Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Příklady vlivu hudby na nemoci

PUBLIKOVÁNO: 11.06.2010, AKTUALIZACE: 23.05.2017

Agresivní a asociální chování – pomocí hudby mladý kluk, který vyrostl v dysfunkční rodině, vždy zpíval o něco hlasitěji než ostatní. Nesnesl totiž, aby jeho hlas splynul se sborem, protože měl silnou potřebu si uchovat vlastní identitu. Hudba mu pomohla získat pocit rovnováhy, aby zůstat individualitou, a přitom splynul s ostatními hráči. Hudba mu pomohla překonat hluboce zakořeněný pocit odmítnutí a osamocenosti a pomohla mu vyjádřit úctu ke druhým.

Astma (potíže s dýcháním) – pomocí hudby člověk mohl lépe vyjádřit hlasem každý pocit, který vnímal v plicích.

Bolest hlavy – od bolesti hlavy může člověku ulevit tónování. Jedna žena tónovala například „auuu“, což rozeznělo celou hlavu až k místu, kde cítila, jak se dutiny pročišťují. Poté jí jazyk přirozeně sklouzl po patře a žena zjistila, že vydává líbezné alikvotní tóny. Poté upadla do meditace a bolest hlavy zmizela. Každý člověk může identifikovat klíčový neboli dominantní tón a s pomocí desky a sluchátek ho obohatit o potřebné frekvence. Zvuk je základní, klíčový podnět, a nejde pouze o zvuk, který slyšíme ušima, ale i to, co vnímáme v podobě vibrací celým tělem. A skutečnost, že jsou tóny reprodukovány a generovány do těla, způsobuje, že symptomy poleví na dobu dostatek dlouhou, aby se tělo mohlo začít uzdravovat samo. Další žena začala poslouchat - Mozart – Symfonie Es dur č. 39 (KV 543) a Klavírní koncert A dur č. 12 (KV 414) a prohlásila, že její tělo tohle chce slyšet, protože jí ten zvuk pomáhá zcela se uvolnit a zahání bolest hlavy. Brzy se vyléčila z bolestí hlavy, potravinové alergie a otoku.

Cukrovka – jedna žena byla závislá na inzulínu.  V den muzikoterapie inzulín vynechala a na začátku sezení jí rychle stoupla glukóza v krvi na hodnotu 192. Po sezení jí glukóza klesla na 120, což je hodnota, která se vejde do normálního rozmezí 60 – 160. Této ženě bez inzulínu glukóza obvykle stoupá až na hodnotu 300. Základ všeho je prostý. Poskytujeme tělu čistý harmonický zvuk, aby se k němu mohlo připojit a přizpůsobit se mu, čímž znovu vytvoří vlastní rezonanci. Další muž trpěl necitlivostí dolních končetin a po terapii začal (po 20 letech) cítit svoje chodidla, nyní užívá inzulín jen zřídka a v chodidlech má stejný cit jako zdraví lidé.

Deprese – jedna žena trpěla depresemi. Při hudebním putování ji provázely dva nápadné obrazy – Fantóm opery a Pegasos, které ji umožňovaly, aby se podívala na 2 protikladné stránky svého já: na tu část, která žila pod zemí, byla ztěžklá studem a izolovaná ode všech ostatních, a na tu druhou, kterou už dlouho popírala, na lehoučkého Pegasa překypující radostí, jenž jí vždycky říkal, ať se rozveselí. Obě tyto části se začaly spojovat a její zadržovaná energie se uvolnila. Žena se uvolnila a zvýšilo se jí sebevědomí. Poté žena rozjela obchod se zdravou výživou. Deprese se také dobře léčí hrou na harfu.

Jeden člověk svůj skeptický postoj k muzikoterapii změnil poté, co během několika měsíců se jeho dcera vyléčila z těžkých depresí a dalších potíží (brzy po narození začala mít pravidelné záněty středouší, špatně se učila mluvit, v základní škole měla problémy s chováním a učením, špatně vyslovovala a byla dyslektická). Pravidelný dvouhodinový poslech upravené hudby gregoriánského chorálu a Mozarta během několika dnů dramaticky zmírnil těžké deprese a čtvrtého dne došlo ke katarzi. „Bylo to, jakoby se v ní protrhla nějaká emoční přehrada. Má dcera začala neobyčejně jasně a přesvědčivě artikulovat všechnu svou emoční bolest, která ji po léta paralyzovala". Cítila, že se po letech konečně "totálně a jasně slyšela". Hned další noc konečně dobře spala. Začala se cítit spokojeně. Sebevědomě hovořila o nadějích a plánech do budoucna. Přestala mít dyslektické potíže. Během dvou měsíců se zbavila většiny svých problémů.

