Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Zasvěcení v podzemním lese

PUBLIKOVÁNO: 03.11.2013, AKTUALIZACE: 05.11.2017

Vytrvalost znamená zatvrdit, udělat pevným, robustním, posílit, vkládat do něčeho sílu a stát se odolným. Vytrvalost znamená, že vytváříme něco podstatného. Znamená to podívat se do podsvětí, do světa, který nemůže vnímat naše ego. Znamená to poznat ztrátu, přinést oběť a dojít k osvícení.

Zeptej se sebe: "Jaký špatný obchod jsi v životě udělala? Kdy ses vzdala svých drápů, svých zubů, svého smyslu, své stopy? Kdy jste dali slib něčemu, co se zdálo být bohaté, ale později se ukázalo, že je bezcenné, aniž byste si uvědomili bolest, lítost a zmatek, který vám to přivodí? Vzdala jste se vlády nad vášnivou, tvůrčí a inspirativní stránkou života?" Tento stav se podobá somnambulismu: chodíte, hovoříte, a přesto spíte.

Otec symbolizuje funkci duše, jež nás má ve vnějším světě provázet, je nevšímavý k tomu, jak vnější a vnitřní svět společně fungují. Nemá-li otcovská část duše vědomosti o duševních věcech, jsme snadno podvedeni. Mnoho věcí není takových, jak se zdají být na první pohled. Nastupuje uvědomění a bystrost. Žádný citlivý tvor na tomto světě nezůstane navždy nevinným.

Naše instinkty nás vedou k tomu, abychom čelili věcem, jež jsou jiné, než se zdá na první pohled. Proto často zažijeme zradu a ztrátu a máme někdy poprvé v životě možnost narážet hlavou do zdí svých vlastních činů a můžeme se naučit jimi projít. Žena jde dál, snaží se porozumět, odhalit vrstvy jejího vnímání a opevnění, aby viděla, co se za nimi ukrývá. Ztráta nevinnosti se považuje za vstupní rituál.

Vzdá-li se žena svých instinktů, které ji upozorní ve správný čas říct ano či ne, vzdá-li se svého náhledu a intuice, potom se nachází v situacích, které slibovaly zlato, ale místo toho přinášejí žal. Ďábel symbolizuje temnou stránku duše, dravce. Kdyby mu bylo dáno světlo, to znamená život s možností lásky a tvůrčí činnosti, potom by ďábel nebyl ďáblem.

Světlo mladé dívky září srdcelomnou krásou, není si však vědoma své ceny. Takové světlo, o kterém se neví a zůstává nechráněno, je vždy terčem. Instinkt ženě říká, že ztratila suverenitu nad svým vlastním životem. Aby si žena opět vzala korunu, musí tato žena přehodnotit svůj čas, své ústupky a svou pozornost, kterou věnovala druhým.

Je-li naše znalost cest naší vlastní duše nedozrálá, nemůžeme z ní být vyživováni, protože poznání ještě nedozrálo. Získáme-li však spojení s kořeny instinktivního Já, můžeme dozrát, stát se výživnými pro duši, své Já a pro svého ducha. Nedozrálá žena patří sama sobě, a přesto dává paži, nohu nebo oko každému milenci, který projde závorou. Žena oplývá vyzařující, tvůrčí silou, a zve své upíří přátele ke skupinovému sání. Pokud si žena uvědomí tento špatný obchod, její bolest se stává vědomou.

A je-li bolest vědomá, může s ní něco dělat. Může ji použít k poučení, může jí být posílena, může se stát znalou ženou. Znamená to postavit se mimo své utrpení a zjistit více. Úkolem panny je najít ženicha v podsvětí, nikoli ve vrchním světě. Jsme zde, oblečeni a co nejvíce chráněni, očekávajíce svůj osud. A plakat. Není již možnost usnout, když člověk pláče. Plakat do té doby, dokud potřeba ochrany nezmizí.

Dívka začíná mít zvířecí sílu, vlévá se do ní její divoká přirozenost, která také znamená ochranu. Dravec má v úmyslu ji ponížit, oslabit ji svými zákazy. Nevinnost se už nikdy nevrátí zpět. Vzdáváme se rukou ega, abychom získali zpět to nespoutané, naše ženské smysly, potom se tak musí stát, abychom se vyhnuli všem bezvýznamným věcem, které máme na dosah, ať už je jimi cokoliv, co nám brání v růstu. Nechme je jít. Někdo, na druhé straně duše, na nás čeká, aby nám pomohl, aby nás vyléčil.

