Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Rodinná, kmenová, individuální, kmenová duše

PUBLIKOVÁNO: 07.12.2014, AKTUALIZACE: 12.07.2016

Rodinná duše. Každé narozené dítě se stává součástí určité rodiny, má tedy přesně definovaný okruh příbuzných a přebírá i rodinné zátěže. Rodinná duše je spojena se svědomím rodiny, které nás omezuje v naší svobodě dělat cokoliv a nehledět při tom na naše rodinné vztahy a závazky. Někdy se v rodinném systému stává, že někdo z předků zesnul velice náhle, tragicky nebo násilnou smrtí. Tento předek jakoby neví, kam patří, je zmaten, chytá se těch, kdo o něho před smrtí pečovali nebo byli nablízku, případně se drží jiných mladších členů systému. Pro úlevu celého systému je vhodné v rodinné konstelaci dotyčného předka pomalu a láskyplně otočit směrem k velké duši.

"Toto je tvůj domov, to je místo, kde si můžeš odpočinout" jsou věty, které v této souvislosti můžeme k "ztracenému" předkovi pronést. Nebo za předka můžeme provést jakousi zádušní mši, obřadnou ceremonii nebo rituál, který dovede "šokovanou" individuální duši traumatizovaného předka tam, kde může spočinout, kde se může rozpustit v míru a zapomnění. Dobře odejít je hlavně pro následné členy rodiny nesmírně důležité. Pokud máme v rodě předky, kteří umírali ve výše popsaném stavu traumatu a zmatku jejich individuální duše, může být toto jejich zůstávání studnicí rodinných problémů. Ukončující rituál může vést ke zmírnění negativních jevů v traumatizovaném systému.

Kmenová duše. Zatímco do rodinné duše se narodíme, kmenovou duši si můžeme svobodně zvolit. Kmenovou duši tvoří všechny kluby, spolky, strany a instituce. Tyto celky se dají rozlišovat na dvě hlavní skupiny - na ty, do kterých se rodíme a na ty, které si volíme. Do skupiny, do které se rodíme, patří například náboženská příslušnost, kterou získává většina na světě žijících lidí stále ještě tím, že se narodí do patřičné tradice. Ale i příslušnost k bezzemkům, k proletariátu, k úředníkům, k farmářům či k bohatým nebo panstvu se často dědí.

Do skupiny, kterou si volíme, patří "kmeny", které si většinou během dospívání volíme sami, i když i zde jsme ve veliké míře ovlivněni našim okolím. Jste sparťan, slávista, nebo patříte k opovrhovačům fotbalem? Jste vegetariánkou, svobodnou matkou nebo je pro vás důležitá kariéra? I firma, ke které patříme, politická strana, které fandíme nebo dokonce i to, že jsme přesvědčeni, že k žádné kmenové duši nepatříme, je výraz kmenové duše. Kmenová duše se hodí pro ty, kteří mají těžký osud v rodinné duši. Ne nadarmo utíkají manželé do práce nebo na fotbal a z těch, kteří měli těžké dětství, se stávají ať už náboženští fanatici nebo skinheadi.

Kmenová příslušnost hraje důležitou úlohu. Klan, kmen případně národ a jeho zachování stojí nad zájmem rodiny, která ustupuje u některých raných forem společnosti zcela do pozadí, a o to více nad zájmem jednotlivce. V kmenové duši platí nepsané pravidlo „my versus Oni“, „kdo nejde s námi, jde proti nám". Kmenová duše může sloužit jako dodavatel něčeho, co v rodině postrádáme. Může nám umožnit žít přímý opak naší role v rodině (fotbalový huligán může být doma mámin hodný kluk) a tím právě rodinnou roli vyvažovat. Ale v každém případě nám dává pocit "my" a tím nám umožňuje, se vyhradit proti všemu, co do tohoto "my" nepatří. Tím získáváme legitimaci jednat v našem zájmu, to jest v zájmu celku, v zájmu kmenové duše a většinou proti jiným kmenovým duším. U tohoto typu vědomí celku je hranice mezi dvěma systémy vůbec nejsilnější. Zde vrcholí naše vymezující a formující energie.

