Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Tuatha Dé Danann, děti Danu

PUBLIKOVÁNO: 18.09.2016, AKTUALIZACE: 06.12.2016

Tuatha Dé Danann (Danaové), je rod keltských bohů, kteří podle mýtů kdysi vládli v Irsku. Představují bytosti z dávnověku a říkalo se jim pánové světla.  V Irsku se zjevili v den svátku Beltine (na 1. máje) v severozápadním Connachtu asi 16 000 př.n.l.

Podle staršího mýtu se tam se dostali na křídlech větru, ukryti pod příkrovem magické mlhy, aby je neviděli obyvatelé ostrova, kteří Irsko osídlili před nimi (Firbolgové a Fomóirové). Podle jiné verze legendy přiletěli na temných mracích, nebo připluli po moři a poté na pobřeží spálili své lodě, aby se už nikdy nemohli vrátit zpět (temné mraky pak vytvořil hustý dým, stoupající z pálených lodí).

Místo, odkud pod vedením krále Nuady přišli, mělo ležet kdesi na severu, a proslulo svými čtyřmi městy na čtyřech ostrovech, ve kterých se Lid bohyně Dany učil od čtyřech mocných druidů vědění a magickým dovednostem a odkud si přinesli „Čtyři poklady Irska“.

Danaové, lidé bohyně Danu, měli pro tehdejší obyvatele neuvěřitelné znalosti a schopnosti. Tito bílí hadi (draci), vládci světla, ptačí lid, měl plejádský původ, specifický jazyk a technologickou vyspělost, která jim umožňovala v létajících lodích překonávat velké vzdálenosti jako ptáci. Byl to národ původu kosmického a nevznikl zde genovou manipulací jako některé jiné lidské rasy. Teprve postupně se s lidmi smísili. Byla to inkarnace vysokých duchovních bytostí. Jejich symbolem byl létající had či drak. Byli vytlačeni z atlantských ostrovů.

Danaové se stali učiteli, kněžími a vládci kromaňonského lidu. Vytvořili rozsáhlé megalitické stavby, skupiny zařízení, které sloužily jako rozvodné a regulační prvky sítě dovolující využívání určitého druhu energie, vyvěrající z hloubek země. V Evropě se vytvořilo a vyzrálo podivuhodné společenství, založené na duchovní a fyzické symbióze polobožské entity Danaové s lidskou rasou kromaňonců. Jejich role spočívala ve vůdčí, výchovné a organizační roli duchovní a správní elity, vystupující jako králové, kněží a učitelé, kdežto kromaňonci se zabývali zemědělstvím, řemesly, rybolovem, obchodem.

Vybudovali energetickou linii z azorské hory Pico až na nádvoří Pražského hradu. Druhá linie vychází na pražský Paví vrch, odkud jsou energetické rozvody po celé pražské kotlině. Proč má lokalita Prahy dva přívody energie se zdroji v Atlantidě? Z hory Pico, jdou energetické linie spojující s ní Olymp a Delfy (Řecko), Jeruzalém (Izrael), Abu Simbel (Egypt).

„Na Zemi je mytické posvátné místo, kolem něhož po věcích vyroste město proslulé duchovní čistotou. Na konci Železného věku se v tomto městě setkají ti čistí, aby s tímto národem vstoupili do nového Zlatého věku. To místo je zváno „PRAGA ALBHA“, což znamená „Místo setkání Čistých“. Městu pak bude dáno jméno PRAGA.“

Danaové zde vytvořili duchovní střediska, jako silný žensko-mužský energetický komplex Vyšehrad – Pražský hrad, dále Hostýn, Sedmihoří – Říp, přes Libici, Prosíčka, Klokočí, Znojmo až po Zwettl, dále Blaník. Vzpomínky na Zlatý věk se dochovaly jen v mytologii a folklóru. Náš genetický původ leží v Atlantidě, lidu Danu...

Uctívali Otce, kosmické vědomí a měli vztah k Matce, Matce zemi. Věděli, že největším zázrakem na světě je život, že povinnost vědomých lidí je chránit všechny živé tvory. Jejich svatyně byly zasazeny uprostřed nerušené přírody a byly využívány v souladu s ní. Jejich svatyněmi byly posvátné háje, byly to mýtiny uprostřed lesa. Na těchto místech se spojovali s jinými světy i dimenzemi, astrálními i vysokými duchovními bytostmi i s Matkou Zemí a z těchto komunikací vycházely informační výstupy. Znamení Země jsou předávána prostřednictvím obrazů, symbolů, pachů, pocitů, orákul.

