Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Vzdělávání

PUBLIKOVÁNO: 21.07.2014, AKTUALIZACE: 03.03.2017

V současné době děti s sebou přinášejí celou řadu nových schopností. Jsou pochodněmi ukazující možnost vize budoucnosti těm, kteří jsou zoufalí a v náročných časech ztrácejí naději. S touto změnou souvisí i vývoj vzdělávání. Děti se ve školách budou méně učit o názorech jiných lidí a do popředí se dostanou jejich skryté schopnosti.

Vzdělání se bude týkat jak rozvoje levé i pravé hemisféry, bude dopřáváno více prostoru pro tvořivé vyjadřování a bude se podporovat upřímná komunikace. Je tu příležitost znovu vychovávat spokojené, vyrovnané a dobře vyvinuté děti. Hlavním smyslem výchovy a vzdělávání je podpora, aby z dětí vyrůstala "okna", ne "zrcadla".

Dítě si musí vytvořit takové nervové dráhy, jež mu umožní spojení mezi tím, co už ví (co má v podvědomí) a mezi schopností tyto informace zpracovat a vyjádřit (to, co se nachází ve vědomostním popředí). Mnoho dětí pociťuje školu a učení se obvyklým komunikačním schopnostem, jakými jsou čtení, psaní, naslouchání a mluvení, jako přímé ohrožení své osoby.

Některé dítě dobře pracuje se slovy, je zběhlé v gramatice a slovní zásobě a je systematické. Jiné dítě je spíše intuitivní, následuje pouze laskavou autoritu, učí se pozorováním a pracuje lépe se schématy, grafy a názornými ukázkami.

V současné době se rodí spousta dětí, jejíchž nadání se týká spíše tvoření než studia umění. Tyto děti při nesprávném vedení mohou z hudební výchovy propadat, protože se nedokážou zpaměti naučit hudební stupnice, ale po škole mohou doma na svých hudebních nástrojích skládat krásnou hudbu, nebo místo poslouchání přednášky kreslit svého učitele. Pokud se tyto děti naučí převést své mentální obrazy a silné vnitřní pocity do slov, stanou se skvělými spisovateli a řečníky.

Tyto děti mají často vyvinutou vizuální paměť na úkor sluchové paměti, proto jim pomáhá převést to, co se mají naučit, do mentálních obrazců – mohou si představit slova, které se mají naučit, vytesána do kamene nebo vyřezána do dřeva. Dále tyto děti mají fotografickou paměť, což znamená, že dokážou ve své mysli něco vidět a do detailů to popsat.

Již jako velice mladí se naučíme, že  nápady jsou cenné jen tehdy, když jsme schopni je zachytit slovy. Jakmile si tuto schopnost osvojíme, lehce si tím narušíme rovnováhu mezi oběma polovinami mozku. Větší váhu totiž začneme klást na levou hemisféru, jež myslí pomocí řeči. Výsledkem jsou pak chybějící propojení. Mentálním tréninkem, brainstormingem, malováním, meditací a nelineárním tréninkem myšlení může člověk svoji pravou hemisféru opět aktivovat, čímž mohou vznikat mezi oběma mozkovými polokoulemi nová spojení.

Některé děti intuitivně a s jemným cítěním přijímají vysoké energetické impulzy a dosazují je zároveň do mnoha obrazů a vizí. To probíhá tak rychle, že levá hemisféra tomuto počínání vůbec nestačí a tyto obrazy nelze jen tak vyjádřit pomocí slov.  Mnohé z nich se naučí mluvit velmi pozdě. Jiné se pokoušejí svým rodičům velkým návalem slov popsat ihned všechny obrazy paralelně. Mluví přitom rychle, klopýtají přes své vlastní vyjádření a jsou překotní, protože to většinou nezvládají.

Tyto děti často nejsou správně pochopeny. Lidé nejsou na tyto zběsilé, trvale se proměňující obrazy zvyklí, zvláště ne tehdy, jsou-li doprovázeny nesrozumitelnou záplavou slov. To je často stresuje; a nejen je. Rodiče často tuto komunikaci nevydrží a chtějí, aby jim bylo klidně a srozumitelně sděleno, co se stalo, ale to právě dítě často nedokáže. Je třeba, aby se našel způsob, jak se dítě může vyjádřit ve svém vlastním způsobu myšlení. Je účinné se naučit nelineární myšlení, což je myšlení harmonické, které se může objevit velice rychle a dodává člověku mnoho klidu a duševního prostoru.

Tím, že je člověk v klidu, myšlenky se u něj objevují plynule a proudí v rychlém tempu. My jsme si zvykli na myšlení pomocí slov, že bude na začátku obtížné zachytit tyto jemné, vysokoenergetické impulzy, ale často se nám to daří velmi dobře, když se právě zabýváte něčím, při čem konvenční verbální myšlení odpadá. Nelineárně myslet znamená také následovat více myšlenkových pochodů paralelně, a přesto být schopen je oddělit.

Další možnost přístupu k dětem ve škole. Učitelka, která má pro děti mnoho pochopení a dobře rozumí novým dětem, vypráví: "Pokud chci mít klidnou, harmonickou vyučovací hodinu, je důležité, abych těm několika dětem, které mám ve třídě, jednoduše ponechala jejich svobodu. Někdy se dítě prostě zvedne a pár minut pobíhá po místnosti. Potom si zase sedne a opět věnuje pozornost vyučování.

