Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Vnitřní dítě, vnitřní pohon

PUBLIKOVÁNO: 13.12.2010, AKTUALIZACE: 16.10.2016

Vnitřní dítě je částí, kterou si neseme ze své minulosti, z dětství. Vnitřní dítě je obrovským zdrojem pozitivní síly, pokud je mu dobře a jsme s ním v kontaktu, nebo naopak, může být zdrojem smutku, úzkostí a nepohody, pokud trpí nebo ho zanedbáváme. Dětské prožívání je barevnější než dospělé. Při práci s vnitřním dítětem můžeme znovu zažít radost z jednoduchých věcí, hravost a dychtivost, spontánnost a otevřenost ve vztazích. Naše energie naroste a my ji pak dokážeme tvořivě a smysluplně využít.

Vnitřní dítě nás vede k setkání s našimi nejhlubšími pocity – s naší citlivostí, zranitelností a opravdovostí. Je o radosti a smutku, o lásce a hněvu, o hlubším prožitku, který se skrývá za naší každodenní skutečností – zkrátka o dítěti v nás. Dobrý vztah k našemu vnitřnímu dítěti nám umožní s pochopením a láskou přijmout i jeho negativní pocity – bolest, strach a hněv, což pomáhá vyléčit naše stará zranění, uvolnit strach, hněv a úzkost, a dodává novou naději na cestě životem, která nás ještě čeká. Je také třeba být v kontaktu s vnitřními rodiči, aby byli dostatečně citliví a současně pevní, tak aby mohli být našemu dítěti oporou.

Naše emoce jsou uloženy v souborech. Potlačené emoce z naší zapomenuté minulosti nás vedou do situace v přítomnosti, a aktivují ty samé tlačítka. Potlačené emoce zvyšují intenzitu současných emocí na nepřiměřenou úroveň. Pokud jsme v dětství prožili ztrátu a nikdy jsme nezískali potřebnou podporu a útěchu, budeme v dospělosti velmi citlivě reagovat na jakoukoli ztrátu, protože je náš soubor se smutkem přeplněn. Naštěstí jsme v našem podvědomí s vnitřním dítětem stále v kontaktu, a my mu v dospělosti můžeme dát potřebnou podporu a útěchu, a začít tak léčit staré zranění, čímž se naučíme rozlišovat mezi bolestí, kterou zažíváme, jestli pochází  z minulosti nebo přítomnosti. Je třeba vnitřní dítě ujistit, že danou situaci tentokrát zvládneme. Poté budeme cítit své emoce jasně, jako jsme je cítili v dětství, budeme ve své síle a emočně zralí, navrátíme se ke své spontánnosti a skutečné radosti a budeme vyjadřovat emoce bez toho, abychom přemýšleli, co bychom měli nebo neměli dělat, a znovu budeme zažívat radost. 

V každé rodině jsou potlačovány některé emoce. Je faktem, že společnost podporuje emoční útisk, vzájemnou závislost a popření, např. členové rodiny si nepřiznají problémy s alkoholem, násilnictvím, náladovostí, protože by to byla ostuda. Položte si otázky: 1. Jaké emoce byly v tvé rodině „zakázané“? 2. Které jsi ty sám nesměl dávat najevo? (Někdy má na některou emoci monopol jediný rodinný příslušník. Na hněv například pánovitý, tyranský otec.) 3. Jaké jejich náhradní vyjádření jsi používal? 4. Co ti to přinášelo a co tě to stálo? 5. Nemáš s tím dodnes problémy? 6. Co by se stalo, kdybys dokázal svou zakázanou emoci vyjádřit? 7. Jak bys to mohl udělat? 8. Co by ti to přineslo a co bys při tom ztratil? 9. Kdy ses naposledy rozzlobil?

Vnitřní pohon. Pokud v našem dětství nebyla uspokojena určitá potřeba, naučili jsme se užívat způsob chování, který druhé přiměje, aby si nás všimli a aby tato potřeba byla nepřímo naplněna. Nicméně si neuvědomujeme, že tato nenaplněná potřeba v nás vytváří jakousi "černou díru", a my chceme tuto energii víc a víc. Abychom ji naplnili, vytvořili jsme si tzv. vnitřní pohon, pomocí kterého neustále usilujeme dělat věci dobře, být dobrý ve škole, být oblíbený atd. Nicméně jsme díky němu přetíženi, protože se díky němu staneme workholiky, nebo těmi, kteří se realizují skrze péči o druhé atd. Tento vnitřní pohon vytváří nerovnováhu a vede nás k tomu, abychom pracovali více a dokázali rodičům a sobě, že jsme dostatečně dobří. Náš vnitřní pohon způsobí, že se z nás stane:

1. Snaživý člověk - ten, který se neustále zavděčuje druhým. 2. Rebel – rebeli se stáváme, pokud snažení nefunguje. I když se velmi snažíme, i když děláme „tu správnou věc“, nedostává se nám potřebné pozornosti. Rebelem se také stáváme, pokud máme rodiče, který má nás tendenci ovládat. Lehce se dostaneme do problému, abychom si získali pozornost. Vytváříme si problémy, abychom zakryli naše zranění. Jakým způsobem se zavděčujete druhým? Co nebo kdo vás neustále vede k tomu, abyste cítili vinu? Co opravdu chcete udělat? Jak se vypořádáváte se vztekem?