Tyto místa jsou také spojovány s vodou. Uctívali stromy. Pohled do vody na těchto vysoce energetických místech umožnil napojení do jiného světa. Tento jiný svět není ani v časovém, ani v prostorovém směru prodloužením nebo protikladem předmětné reality, je jakousi výsečí, informací ve formě obrazů, skutečnosti, která ji z různých stran obklopuje. Plný význam poznání se ukáže tehdy, uvědomíme-li si, že fyzická realita je projevením (zviditelněním) skrytého.

Tito lidé k písmenům nesvolili. Chtěli číst prvotní písmo přírody a vesmíru a žádné jiné ne. Věděli, že nic na světě není neměnné a zapsáním se z každé věci snadno stane dogma. Některé poznatky jsou písmem nesdělitelné. Nerozumíte-li, zkuste si poslechnout nádhernou hudbu a srovnejte si tento zážitek s pohledem do notových osnov.

Člověk je schopen položit tvůrčí myšlenku na silnou vlnu emocí a tím i měnit realitu, například přivolání deště v období sucha, zajištění míru při nepřátelské agresi – energií silné emoce. Máme magické schopnosti, s nimiž jsme se už narodili a které pocházejí od stvořitele. To, že máme tvůrčí schopnosti a božskou moc, je logické, protože jsme stvořeni k obrazu a podobě stvořitele. Jedním z našich největších životních úkolů je naučit se své dary používat tak, aby výsledkem byly láskyplné a pozitivní činy.  

Energie sídel byla velká, protože si ji systémem energeticky propojených linií, tzv. kamenných řad, či místně i kamenných zídek ze silových míst uměli přivést, kam potřebovali. Stavěli úžasné energetické mohylové svatyně, se sakrálními a rituálními místnostmi spojenými dlouhými chodbami. Některé jsou přes 100 metrů dlouhé a 15 metrů široké. Tito lidé také stavěli nebi otevřené katedrály, jako Stonehenge, Brú na Boyne nebo Carnac či stovky dochovaných kamenných kruhů, mounds a desetitisíce menhirů. Když se oddalovali od původních pozitivních silových míst, byli schopni tuto energii přivádět do jejich sídel, postupně energetizovali celý kontinent.

Pravidelně se tu scházeli na konci léta (po sklizni) v předem určených lokalitách a stavěli. Šamani vytvářeli energetické body, které pak propojovali s předchozím a následujícím bodem, na nichž stály další menhiry – zesilovače a zářiče. Tak postupně propojili síť dlouhých linií, podle nutnosti množství proudu (energie) často i v několika souběžných řadách dlouhých stovky kilometrů - tak jako dnes je podobně veden proud prostřednictvím stožárů.

Jen carnacké a na ně navazující řady se budovaly 1500 let bez přerušení, z různých míst. Vedly energii tam, kam to bylo žádoucí. Z velkých řad se pak dělaly odbočky do menších sídel, kde se opět energie generovala různými typy staveb. Pracovalo se po celé Evropě podle jednotného plánu na různých lokalitách, které se postupně propojovaly do uceleného systému - tak jako se dnes staví dálnice – jednotlivé části staveb se propojují do jedné silnice.

Drtivá většina stavitelů těchto megalitických systémů se nedožila tohoto propojení, ale ty tři či čtyři měsíce společné práce během roku, která pro ně měla tak hluboký a zásadní smysl, bylo jasným cílem pro budoucnost. Původní místa osídlení vznikala na energetických místech, která zlepšovala zdravotní stav, lépe hojila a regenerovala lidské tělo, umožňovala přežít i v obdobích, kdy bylo k dispozici méně potravy.

Jejich celoživotní práce měla důvod v zajištění lepšího a zdravějšího způsobu života budoucích generací svého rodu, své civilizace. Využívání těchto sakrálních prostor přešlo ve prospěch rozvoje spirituality, protože lidé byli zvyklí tato energetická léčivá místa navštěvovat. Později tyto kameny byly využity pro stavbu nových domů.

Věděli, že bez silných opěrných energetických linií se místa pak nedala před nájezdníky ubránit.

Zdroj: Ivana Valová, wikipedie, 2012 a dál - Aladin

 


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.