Epilepsie – jeden muž měl vážnou dopravní nehodu, která způsobila záchvaty epilepsie i to, že přestal vidět na jedno oko. Po pravidelném poslechu hudby se jeho záchvaty snížily o 2/3. Po nějaké době se nevidomé oko začalo pohybovat, což bylo známkou toho, že do téhle oblasti stále ještě může proudit nervová energie. Po prvním sezení muzikoterapie muž popsal slovy osudnou nehodu. Byl to výron hluboce zakořeněného strachu, neocenitelná katarze, důležitý bod zvratu. Dále bylo důležité, aby se muž smířil s nevědomou silou, která mu bránila v uzdravení. Abstraktní hudba stimuluje mozkové buňky, urychluje prodění nervové energie a čeří podvědomí, a přitom dovoluje, aby svět snů jedince, jeho fantazie a vědomý intelekt svobodně zareagovaly nějakým jiným způsobem. Po třech sezeních se dvacet let prošpikovaných záchvaty definitivně uzavřelo.

Hyperaktivita - hyperaktivní kluk bzučel HMMM, dělal to několik minut, a pak napětí zmizelo a jeho hlas klesl do nižší tóniny. Pokud Bobby zahájí den několika minutami bzučení, jeho nervová tenze znatelně povolí. Léčení poruch učení a depresí lze s úspěchem používat zvuku, a že ti lidé, kteří chtějí doma a na pracovišti lépe fungovat, by měli trénovat kvalitnější používání svého vlastního hlasu.

Nervové onemocnění. Don Campbell onemocněl Hornerovým syndromem, což je zánět části 5. lebečního nervu, který ovládá sympatické nervy v oku a očním víčku. Toto onemocnění mu přivodilo "nervové zhroucení", které ho hudebně znovu narodilo. Sám ve své kanceláři, s vědomím konce, začal bubnovat na desku stolu, ztřeštěně tančit kolem místnosti a křičet dlouhé tóny. Dělal to celé noci, protože se chtěl zbavit svých emocí, tenzí a strachů. Říká, že to bylo jako generální úklid, že tím vyvolal i něco hlubšího, neosobního. Objevil tím léčivou moc hudby. Jednoho rána pak příznaky nemoci zmizely. Toto řvaní bylo spontánním pokusem osvobodit sebe i hlas neartikulovaným křikem nebo zpěvem samohlásek. Tohle energeticky tak silné "ladění" hlasivek a hlasu probouzí vnitřního, do té doby jakoby spícího hudebníka, tedy spojení našeho aktuálního hlasu s podvědomým nezávislým nervovým systémem, který nepřetržitě "diriguje" náš biologický život. Osvobodíme-li hlas, začneme skutečně znít.

Při léčení popisuje: „Zdálo se, jako by se celé mé tělo přelaďovalo na jednu duchovní FM stanici a nyní samo přehrávalo nějakou životní pravdu, kterou mám v sobě dávno zakódovanou. Radiolog objevil v pravé krční tepně krevní sraženinu (38mm), těsně za pravou mozkovou hemisférou. Krevní sraženina vznikla v důsledku krvácení do lebky. Krevní výron se znovu dostal do krevního řečiště a srazil se. Měl jsem 3 možnosti – operaci, hospitalizaci (6 – 8 týdnů) anebo počkat pár dní. Věděl jsem, že mé tělo ví, jak se samo uzdravit. Chtěl jsem, abych byl plně, opravdově přítomen a neodděloval se od svého těla ani citů. Pochopil jsem, že jsem na křižovatce. Od této doby jsem začal zkoumat účinek tónů a hlasu na tělo a začal jsem tónovat a modlit se, plně jsem se odevzdal. Požádal jsem, aby se za mě lidé modlili. Vnímal jsem, jak má autonomní soustava začala usilovat o přežití, a pocítil jsem klidnou vibrující energii. Začal jsem bzučet a tónovat. Soustředil jsem se na pravou stranu lebky, a to opatrně, abych našel tón, který jemně rozmasíruje krevní sraženinu zevnitř.