Někdo na nás čeká, aby nás obnovil, aby transformoval to odumřelé a aby ovázal části, které bolí. Žena prožije těžkou ztrátu nejdražších hodnot, které znamenají všechno, ztrátu perspektivy, ztrátu obzoru, ztrátu toho, v co člověk věřil a proč tomu věřil. Je to zmatení obyčejné mysli, aby se zasvěcovaným mohlo snáze předložit to mystické.

Ďábel necítí, tudíž si ani nepřeje, aby jeho oběť cítila. Neosvobozený aspekt duše necítí a žárlí na ty, kteří cítí a je hnán až k nenávisti. Jdeme dál, i když jsme zranitelní a ochrana ega je sloupnuta jako kůra stromu. Přesto jsme však silní, protože jsme se naučili mrštit ďáblem přes dvůr. V tomto období vidíme, že cokoliv děláme, plány ega se nám vymykají.

V našich životech dojde ke změně, k veliké změně, bez ohledu na to, jaké pěkné plány pro nás ego připravilo. Toužíme být sami. Nemůžeme již déle spoléhat na otcovskou dominantní společnost; jsme uprostřed učení se o našich skutečných životech. Pokračujeme a navracíme se k platným starým hodnotám, hlubším myšlenkám. I když žena cítí, že ztratila kontakt, svůj obvyklý přístup ke světu, je přesto stále silná ve své čistotě duše, ve své vytrvalé lítosti, a proto to, co ji chtělo původně zničit, odchází. Psychické tělo ztratilo své ruce.

Zasvěcení je proces, ve kterém se obracíme ze své přirozené inklinace zůstat nevědomými a rozhodujeme, že ať to stojí cokoliv, utrpení, úsilí, vytrvalost, budeme trvat na vědomém spojení s hlubší myslí, s nespoutaným Já. Žena se oblékne, psychicky se co nejvíce obrní a sestoupí o další rameno schodiště dolů, do ještě hlubšího království duše.

Postoupení z mladého ženství do zralého ženství, z manželského života do osamělosti, překročení hranice ošklivosti, vykročení se zraněním, ale s úplně jiným systémem hodnot, to je smrt a vzkříšení. Nemáme se čeho zachytit, chybí nám poznání – nemáme ruce. Egoistické a kolektivní aspekty duše nemají již takovou moc, jakou kdysi měli, a z ženy se stává tulačka. Nějakým způsobem začneme cítit, že nepatříme k tomu životu kolem nás.

Žena je přirozeně vedena do podsvětí, kdy cestou tam i dovnitř jsou jejími průvodci síly hlubokého ženství. Je to považováno za součást jejího učení a za úspěch nejvyššího řádu, získala-li znalost vlastní zkušeností. Ve vrchním světě se všechno vysvětluje ve světle jednoduchých zisků a ztrát. V podsvětí je vše vysvětlováno ve světle tajemství skutečného náhledu, správného činu a vývoje k tomu, aby osoba získala intenzivní vnitřní sílu a poznání.

Velice staré poselství je, že sestup bude živit, i když je temný, i když si člověk myslí, že zabloudil. Král k ženě pospíchá a vyznává jí svoji oddanost a lásku. „Nevzdám se tě. Od tohoto dne budu o tebe pečovat.“ Král je zmoudřelým stvořením. Je to hlídač nevědomí ženy. Je schopen podstoupit mnoho, jako mladá dívka. A stejně jako ona, má i on před sebou další sestup.

Pokud bloudíš, existuje ještě druhý, kdo je znalý a zkušený a čeká, kdy zaklepeš na dveře, hodíš kamenem, sníš hrušku nebo se prostě objevíš, abys oznámila svůj příchod do podsvětí. Tato milující přítomnost čeká a vyhlíží zbloudilce, který hledá. Král má schopnost vynést vnitřní poznání ven na svět a uvést jej do praxe bez afektovanosti, šeptání či omluv.

Kouzelník představuje kouzlo ženské moci, jako mít vize, slyšet na velkou vzdálenost, to vše patří do instinktivního ženství. Ve vědomém životě napomáhá kouzelník schopnostem ženy stát se tím, čím si přeje, a kdykoliv se vidět tak, jak si přeje. Královna matka představuje plodnost, moc prohlédnout lsti dravce a schopnost mírnit kletby. Ďábel se nás snaží odříznout od našich vlastních sil, snaží se nám odebrat naši duševní práci. Ďábel oponuje rozvíjení duše a snaží se ji zahubit. Je to síla, která musí být přemožena a zkrocena. Žena si pročisťuje svoji cestu ke skutečnému a nespoutanému Já.

