Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Nervová soustava a podvěsek mozkový

PUBLIKOVÁNO: 13.01.2017, AKTUALIZACE: 11.11.2017

1. Třetí oko zastupuje mysl a představivost, rozum, intuici, vize, rozhled, kreativitu, pružnost, jasnost, moudrost, sny a touhy, vnitřní klid, schopnost učit se a vyléčení v pravém slova smyslu. Intuice se projevuje ve formě obrazů, záblesků vědění, barev, vidění aury. Třetí oko je spojeno s vůlí. Je-li tok života v tomto místě blokován, dochází k bolestem hlavy, popudlivosti, nepochopení, tvrdohlavosti a přepětí nervů a svalů. Člověk by si měl vždy říct: "Staň se vůle tvá." Je také spojeno s představivostí, která nabízí stanovení cíle hodně vysoko, aby tak mohl být vnitřní potenciál plně využit a naplněn smysl života.

Při nerovnováze třetího oka jde člověk životem bez cíle a elánu. Je zmatený, labilní, nekonečně se zaměstnává nebo nedělá nic, nemá disciplínu a neustále začíná něco nového. Často střídá partnery, místo bydliště nebo práci, je nevýkonný a zapomnětlivý, duchem nepřítomný, pověrčivý, upnutý k minulosti, nebo to je fanatik, egocentrik, dogmatický přívrženec církve, je domýšlivý, povýšenecký a intelektuálně pyšný. Afirmace: JSEM SVĚDKEM.

Jaké bylo vaše období od 14 – 17 roku? Jste objektivní? Jak silná je vaše představivost? Jste laskavý, velkorysý a shovívavý? Jste ztracen ve svých pocitech a sentimentalitě? Jak rozvíjíte svou intuici? Máte rozum a cit v rovnováze? Jste plný viny a obviňujete ostatní, nebo jste plný vhledů a odhodlanosti?  Co děláte pro rozvoj hojnosti Zemi?

2. Podvěsek mozkový (hypofýza) je hlavní endokrinní žláza, která slaďuje vnitřní orgány do komplexní odpovědi. Je připojena krátkou stopkou k hypotalamu, který ovládá její činnost. Součinností hypofýzy a hypotalamu se nervový systém propojuje s endokrinním. Přední lalok hypofýzy (obsahuje většinu její hmoty) obsahuje buňky, které do krve vylučují tyto hormony: růstový hormon (somatotropin), který působí na celé tělo a podporuje tvorbu bílkovin, růst kostí a výstavbu nových tkání po celý život, ale zvlášť důležitý je pro růst a vývoj v dětství; luteotropní hormon (prolaktin), který během těhotenství stimuluje růst mléčné žlázy a po porodu laktaci, tlumí vyzrávání vajíčka ve vaječníku a menstruační cyklus, ovlivňuje vztah matky k dítěti, u mužů ovlivňuje růst prostaty a semenných váčků.

Dále thyreotropní hormon, který řídí činnost štítné žlázy, kdy ji vybudí k větší aktivitě a ovlivňování metabolismu; gonadotropní hormony (folikuly stimulující hormon a luteinizační hormon), které nastartují pohlavní žlázy k produkci vlastních hormonů i k tomu, aby ženské pohlavní žlázy vytvářely zralá vajíčka a mužské žlázy zralé spermie; adrenokortikotropní hormon, jehož vlivem nadledviny spustí vylučování steroidních hormonů, které řídí stresovou reakci a využívání tuků, cukrů, bílkovin a minerálních látek v organismu; melanocyty stimulujícího hormonu, díky kterému kůže tmavne, hormon způsobí, že v kožní tkáni buňky zvané melanocyty produkují více pigmentu melaninu. 