Zvuk byl jako vibrující ruka, který jde doprava lebky a uvnitř udržuje energii. Zvedl jsem pravou ruku nad hlavu, zavřel oči a vydechl. Potom jsem si představil samohláskový zvuk, který vchází do levé ruky, a pak se vrací do hlavy, srdce a proudí dolů do nohou. Každý tón vytvořil okruh prostupující mé tělo, který trval 2 – 3 minuty. Toto cvičení mě ukotvilo v zemi a zpomalilo dýchání, pulz a metabolismus. Byl jsem schopen ovládat svůj základní fyziologický stav a nechat vlastní dech, krev a energii proudit, aby sjednotily mysl s tělem. Poté jsem zkoumal, jak získat přístup k vlastnímu léčivému vědomí. Jak jsem se ponořil hlouběji, začal jsem vnímat nový, nezvyklý zvuk, který byl bezzvučný a neslyšný. Byla to vibrace v uších a potom teplá ruka, která procházela mým tělem. Tento zvuk vstupoval do pravé strany mého těla. Poté jeden člověk přiložil ruce na mou pravou stranu těla a já jsem vnímal, že se mi v nitru šíří neslyšný zvuk a pocítil jsem andělská křídla. Po celém léčivém procesu jsem na lékařské kontrole za 3 týdny zjistil, že krevní sraženina se zmenšila, ze 38mm na 4.75mm. Doktora to ohromilo, říkal, že takové smrštění trvá 4 – 5 měsíců. Poté tato sraženina zmizela skoro úplně. Největší nebezpečí pominulo. Uzdravila mě hudba sfér, nebo hudba hemisfér? :)

Parkinsonova choroba – degenerativní onemocnění CNS. Jeden muž hraje na harfu. Zjistil, že když několik hodin drnká na struny, příznaky jeho nemoci pomíjejí. Dokázal hrát na harfu i několik hodin denně. Harfa ho udržovala ve stavu relativně bez příznaků, ale stačilo, aby pár dní nehrál, a symptomy se vrátily. Hra na harfu zlepšuje motorické schopnosti (znovu se vyladit). Dále případ Rozálie, pacientky s pokročilou Parkinsonovou nemocí. Rozálie musela celé dny nehybně ležet ve zkroucených pozicích, neschopna pohybu a řeči. Její lékař ale zjistil, že Rozálie dokáže celé hodiny hrát na piáno a při hře příznaky její nemoci mizí. Schopnost většiny pacientů s touto nemocí reagovat na hudbu je neuvěřitelná. Jsou neschopní chodit, ale dokážou tančit. Nedokážou mluvit, ale umějí zpívat. Rozálie zná svého Chopina nazpaměť a stačí, aby ji lékař jen připomněl a její tělo, výraz a pozice se uvolní, dokonce i její EEG je v průběhu hraní normální.

Hudba je základním terapeutickým prvkem právě pro pacienty s Parkinsonovou a Alzheimerovou nemocí, což se jen v případě USA týká asi 10 milionů lidí nad 65 let věku. Zatímco lékařská věda těmto lidem nemůže nabídnout nic, jejich fyzický a duševní stav může být často drasticky vylepšen nemedicínskými prostředky, jako je hudební terapie. U pacientů s Alzheimerovou nemocí hudba vyvolává již dávno zapomenuté emoce a asociace. Umožňuje jim vzpomínat, třeba jen na chvíli obnovit řeč, znovu se účastnit rodinné historie, navázat na svou identitu. Poslech hudby jakoby aktivoval vnitřní hudbu každého pacienta, která pak udržuje všechny aspekty mozkových funkcí pohromadě. Je-li v harmonii mozek, tělo následuje jeho příkladu.

Nemoci pohybového ústrojí - jedna pacientka, která znehybněla po těžké operaci kyčelního kloubu, zjistila náhodou, že se dokáže pohnout při zvucích irské lidové písničky. Hudba a tanec jí pak pomohly obnovit hybnost končetin docela.

Porod - hudba pomáhá odstraňovat bolestivé stavy při porodech (i při císařských řezech). Jedna studie popisuje případ 19tileté ženy, která si poslechem hudby S. Halperna při některých svalových cvicích snížila tělesné napětí v posledních třech týdnech těhotenství. Jiná studie popisuje použití hudby, synchronizované v rytmu se stahy a kontrakcemi při porodu. 71% matek, které při porodu poslouchaly hudbu, popisovalo průběh porodu jako velmi klidný a relaxovaný.

Porucha pozornosti – při poslechu Mozarta se mozkové vlny theta snížily přesně podle rytmu hudby, znějící v pozadí. Tito jedinci byli schopni lépe se soustředit a ovládat výkyvy nálad, snížila se impulzivnost jejich chování a zlepšily se jejich společenské dovednosti. Z klientů, kteří se zlepšili, toto zlepšení vydrželo u 70% ještě 6 měsíců poté, co výzkum skončil, aniž museli dále trénovat.

