Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Psychospirituální krize

PUBLIKOVÁNO: 28.06.2014, AKTUALIZACE: 03.03.2017

Je důležité být schopný vidět a utvářet svůj život v rámci větších celků, znát jeho naplnění a smysl nejen v souvislosti s individuálním prospěchem, ale v souladu se společností a celým vesmírem. Spirituální vhled nám dovoluje pronikat za hranice známého světa a dodává nám odvahu vytvářet nový svět, nové struktury a myšlenky. Tento pohled nám dodává odvahu jít cestami, které (ještě) nejsou uznávány. Dává nám možnost spontánního jednání, myšlení a komunikace. Umožňuje nám poodstoupit od řídícího a kontrolního centra a jít s proudem.

Podle průzkumů až 70% lidí západní kultury zažilo v průběhu života jednou nebo vícekrát hluboký duchovní prožitek (impulz k probuzení), takový, u kterého si na chvíli uvědomíme relativitu všeho pozemského. Právě tato možnost na chvíli poodstoupit od našich problémů a pocitů a nahlédnout na širší souvislosti života je důležitým krokem pro rozvoj spirituální inteligence (SQ). Často tyto vhledy získáme v okamžicích hluboké krize a nejistoty, jako kdyby zpochybnění naučených nebo získaných jistot vedlo k prožitkům celistvosti.

Psychospirituální krize je soubor symptomů provázející závažné a nezpracované duševní a duchovní vývojové skoky. Jde o náročné období v životě jedince, které se projevuje epizodami neobvyklých zážitků, které zahrnují změny vědomí, vnímání, emocí a myšlení. V těchto zkušenostech se výrazně projevuje přesah do té doby obvyklých hranic prožívání sebe sama s častým výskytem zážitků přesahujících běžné hranice vnímání sebe sama. Psychospirituální krize nastává tehdy, když  je průběh a projevy osobního rozvoje jedince příliš intenzivní a on přestává své zážitky zvládat zároveň se svým dosavadním fungováním. Obvyklé ochranné mechanismy jsou u něj otřeseny. Nejvíce záleží na tom, jak tyto zážitky dokáže jedinec zpracovat.

Jsou provázeny neobvyklými zkušenostmi - vzpomínky na minulé životy, vnímání sebe sama mimo tělo, výskyt neobvyklých náhod a synchronicit, prožívání boje mezi dobrem a zlem, dále změnami myšlení, nemožností soustředění, napojením na vesmír, „otevření“ hlavy, předtuchami, zážitky propojení s archetypy, stavů mystického sjednocení, vizí a slyšením hlasů. Jsou také provázeny ryze tělesnými symptomy, jako jsou návaly energie, brnění, hyperaktivita nebo extrémní únava, psychosomatickými bolestmi, tělesnými prožitky podobným závažným zdravotním stavům (např. infarktu), smyslovými vjemy, které ostatní lidé nevnímají (zvuky, tvary, barvy, světla).

Psychospirituální krizi spouští: extrémní zážitky (ohrožení života, extrémní fyzická zátěž); silné emoční prožitky (např. ztráta blízké osoby, traumatizace, velmi bolestný rozchod s partnerem, ale i zamilování, silné sexuální zážitky); intenzivní meditační nebo jiná duchovní praxe; užití psychedelických látek; série životních nezdarů; náhlá ztráta obvyklé životní struktury a nemožnost ji nahradit něčím jiným; porody nebo interrupce. Důležité je si uvědomit, že se jedná pouze o spouštěče, nikoliv o příčiny. Přitom musíme akceptovat, že jde o extrémně namáhavý a někdy nepříjemný vývojový proces, nikoliv o „trest boží“ nebo vlastní pochybení („co dělám špatně, co jsem udělal špatně“).

