Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Vzkříšení divoké ženy, zpěv nad kostmi

PUBLIKOVÁNO: 07.08.2016, AKTUALIZACE: 05.11.2017

Všechny jsme naplněny touhou být nespoutané. Pro tuto touhu existuje několik tradicí ověřených protilátek. Učili nás se za ni stydět. Nechávaly jsme si růst dlouhé vlasy a používaly je k zakrývání svých citů. Stín divošky nás však během našich dnů a nocí stále doprovází.

Spojení s archetypem divoké ženy znamená vymezit své území, nalézt svoji smečku, ve svém těle přebývat se samozřejmostí a hrdostí bez ohledu na dary těla a jeho omezení, znamená to mluvit a jednat sama za sebe, být vnímavá, ostražitá, čerpat z vnitřních intuitivních ženských sil a smyslů, znamená to schopnost vžít se do svých cyklů, najít místo, kam člověk přináleží, s důstojností růst a zachovat si co nejhlubší vědomí.

Divoška nesídlí v hlavě, ale ve vnitřnostech, může stopovat a hnát, vyzývat i odhánět, může cítit, zastírat a hluboce milovat. Je intuitivní, svérázná a má řád.  Správná reakce s sebou nese vnitřní náhled a správné množství soucitu a síly spojené dohromady.

Jaké jsou symptomy narušeného vztahu s divokou silou v duši? Pocit zatrpklosti, únavy, slabosti, deprese, zmatku, zamlklosti, uzavřenosti, nečinnosti a strachu. Cítit se bez inspirace, bez života, bezvýznamně, jako ve slepé uličce, postrádat tvořivý zápal, pociťovat stud, nepřetržitý vztek, podrážděnost, pocity bezmocnosti, obětování vlastního tvůrčího života ostatním, život vysávající výběr partnerů, narušování vlastního rytmu, pocit nepatřičnosti.

Nechat se příliš vtáhnout do rodinného života, práce jen proto, že se to zdá bezpečné, obávat se jednat jen za sebe a riskovat, strach zviditelnit se, strachovat se ukázat svou nedokonalou práci, strach bránit se, povstat, vyjádřit se, otevřeně promluvit, oponovat, příliš snadno ustupovat se, mstít se, bát se zastavit, opakovaně počítat do tří a nemít kuráž začít.

Mít pocit méněcennosti, být příliš hodná tváří v tvář nebezpečí a nejednat ze své duše, dávat příliš mnoho, mít hlad po uznání společnosti, nespokojenost, zahořklost, nevšímat si neshod, být za každou cenu klidná, nevyrušovat, dokud se vše neuklidní nebo dočasně nezmizí, nemít žádnou reakci na pocity hněvu, vzdávat se, mít zpomalené a opožděné reakce o týdny, měsíce či roky, kdy si až potom žena vlastně uvědomí, co měla nebo mohla udělat či říct.

Lidé o také ženě říkají: „Ano, je zmrzačená, ale podívej se, jak dobře se jí vede.“ K poranění došlo napomínáním děvčátek, aby si nevšímaly neshod, aby byly za každou cenu klidné, aby nevyrušovaly a aby vydržely bolest, dokud se vše neuklidní nebo dočasně nezmizí.

Divoška nám pomáhá. Nebojí se největší temnoty, protože vidí ve tmě. Nemá strach z odpadků, smetí, rozkladu, zápachu. Ona to vše může vidět, může se s tím vyrovnat, může pomoci. Je to nezničitelná síla ženství, dokázat tento horor shlédnout, neodvrátit se a jednat za sebe. Když necháme divošku, aby nám vládla a chránila nás, získáme nazpět to starobylé, intuitivní a vášnivé. Překonáme překážky a naučíme se jak, pokud to ještě nevíme. Učiníme kroky k tomu, abychom své myšlenky vyjádřily světu.

Ztratíme-li soustředění mysli, znovu jej získáme, budeme pečovat o osobní cykly, více se přimkneme k přátelům a partnerům, kteří jsou v souladu s našimi nespoutanými a integrálními rytmy. Zvolíme si takové vztahy, jež budou dbát na naše tvůrčí a instinktivní životy. Budeme pečovat o druhé. Pokud bude potřeba, poučíme své vnímavé partnery o nespoutaných rytmech. Čte mezi řádky, používá lstivý pohled, když je třeba, drží se svého místa, aby nebyla smetena drzými nároky dravce. Divoška nám bude naslouchat při žalu, přiloží lék na nejbolavější místa, bude cítit bolest naší bolesti. Rozzlobeného zahrne laskavostí a dá mu čas, aby se se zlobou vyrovnal.