Potíže při učení a dyslexii - jeden klient přišel k paní Rugensteinové s dyslexií a potížemi při učení. Procesem "ladění" a využíváním hlasu jako melodického, ale i rytmického nástroje se podařilo obnovit spojení mezi uchem a hlasem, což je zvláště důležitý prvek při čtení. Smyslem bylo, aby akceptoval svůj hlas, aby věděl, jak zní slova v jeho představě. Dlouhodobě potlačené obrazy a situace z dětství v rodině alkoholika se ukázaly být emociální příčinou dyslexie a ostatních potíží. Další práce s hlasem a tóny, které spojovaly emoční materiál s klientovým "vnitřním hudebníkem" a léčitelem pak vedly až k absolutoriu konzervatoře a kariéře profesionálního hráče na flétnu a saxofon.

Rakovina u dětí – zlepšení fungování imunitního systému u dětí stačí půl hodina muzikoterapie. U 19 případů se po hudebním sezení zvýšila hladina slinného imunoglobulinu IgA (protilátka ve slinách, jež člověka chrání proti škodlivým baktériím a toxinům, je základním ukazatelem zvýšené odolnosti vůči chorobám), zatímco u 17 došlo k malému bezvýznamnému poklesu.

Rakovina prsu - Francouz a jazzový kytarista Fabien Maman společně s Helene Grimalovou zkoumali vliv zvuku na rakovinné buňky. Rok a půl po pět nocí v týdnu zahráli každých pět vteřin vždy tón „a“, a to po dvacet pět minut. Ukázalo se, že při systematickém zvukovém působení praskají cytopatické membrány rakovinných buněk a ty se pak rozpadají, zatímco zdravé buňky tkání okolo zůstávají neporušené. Maman s Grimalovou pak začali přidávat další tón a dokonce i tónové řady. Zjistili, že rozpad rakovinných buněk je rychlejší, když na ně působili kombinací durové, chromatické a půltónové stupnice. Nakonec hráli několika ženám s rakovinou prsu na dvoje housle (jedny držely základní tón) vždy jednadvacet minut po dobu jednoho měsíce. Jedné ženě rakovina úplně zmizela, druhé, která již byla připravena na operaci, lékař zjistil, že její nádor vyschl a radikálně se zmenšil, a bez jakýchkoliv metastáz. Operativně tak byl odstraněn zbytek národu a žena je v pořádku, rakovina se nikdy nevrátila.

Při chemoterapiích pomáhá hudba upravovat některé vedlejší příznaky, minimalizuje zvracení a urychluje návrat z anestetických stavů. Klinické studie prokázaly efektivnost poslechu hudby do sluchátek v průběhu operací.

Rýma – zalézt do postele, poslouchat Mozarta, pak Johanes Brahms, Kenny G. Při potížích s dutinami pomáhá pročistit ucpané dýchací cesty bzučení a vydávání zvuku „ááá“. Je-li noc úplně ucpaný, zkuste vydávat vzadu v krku zvuk „nggg“.

Schizofrenie – bzučení přehlušuje jiné zvuky včetně běžně neslyšitelné činnosti svalů, kterou je možno vnímat jako hlasy. Velmi tiché bzučení zvuku „MMM“ snižuje u hospitalizovaných pacientů sluchové halucinace o 59%.

Hudba pro umírající - pomáhá umírajícím se zklidnit, usmířit, otevřít se duchovním rovinám smrti. Jednotlivci nebo týmy jí vyškolených hudebníků pomáhají v nemocnicích, starobincích a jiných ústavech lidem umírat. Idea pochází z 11. století z kláštera Cluny ve Francii, kde začali pomáhat umírajícím naučit se hrát na nástroj nebo skládat melodie, aby se tak připravili na posvátný okamžik smrti. Hudba byla oním oknem do budoucnosti, jakýmsi posvátným prostředkem mezi jednotlivými dimenzemi. Neustále školí týmy dvaceti dobrovolníků pro hudební práci s umírajícími. Jde o živou hudbu, pro tu kterou osobu, hranou v posledních hodinách jejího života u postele, aby se navodila atmosféra klidu a vznešenosti, aby ulevila bolesti, rozpustila strach. Většinou jde jen o zpěv s doprovodem harfy a nerytmické melodie s dlouhými pauzami. Tohle "umírání s hudbou" bylo až do roku 1992 považováno za podpůrnou terapeutickou techniku, ale od té doby ji v nemocnici Sv. Patrika uznali za léčebný prostředek. Je to jediná nemocnice na světě, kde k vybavení patří 27 harf a sbor zpěváků.