Psychospirituální krizí prochází přibližně 15% pacientů hospitalizovaných v psychiatrických léčebnách s diagnózou psychóza. Rozdíl mezi psychospirituální krizí a psychózou - osoba v psychospirituální krizi na zážitky, ať jsou sebedramatičtější, nahlíží jako na psychologický proces; naproti tomu osoba trpící psychózou vnímá své prožitky jako platnou realitu; osoba i v akutní psychospirituální krizi je schopna navázat spolupráci s terapeutem; naproti tomu, člověk v akutní fázi psychózy má s navázáním spolupráce potíže.

Největší potíže většinou působí nemožnost tyto stavy, které přicházejí často náhle a bez varování, kontrolovat. Kromě toho je pro tyto lidi velmi těžké o tom, co prožívají, s někým mluvit. Jako krize v prožívání reality jsou osobní zážitky tak nové, že je nemožné je vůbec popsat. K tomu přispívá i naprosté nepochopení ze strany mnoha psychoterapeutů, kteří, samozřejmě bez svých vlastních spirituálních zážitků, nemohou klientům s jejich zážitky porozumět. 

Psychospirituální krize je transformativní proces s léčivým potenciálem. Jedno ze základních poselství tohoto souboru příznaků je, že za jistých okolností je normální mít „nenormální“ zážitky. Psychospirituální krize je, i přes své bouřlivé a neobvyklé projevy, fází osobního rozvoje jedince, která má potenciál spouštět pozitivní změny a při citlivém a profesionálním provázení vede k lepší integraci osobnosti. Psychospirituální krize může vést k vyšší integraci osobnosti.

Terapeut by tu měl být průvodcem na cestě ke zralosti, moudrosti, velkorysosti, k otevření, k zakotvení v duchovních hodnotách. Kultivace osobnosti je jedinou skutečnou léčbou. Subjektivní pohled se postupně upírá i k širším souvislostem, pacient se osvobozuje ze své temné samotky v žaláři nevědomosti. Tyto krize jsou vlastně zoufalým a beznadějným podvědomým hledáním boha v trojrozměrném světě, ve vlastní mysli, v úzkém prostoru svého já. 

Navržená léčba je zdlouhavá, ekonomicky nerentabilní, angažovanost terapeuta na běžné poměry neúměrná. Do systému se prostě nevejde. V našich podmínkách ještě neumíme nabízet psychoterapii jako podporu na cestě k nezávislosti a statečnosti. Není hanbou mít takového celoživotního průvodce, k němuž přicházím nikoli pro radu, ale pro moudré zpětné vazby a povzbuzení činit zodpovědná rozhodnutí s ochotou nést jejich důsledky.

Terapeut nerozhoduje za klienta, nevytváří tlak, nabízí autentickou lidskou účast a pochopení, inspiruje pestrou škálou úhlů pohledu na aktuální situaci. Bez podpory se osobnost ocitá v kolotoči cyklicky se opakujících krizí, vedoucích k závislosti na lécích a k invaliditě.

Jedné noci byli čtyři rabíni navštíveni andělem, který je vzbudil a přenesl k sedmé bráně sedmerých nebes. Tam spatřili posvátné Ezechielovo kolo. Někde při sestupu z ráje zpět na zem jeden z rabínů po zhlédnutí takové nádhery ztratil hlavu a bloudil nicotně až do konce života. Druhý rabín, který byl velice cynický, prohlásil: „Ale, jenom jsem měl sen o Ezechielově kole, to je všechno. Vlastně se vůbec nic nestalo.“ Třetí rabín vyprávěl a vyprávěl o tom, co viděl, až tím byl úplně posedlý. Nedokázal přestat a stále poučoval, jak to všechno bylo zkonstruováno a co to vše znamenalo…a tím vlastně přišel na scestí a zradil svou víru. Čtvrtý rabín, který byl básníkem, vzal do ruky papír a píšťalu, sedl si k oknu a psal píseň za písní, oslavoval večerní barvy, svoji dceru v kolébce a všechny hvězdy na obloze. A žil svůj život lépe než kdy předtím...

Bůh není milý. Bůh není hodný strýček. Bůh je zemětřesení.

Zdroj: www.konstelace.info, www.diabasis.cz, internet


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.