Stává se, že část našich předků patří ke kmenu chudých, jiná část ke kmenu bohatých. Ukazuje se, že vliv kmenové duše znevýhodněných předků (chudí, Romové, židovští předci, disidenti) bývá silnější, než těch, co strádat nemuseli. Je to jednoduše tím, že naši chudí předci „to dokázali“, a to přesto, že byli chudí, navzdory tomu, že patřili k pronásledované menšině. Toto „přesto" posiluje pocit příslušnosti a tím zvyšuje sílu celku, sílu kmenové duše. Máte-li půlku předků chudých, bude vaše cesta za bohatstvím těžší, protože se musíte vypořádat s vaším podvědomým pocitem solidarity a příslušností právě k nim. Oni to jsou, kteří ve vašem nitru říkají: "Ale vždyť to jde také bez peněz.“

Rodinná a kmenová duše nám dávají sílu skrze pocit příslušnosti k celkům, které jsou větší než my. Obě dvě duše nás nutí podřídit se jejich svědomí celku. Obě dvě duše ovlivňují naší psychiku a sociální jednání, povětšinou podvědomě nebo nevědomě. Abychom mohli postoupit ve vývoji dál, je nejprve třeba se vědomě podrobit diktátu rodiny a jiných skupin, jejichž členy jsme, a tím uznat hierarchie, které zde působí, a aplikovat ji. Získáme velkou sílu, pokud se pokloníme před rodinou a naší kmenovou duší. Pokud to neuděláme, budeme se muset smířit s tím, že celek již nebude stát za námi, ztratíme podporu celku a pravděpodobně i právo na příslušnost k ní. Až poté, co tyto principy přijmeme, můžeme se doopravdy rozhodovat, popřípadě ze spolku vystoupit. Až poté dozrajeme.

Individuální duše je vyšší já, esence našeho bytí. Tak jako v příběhu o růži a borovici, které rostly vedle sebe a každá chtěla být jako ta druhá (až do okamžiku, kdy objevili svoji individuální duši), i my zde realizujeme to, co je nám vlastní. To vůbec nemusí být dobré ve smyslu kmenové duše. Může se to zcela vymykat běžným morálním, etickým i estetickým představám okolní společnosti. Kdyby nás univerzum chtělo jinačí, poslalo by nás jinou cestou. Životní energie a s ní i vyhraňování se, snažení, budování a expanze zde slábnou, nastává doba introverze, pohybu dovnitř, meditace a moudrosti. Individuální duše má ale daleko k individualismu, který v našich dobách jen kvete, počty rozvodů, atomizace společnosti, její rozmělňování na stále menší zájmové skupinky, egoismus a užívání si na úkor druhých to přesvědčivě dokazují.

Zadíváme-li se na výše uvedené symptomy našeho individualismu, zjistíme, že pramení z nezpracovaných potřeb dítěte (z rodinné fáze vývoje) nebo adolescenta (z fáze kmenové duše). Ovšem zrovna tak, jako Slunce dosáhne západ až po své denní pouti nebem, tak i my můžeme dosáhnout individuální duše a tím i individuální svobody až poté, co jsme prošli jak i úsekem rodinné duše, tak i periodou kmenové duše. Je důležité nedívat se na naše putování jako na překonávání různých etap. Všechny proputované duše si bereme vědomě s sebou, rosteme skrze jejich procítění a uznání. Jedině tehdy, když jsme je plně pochopili a integrovali do našeho života, smíme přejít do dalšího cyklu, do vyššího poznání.

Velká duše leží tam, kde na nás čeká fyzická, individuální, ne-existence. Tato oblast je spojována také s říší našich předků, se všemi již zesnulými. Po naší smrti se naše Já rozpustí v nekonečném oceánu všeobecného vědomí -  velké duši, ze které jsme všichni přišli a kam se všichni navrátíme.

Zdroj - Jan Bíly - www.konstelace.info (upraveno)


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.