví nebo ne. Žádná bytost ti nemůže zabránit, aby sis uchoval duchovní svobodu, nebo aby ses nechal zotročit silami, které pochází z vlastního Já. Blaženost může přinést pouze sjednocením s božským Já. Naslouchej do té doby, než se z nitra ozve hlas.

Nacházím svou doplňující polovinu v sobě samé. Miluji v druhém Boha, ne tělo a charakter. Dej mi sílu jednat ze stavu božského vědomí. Jsem člověk, ale nesu ve svém srdci božské vědomí Já – Boha. Ponořuji se do sebe, do Boha. Dosahuji dokonalého naplnění.

Kde jste, bytosti, ke kterým patřím, bytosti, jimž jsem podobná, které stojí na základu lásky, kteří mi rozumějí. Vy, kteří jste mě nikdy neopustili, kde jste?

Buď s ním, Bože, a dovol, aby Tebe a sebe samého opět našel. Dovol, aby našel cestu, která vede k Tobě a aby se od ní nikdy neodchýlil! Probuď ho, probuď sebe samého v něm. Bože, vždyť Ty sídlíš i v něm a Ty se v něm musíš probudit, aby se probudil, protože mé síly už nestačí. On si musí uvědomit sám sebe, neboť je ztracen a Ty znáš tu jedinou cestu – aby Tebe poznal v sobě samém, aby se cítil všemi lidmi opuštěný a přesvědčený, že dokonce i já jsem ho opustila. Musí se cítit zklamaný každou osobou, musí se každého zříci, aby našel Tebe, aby si byl zase vědom, v Tobě, sebe samého. Ty víš Bože, že já už nevidím žádné jiné východisko, abych ho zachránila. Nemohu už a nesmím mu ukázat svou lásku. On Tě musí najít vlastními silami. Já jsem jen člověk, Ty jsi však Bůh, láska sama, Ty ho miluješ víc, než mohu já milovat, Ty Bože, jsi stále s ním a protože já musím nyní být krutá, miluj ho svou božskou láskou! Dej na něho pozor, aby neztratil navždy zdraví, zatímco prochází tímto těžkým bojem, touto těžkou školou. Ty víš, že hřeší i proti svému zdraví proto, že nemá žádnou důvěru v sebe, že ve svém podvědomí chce zemřít a zničit se. Dej na něj pozor, otevři jeho duchovní zrak a neopouštěj ho, neopouštěj ho, neopouštěj ho.

Zdroj: Ivana Valová, Zasvěcení - Elisabeth Haich, 2012 a dál - Aladin


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.