3. Nejsem dostatečně dobrý - pokud jsme sebevědomí, rádi zkoušíme nové věci a víme, že vždy děláme to nejlepší, a protože jsme uvolnění, máme úspěch a naši rodiče jsou šťastní, a proto nám gratulují a my se cítíme milování, což nám dodává sebevědomí. Při spolupráci s druhými si rozvíjíme své dovednosti, a pokud neuspějeme, jsme smutní, ale neohrozí to naše sebevědomí. Pokud se necítíme dostatečně dobří, toto přesvědčení neustále nahlodává naše sebevědomí a vědomí své ceny, a proto sobě a ostatním potřebujeme něco dokazovat - naše vnitřní dítě tedy musí všechno dělat neustále nejlépe. V dospělosti se tento systém projevuje tak, že jsme často ve stresu a jsme přepracovaní.

4. Líný člověk, který to vzdal – vzniká tehdy, pokud jsou naši sourozenci vždy ti lepší, nebo jsou rodiče k našemu úsilí lhostejní nebo přehnaně kritičtí. Některé rodiny jsou velmi orientované na cíl, a proto tento člověk nechce zkoušet nové věci, protože se bojí, že neuspěje. Jste ve stresu kvůli práci? Musíte být dokonalí? Jste znudění? Jste leniví? Lehce se vzdáváte? Jak si můžete posílit sebevědomí? 5. Oběť – tento člověk si vyvinul princip být obětí, protože má strach převzít zodpovědnost za svůj život.  6. Zachránce se raději dívá na problémy jiných než na ty své, což mu vytváří iluzi, že má svůj život pod kontrolou. Zachránce bere druhým sílu. Podvědomě vysílá: „Budu se o tebe starat pokud mi slíbíš, že mě budeš potřebovat a budeš na mě závislý.“ Oběť se občas vzbouří a říká: „Zapomněl jsem. Nemyslel jsem to tak. Zranil jsi mě.“ Kdo vás vinil za to, že se špatně cítí? Převezměte zodpovědnost za tuto situaci. Oběť pak může říct: „Přijímám, že jsem tě chtěl zranit. Chtěl jsem tě potrestat za to, že jsi mě znehodnotil.“

7. Ten, kdo si věci neustále racionalizuje - v dětství zažíval pocity chaosu a zmatku, čemuž nerozuměl, a tak si vytvořil iluzi kontroly nad situací. Tento člověk v dětství dostával rozporuplné zprávy – jeho matka byla v jednu chvíli přívětivá a v druhou chvíli odtažitá, proto tento člověk "pohřbil své pocity" v podobě „necítím nic - mám to pod kontrolou“. Jaké máte pocity? Umožňujete si, abyste byl šťastný nebo smutný? Které pocity popíráte? Když si projdete svůj život, které pocity by byly v dané situaci adekvátní? 8. Manipulátor – brzy si uvědomil, že pokud nebyly jeho základní potřeby uspokojeny tím, že byl otevřený a upřímný, tak začal manipulovat, aby byly jeho potřeby uspokojeny, a začal si získávat pozornost například tím, že pomalu jedl, nebo se pomalu oblékal, nebo byl nepořádný, a často v tom pokračuje dodneška.

Je možné, že díky svému zraněnému vnitřnímu dítěti jsme si postavili kolem sebe zeď, abychom ochránili zraněné a zranitelné vnitřní dítě. Je třeba si všímat, kdy reagujeme nepřiměřeně, kdy se urážíme, jsme necitliví nebo přecitlivělí, neomalení, sarkastičtí, panovační, nároční, podezřívaví, paranoidní nebo máme obranný postoj. Jakým způsobem manipuluji? Co skutečně potřebuji? Jak bych si mohl uspokojit své potřeby upřímnou a jasnou cestou, napřímo? Kdy se mě záležitosti velmi dotýkají? Kdy jsem přecitlivělý, necitlivý, hrubý, sarkastický, příliš toho snáším, jsem náročným, podezřívavým, paranoidním anebo se příliš bráním? Co potřebuji, abych tento obranný mechanismus uvolnil? Kde držím danou emoci? Jaká je to emoce? Kolik let mi bylo, když se mé vnitřní dítě zranilo? Co vnitřní dítě potřebuje?

Pokud je vaše vnitřní dítě spontánní a tvořivé, můžete se bavit bez alkoholu a drog, zpívat bez zábran, tancovat a dělat pohyby volně a výrazně, malovat, ať už máte nebo nemáte talent, zajímat se o cokoliv, neustále tvořit a vymýšlet nové věci, žít naplno a bavit se, při zkoušení nových věcí se cítit v bezpečí a být šťastný a zdravý.

Co nás rodiče učili z pohledu duše. Štědrý rodič nás naučil mít otevřené srdce. Odvážný rodič nás naučil být silný.  Srdečný, podporující rodič nás naučil láskyplně tvořit. Ctižádostivý rodič nás učil dosáhnout svého potenciálu. Tvrdohlavý rodič nás učil toleranci a vytrvalosti. Autoritativní rodič nás učil postavit se svým strachům. Ovládající rodič nás učil osvobodit se. Kritický rodič nás učil cenit si sebe a ostatních. Bezcitný rodič nás učil pečovat o sebe. Slabý, nepodporující a nevšímavý rodič nás učil vést sám sebe, spoléhat se na sebe, podporovat se, být silný a nezávislý na podpoře ostatních. Rodič, který si nevšímal svých pocitů, nás učil vnímat své pocity. Příliš emocionálně založený rodič nás učil být ukázněný, neústupný a realistický. Rodič, který vás psychicky či fyzicky zneužíval, nás učil bezpodmínečné lásce a adekvátnímu užití své síly.

Zdroj: Ivana Valová, Diana Cooper, Obejměte své vnitřní dítě - Ladislav Dvořák


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.