Bloudění podsvětím pomáhá vyždímat poslední zbytky odporu, poslední záchvěvy pýchy a srovná jakoukoliv námitku, se kterou přijdeme. Bloudění takovýmto způsobem je únavné, což však způsobí, že se nakonec zbavíme egoistických obav a ambicí a budeme prostě sledovat, co přijde. Výsledkem je, že pochopení našeho času, stráveného v podzemí, bude hluboké a kompletní. Král se jednou podívá na mladou ženu a okamžitě ji miluje jako svoji vlastní, celým srdcem a bez jakýchkoliv pochyb.

Považuje ji za svoji vlastní ne navzdory jejímu nespoutanému a bloudícímu stavu, ale právě proto. Je to veliká síla Já, která nás miluje a má nás v srdci. Ženy v tomto stavu potkají partnera, který je přesně takový, jakého si vždy přály. Bloudí, a přesto jsou milovány. Nejsou bohaté, ale přesto nakrmené. Sňatkem se spojují dva svérázné a odlišné životy. Je to sňatek dvou protikladů, že brzy dojde ke smrti a zrození. Vyznat se v podsvětí znamená, že se člověk naučil vyvolat, řídit, utěšit a požádat o pomoc síly tohoto světa a také ví, jak zahnat jeho nevítané aspekty, například ospalost.

Spojení s instinktivním Já znamená obdržet hojivý dotek, schopnost vidět ve tmě, schopnost silného vědění fyzickým vnímáním. Dívce se dostalo léčení, které přišlo bez vůle ega. Dalším krokem je vytvoření si vztahu ke staré Divoké Matce. V tomto období je často žena naplněna sama sebou, svým Já. Je naplněna zárodkem myšlenky, jaký by její život mohl být, vytrvá-li ve své práci.

Žena se stává sama sebou, celistvým já, což znamená nerozdělenou duší. Výzva milovat své nehezké aspekty je stejně velkým úsilím, jaké kdy nějaká hrdinka podstoupila. Nové Já je na cestě. Naše vnitřní životy, takové, jaké jsme znali, stojí před změnou. Znamená to, že při sestupu vrchní svět a ideály vyblednou a na nějaký čas budeme neklidní a nespokojení, protože spokojenost a naplnění ve vnitřní realitě jsou teprve v procesu zrodu.

To, po čem hladovíme, nemůže být nikdy uspokojeno partnerem, zaměstnáním, penězi, novým tím či oním. To, po čem hladovíme, je z jiného světa, ze světa, který udržuje naše životy. A toto Já přichází čekáním. Poté žena na nějakou dobu usne ve svém vlastním životě. Komunikace mezi těmito dvěma hlavními komponenty nové duše je pomalá a nedokáže se ještě postavit proti destruktivním a svádivým silám v duši.

Žena zapomíná pamatovat na ďábla. Žena odhaluje, jakou má dravec schopnost překroutit lidské vnímání a vitální chápání, které potřebujeme k vývoji morální důstojnosti, vizionářského rozhledu a reakcí v našich životech a ve světě. Odříznutí jednoho psychického procesu, zablokování druhého, odseknutí kořene a uzavření prostoru je výsledek toho, že generace žen jsou vystrašené, protože v rodinách postrádají tradici předávání učení, přípravu a uvítáním matky - svých dcer do menstruace, toto období zvýšeného vnímání ženy, jak sexuálního, tak emocionálního, na období hanby a trestu.

Žena se musí naučit číst mezi řádky, použít lstivý náhled a musí si držet své vlastní místo, aby nebyla smetena drzými nároky dravce. Královna mladou ženu neumlčuje, nevaruje ji před tím, aby vyslovila svoji pravdu, nebude ji podporovat v tom, aby předstírala, že je méně proto, aby mohla manipulovat více. Sleduje směr, o kterém ví, že je nejmoudřejší. S dravcem se neutká, ale přelstí jej. Nevzdává se. Zná to, co je integrální, ví, co pomůže ženě vzkvétat, na první pohled pozná dravce a ví, jak na něj. Je to cesta hlubokého zasvěcení a rozvoje vědomí.

Žena se naučí dravce hledat namísto toho, aby se mu vyhýbala, ignorovala jej, nebo se k němu chovala hezky. Naučí se trikům, převlekům a způsobům, které dravec používá. Naučí se číst mezi odkyve zprávách, příkazech, očekáváních nebo zvycích, které byly z pravdivých překroucené na manipulativní. AŤ již pak dravec útočí z vlastní duše nebo ze společnosti kolem nás, jsme bystří a schopni se sním utkat tváří v tvář a vykonat to, co je zapotřebí. Ďábel je cokoliv, co znehodnocuje porozumění hlubokým ženským cyklům.