Nebo jiné dítě zase vstane, jde ke své školní brašně, všechno z ní vyndá a zase do ní všechno uloží. Po pěti minutách se samo od sebe vrátí ke skupině a začne spolupracovat. Jsem zvyklá v takových situacích říct: "Tak, už to máš?" Děti většinou přitakají vlídným: "Ano, už to mám!" Mám s tím dobré zkušenosti a vyučování tak neztratí svou kontinuitu."

Jeden chlapec měl problém psát slohy. Poté, co mu učitelka poradila, že si má své myšlenky představit jako obraz a nechat je volně vtékat do textu, se jeho psaný projev zlepšil. Učitelka také potkala jeho maminku, která jí sdělila, že si dělá starosti, že učitelka jejímu synovi nepodtrhává všechny chyby, a že je její hodnocení velmi mírné. Maminka měla strach o své dítě, snažila se je chránit mechanismy, jež se jí zdály být přiměřené a vhodné. Jenže tyto vzorce chlapce tížily. Po komunikaci mezi učitelkou a matkou je teď dítě konečně schopno psát, protože odložilo blokády a strach z chyb.

Šlo o to, aby se zbavil všeho, z čeho si během posledních let vytvořil strategie, jež mu měly pomoci skrýt jeho slabiny. Hoch se nyní nachází v zóně, v níž je velice zranitelný. Jeho starý pancíř je pryč a nové brnění si ještě nestihl vytvořit. Postupem času se naučil, jak je možné najít důvěru v sobě a jak se tím nejlepším způsobem vydat za nejlepšími cíli a přáními.  

Děti pracují raději s počítači než s jinými učebními pomůckami. Reakce, pokud jde o správné nebo špatné řešení, totiž nepřichází od učitelů nebo rodičů, ale od stroje. Děti k tomu stroji nemají žádný osobní vztah, který by svým příliš častým selháním dávali v sázku. Kritiku počítače snesou snadněji, pokud programy umožní, aby zažily také úspěch. Počítač jim nabízí jistotu, protože mnoho komponentů je konstantních; písmo, obrázky a tóny představují dobře známý, nikdy se neměnící obraz. Reakce jsou předvídatelné: chyby jsou chybami, správné řešení je správným řešením.

Také po mnoha nesprávných pokusech neposuzuje počítač správný výkon slovy "no konečně" nebo "už bylo na čase". Děti nemají rády hodnocení a také ho neuznávají. Děti se učí řešit problémy, samy vyvíjet strategie k jejich vyřešení, vytvářet si odstup od tlaku na výsledek. Jsou více motivovány, učí se déle a raději a jsou pyšné samy na sebe, protože prožívají úspěch.

Některé tchajwanské školy nechávají vyučovat děti samotné. Učitel se pokusí během prvních 5 minut seznámit žáky s učební látkou dané hodiny a zbývající čas vyučovací hodiny potom předá žákům. "Kdo z vás tomu rozumí úplně, ty? Kdo ne, ty ne? OK, ty to naučíš jeho a ty to naučíš ji...!" Děti se učí navzájem. Děti, které jsou ve třídě napřed, se nenudí, protože se nachází v pozici učitele.

Děti, které za třídou pokulhávají, se také nenudí, protože je lepší žáci látku učí. Učitel zůstane dětem otevřený, pohybuje se mezi nimi, pomáhá jim, radí jim a neztrácí čas tím, že by se staral o klid a pořádek ve třídě. Vyučování je velmi rychlé a pro nás nepochopitelné, plné otázek - odpovědi na tyto otázky děti volají přes celou třídu. Všechny děti jsou ale vtaženy do vyučování, přicházejí dopředu, odpovídají, píší na tabuli, někdy je z více než čtyřiceti dětí, které jsou ve třídě, současně i šest nebo sedm dětí na nohou. Každý člověk v sobě ukrývá vědění, jež potřebuje pro svou cestu na zemi.

Učební program pro děti – místo toho, abychom napravovali škody, se postarejme o to, aby v budoucnu k žádným škodám nedocházelo. Co je důležité: Pokora – mohu se něčemu naučit od nebes, od skály, od stromu, od svých přátel, od svých rodičů. Zodpovědnost – je-li někdo smutný, mohu u něj tiše sedět a v klidu si s ním povídat, dokud jeho smutek nezmizí, nebo ho můžu zlobit, a on tak bude ještě smutnější.

Respekt – učím se, že i strom má v sobě živého ducha, kterého musíme respektovat. Upřímnost – jestliže jsem ve styku s ostatními lidmi upřímný, naučí se mi tito lidé důvěřovat. Štědrost – když se podělím s ostatními, budu se sám cítit dobře. Schopnost odpouštět – když řeknu: „Mrzí mě to,“ tak ukážu, že chápu, že jsem někoho zranil. Když zraním někoho ze svého okolí, pak zraním sebe. Moudrost – naučím se, že se uvnitř mě nachází moudrá součást, jež sama ví, co je nejlepší.

Některé poznatky - Fenomén indigové barvy a Indigové děti  - Carolina Hehenkamp


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.