Vlčí žena sbírá a uchovává hlavně to, co by se mohlo ze světa dočista vytratit. Stále zpívá a vlčí tvor začíná dýchat. Zpívá tak mocně, až se poušť chvěje. Vlčí žena ti něco ukáže – něco z duše. Ukazuje, po čem se máme dívat – po nezničitelné životní síle, kostech. Pokud budeme zpívat píseň, můžeme povolat psychické pozůstatky divoké duše a opět ji vyzpívat do vitální formy. Vlčí žena zpívá nad sesbíranými kostmi. Zpívat znamená používat hlas duše. Znamená to dechem říct pravdu o své síle a potřebě, vdechnout duši tomu, co je nemocné nebo potřebuje obnovit.

Toho se dosáhne sestoupením do nejhlubší fáze velké lásky a citu, dokud touha po vztahu s divokým já nepřekypí, a v takovém stavu mysli se vyslovit duší. Tomu se říká zpěv nad kostmi. Nemůžeme dělat tu chybu, že se budeme snažit získat tento velký cit lásky od svého milence, neboť toto těžké úsilí nalézání a zpívání oslavné písně tvoření je práce samotářská, práce konaná v poušti duše. Vlčí žena je vyživujícím kořenem celého instinktivního systému. Imunitní systém těla je zakořeněn ve vlčí ženě. Co lze spatřit ve tmě, nemusí být spatřeno za denního světla.

Po návštěvě vlčí ženy se člověk vrací úplně očištěn, vykoupán v oživujících a inspirujících pramenech, poznamenán vůní zasvěcených. Některé osoby ve snaze najít vlastní Já přikládají zkušenosti s Bohem nebo setkání s vlastním Já příliš velký význam, někteří naopak vše podcení a jiní, kteří na to nejsou připraveni, si mohou ublížit. Někteří najdou svou cestu žít a vyjádřit to, co se naučili při sestupu či vzestupu ke svému nespoutanému já.

Je to vyvolávání vlastních mrtvých a roztrhaných aspektů, mrtvých a roztrhaných částí samotného života. Naším úkolem je nechat zemřít to, co má zemřít, a nechat žít to, co žít má. Cítíme v kostech, co je správné a co pro to udělat. Je to vrozené. Vlčí žena je nezničitelná síla. Co v tobě předělává? Co vytváří pro tebe? Ona je duševní Já, stavitelkou domova pro duši. Je strážkyní duše. Bez ní ztrácíme tvar. Čichej. Pokračuj v tom. Někteří se od tebe odtáhnou strachem nebo opovržením. Ale pravdy, které vyslovíš, vytvoří píseň. Co se stalo tvému duševnímu hlasu? Kde jsou pohřbeny kosti tvého života? Kosti se neustále obnovují. Má sílu se sama regenerovat. Jdi a sbírej kosti.

Některé ženy se nechtějí octnout v psychické poušti. Nenávidí její slabost, její chudobu. Pokouší se nastartovat rezavý, rozbitý automobil a dokodrcat po silnici dolů do vybájeného zářícího města duše. Jsou však zklamány, protože svěžest a nespoutanost tam nejsou. Intuice musí být konzultována na každém kroku, ať už se máme utkat s démonem uvnitř sebe, nebo provést úkol ve vnějším světě. Je třeba se naučit důvěřovat svému instinktu. „Jsem zde, zde, zde. Probuď se ty, ty, ty.“

Když vám říkají: "Přehnaně reaguješ", řekni jim: "Ty zase reaguješ nedostatečně". Když vám říkají: "Jsi tak emocionální", řekni jim: "Samozřejmě že užívám své emoce velmi dobře. A mimochodem, co se stalo s tvými emocemi?" Když vám říkají: "Nemohu tě pochopit, když jsi tak naštvaná", řekni jim: "Také jsi mě neslyšel, když jsem byla milá, vlídná a klidná." Když říkají: "Není na to ten správný den, správný měsíc, správný rok“, řekni jim: „Máš pravdu, ten správný rok byl minulý rok, ten správný měsíc byl minulý měsíc, ten správný den byl včerejšek. Máš velké zpoždění. Co s tím budeš dělat?“

Ivana Valová
www.atlantskaskola.cz
Zdroj: Ženy, které běhaly s vlky - Clarissa Pinkola Estes


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.