Ďábel a nové Já nám posílají protichůdné zprávy. Pro naši osobní psychickou práci dostáváme překroucené zprávy. "Jsem dobrý; nejsem tak dobrý. Moje práce je hluboká; moje práce je hloupá. Mám výsledky; nehýbám se z místa. Jsem statečný; jsem zbabělec." Tyto zprávy jsou matoucí. Tato destruktivní síla vzniká z temného a nejasného, kde žijí všechny zapomenuté, potlačené a nepěkné myšlenky, pohnutky a jednání.

Chce to silnou víru v tomto období pokračovat. Král, královna a matka krále, tyto elementy duše, táhnou jedním směrem, naším směrem, musíme tedy s nimi vytrvat. V tomto bodě se jedná o práci, která vede k cestě k domovu. Král našich duší oplývá statností. Při první ráně se neohne. Neschoulí se před nenávistí a trestajícím osudem. Je to zkouška naší vnitřní jistoty. Mohou dvě síly zůstat spojené, i když jedna nebo druhá se ukazuje jako ohavná a opovrženíhodná? Může jeden stát při druhém za jakýchkoliv okolností? Může spojení pokračovat, i když bylo s úspěchem zasazeno semeno pochyb?

„Nedívej se na pravdu. Neříkej pravdu. Nehleď na život takový, jaký je. Neusiluj o naplnění svých tužeb. Nemluv o všech těchto divokých věcech.“ Nakonec se v nás stejně ozve hlas, který říká: „To nemohu, nebudu tolerovat. To je příliš.“ A duše začne jednat chytřeji. Být volnou ženou a používat závoj podle své libosti znamená mít moc tajemné ženy a bohyně, je tu pouze za sebe sama, uzavřená a mocná. Rozumní lidé vědí, že ženu se závojem nesmí rušit jejich psychický prostor.

Poté, co žena strávila dlouhou dobu ve svém vnitřním světě, se rozloučí se vzácnými vnitřními silami a jde dál, kdy její vášnivá a kvetoucí duše znovu nabývá svých kořenů, je už zakořeněná. Žena dorůstá do svého vlastního spirituálního vyjadřování, do svého vlastního, oprávněného a jedinečného tvaru. Stává se z ní žena, která hluboce vnímá svůj vlastní osud, Hledíce zpříma, s dlaněmi nahoru a nedotčeným sluchem instinktivního Já vstupuje žena do života novým a mocným způsobem. Žena má pocit, že konečně má život opět ve své moci. Má dlaně, kterými vidí a kterými si znovu vytvoří život. Celou dobu jí pomáhaly vnitřní síly a velmi dozrála. Nyní je skutečně sama v sobě. Touhy jejího ega po zabezpečeném životě nejsou již nadále vůdčí potřebou.

Mužský aspekt ženy potřebuje zasvětit a integrovat do osobní práce ženy a pak to, co se žena naučila, se nebude odrážet pouze v její vnitřní duši, ale bude na ní i napsáno a bude podle toho jednat i navenek. Mužský aspekt vykonává skutečnou práci v přípravě na to, aby mohl předvést a konat pravdu pro duševní Já nově zasvěcené ženy. Animus nemůže jednat pod její úrovní poznání, jinak by se opět stala rozpolcenou mezi tím, co cítí a ví vnitřně, a jak se pomocí Anima chová navenek.

Vidíme tedy Animus při své vlastní transformaci, připravující se na rovnocenné partnerství se ženou a dítětem (Já) a matkou (moudrostí). A všichni jsou sloučeni a milují se navzájem. Vytrvalost duše byla vyzkoušena a uspěla. Místo antagonismu mezi silami mužství a ženství může být hluboká láska, zejména jsou-li její kořeny v hledání svého vlastního Já.

Čas s divoškou je nejprve těžký. Dát do pořádku raněný instinkt, zbavit se naivity a učit se nejhlubší aspekty duše a ducha, držet se toho, co jsme poznali, neodvracet se, říct to, za čím si stojíme…to všechno vyžaduje neomezenou a mystickou vytrvalost. Když se pak z podsvětí vrátíme nahoru, můžeme navenek vypadat beze změn, vnitřně jsme však získali obrovskou nespoutanost. Na povrchu jsme stále přátelští, ale pod kůží již definitivně nejsme krotcí.

Ivana Valová
www.atlantskaskola.cz
Zdroj: Ženy, které běhaly s vlky - Clarissa Pinkola Estes

 


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.