Před mnoha lety byla jako studentka postavena před úkol svou hudbou pomoci umřít 80tiletému muži, který měl dýchací potíže, nemohl polykat a třásl se strachem ze smrtí. Therese si sedla na jeho postel, tak, aby se svýma nohama dotýkala jeho boků (pozice porodní báby), nejprve se pomodlila a pak mu začala hrát a zpívat gregoriánský chorál. Začal dýchat pravidelně a spočinul mi na pažích. Dýchali jsme spolu. Bylo to jakoby se ho vzduch a dech hudby dotýkal tak, jak to nikdy předtím nezažil. Tyhle písně jsou jazykem lásky. Nesou sebou energii stovek let zpívání a tisíců zpěváků, kteří se takto zpěvem kdysi modlili. Když mu dotlouklo srdce, Therese ještě pár minut nehnutě seděla v posvátném klidu, který nahradil boj o život. Hudba toho člověku pomohla převést z dimenze života do dimenze smrti, tak jako nás opačně, jak to známe z mýtů, převádí z říše nebytí do života. V naprostém tichu smrtelného lože viděla často záblesky světla, jak se duše člověka na vlnách hudby osvobozuje z hmotné formy. Stáří a umírání lze velmi obohatit i zvukem tibetských mís.

Janis Pageová trávila poslední měsíce života svého otce, který umíral na rakovinu. Zjistila, že mu může zpříjemnit a usnadnit poslední týdny života tím, že mu hrála na didžeridu do oblasti páteře, kde míval největší bolesti. Ulevila mu tak od bolesti a pomohla k tomu, že opět mohl celé dny naplno žít a vychutnávat chvíle se svými blízkými.

Vysoký krevní tlak – krevní tlak snižuje poslech Bacha, Vivaldiho, Bizeta, Debussyho, cata Stevense, Nata Kinga Colea, Johna Denvera, Judy Collinsové.

Výuka hudby - i výuka hudby, je léčebná. Svědčí o tom případ Sofie, tříleté holčičky, která navštívila ve Francii seminář výuky hry na housle podle metody Japonce Šiniči Suzukiho. Ten v padesátých letech založil (později celostátní) hnutí Výchova talentů, v rámci kterého si i velmi malé děti ve věku do tří let mohli „hrát“ na speciální velmi malé housličky. Suzuki totiž již tehdy tvrdil, že právě tak, jako se každé dítě snadno od maminky naučí jakékoliv řeči, tak se snadno naučí hrát na hudební nástroj: mozek dítěte je připraven zvládnout jak řeč, tak i hudbu. Malé děti byly povzbuzovány učiteli i rodiči, hrálo se každý večer v rodinách atd. Sofie byla podvyživená, se slaboučkým nevýrazným hláskem a zkřiveným tělíčkem. Jen šeptala a její první tóny na housličkách byly třaslavé a téměř neslyšitelné. A tak ji paní učitelka nejprve naučila pevně stát, pak s maminkou zpívaly jednoduchou písničku, aby posílila hlásek, a pak byla požádána, aby na housličky zahrála tak, aby ze strun zazněl „diamantový“ tón. Po týdenním semináři se tělíčko Sofie narovnalo, její hlas se rozezněl a tón houslí otevřel naplno. Suzukiho metoda vycházela z tisícileté tradice japonské tradiční hudby, ve které se žák učí přímo od učitele, tedy ne z not, nejen technice hry na nástroj, způsobu dýchání a koncentrace na hru, ale také pokoře a životnímu stylu. Hrát sólově může teprve po třiceti letech cvičení.

Zneužívání – Pokud jsme v životě zažili trauma, mohli jsme určité tóny naší duše ze svého repertoáru potlačit. Serenáda u dveří (Serenade at the Doorway) – Ann Mortigoo. U těchto lidí je přítomno svalové napětí, nervozita a otupělost. Jedna zneužívaná klientka prohlásila: „Už nebudu mlčet“ a opustila místo plné váhání a strachu a vstoupila do světa volby a osobní síly.

Hudba je potěšení a síla, která je schopna pohnout čímkoliv.

 Zdroj - Mozartův efekt - Don Campbell, Vlasta Marek


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.