Produkce hormonů je regulována hypofýzotropními hormony produkovanými neurosekrečními neurony v hypotalamu. Každému hormonu předního laloku hypofýzy náleží dva hypofýzotropní hormony, jeden stimulující a druhý snižující produkci příslušného hormonu. Tvorba hypofýzotropních hormonů je zpětně regulována hladinou hormonu, který produkuje cílový orgán. V zadním laloku hypofýzy jsou hormony produkovány neurony v jádrech hypotalamu a pak jsou přemístěny do zadní části hypofýzy, kde jsou skladovány. Jsou to: antidiuretický hormon (vasopresin), který pomáhá zadržovat vodu v těle a oxytocin, který stimuluje stahy dělohy během porodu a současně s prolaktinem v mléčných žlázách v prsech matky nastartuje tvorbu mléka pro dítě.

Hypofýza je klíčem k rovnováze, představuje schopnost být v životě pánem situací. Když tuto schopnost ztratíme, protože dovolíme strachu, aby nás ovládl, protože už nemáme víru v sebe ani v život, můžeme způsobit ve svém organismu nerovnováhu. Hypofýza pak přikročí ke kompenzaci a bude zvyšovat nebo snižovat produkci některého z hormonů, které řídí se štítnou žlázou, aby regulovaly výdej energie v těle. Nádor hypofýzy - Nehledal jsem zoufale řešení, abych překonal svou bezmoc tváří v tvář svým potížím, symptomům nebo nemoci? Neměl jsem pocit, že nemám dost síly, abych se bránil, že musím být supermuž/superžena, abych zaujal své místo v životě?

3. Indigová barva je složena ze směsi červené, oranžové, žluté, zelené a modré barvy, a tedy sjednocuje a vyvažuje všechny energie těchto šesti barev v mohutnou sílu se zvýšeným účinkem při vyléčení, utišení bolesti a uklidnění. Zastupuje dokonalou neporušenost, zdraví, univerzální vědomí, vyrovnanost, důstojný klid, důvěru ve vesmír a mírumilovnost. Indigová je barvou rozšířeného vědomí, celistvosti, univerzálního vědomí, vyrovnanosti, důstojnosti. Je barvou vnímání, celistvosti, idealismu, očisty, síly ducha, ale také poslušnosti, pravidel, spravedlnosti, míru, rozluštění neznáma. Pomáhá nám zjistit, jaká je naše pravda a podporuje nás v tom, abychom ji vyjádřili.

Indigo podporuje otevření třetího oka tím, že zaostřuje vnitřní a vnější vidění a otevírá brány nevědomí, aby byl umožněn přístup do vzpomínek, které odedávna odpočívají ve skrytu duše, a vymazává negativní struktury z vědomí. Indigová barva nám dává schopnost vidět více, než nám dovolí naše oči, spojení s hlubší rovinou ženské intuice, schopnost naslouchat sám sobě a důvěřovat vnitřnímu hlasu, dává nám obrovský plánovací a organizační talent a vyšší stupeň sebeovládání. Indigová uvolňuje bolest, ničí bakterie, léčí oblast hlavy (oči, uši, nos), podporuje funkci dutin, je vhodný při poruše růstu a při duševním vyčerpání, léčí migrénu, ekzém, průjem, nespavost.

Indigová osobnost je velmi spirituální, má vnitřní cit pro pravdu života. Zná všechny staré mystické nauky. Je velmi citlivá a ví, že my všichni jsme duchovní bytosti. Materiální skutečnost a hmota jsou pro ni iluzí, ví, že život je božská energie, že vše je vlastně vědomí a energie. Je uvědomělá, bystrá, tvořivá a nezávislá, žije podle vyšších principů. Je zvídavá a touží po vzdělání, vyhledává vědění, aby prověřila svou vnitřní pravdu. Dělá to, co považuje za správné. Nezná žádné koncepce viny ani trestu, je čestná, bezprostřední a nenechá se tlačit do nějaké normy. Není snadné ji zmanipulovat. Je prudká a otevřená, má mnoho pochopení pro to být člověkem. Neřeční příliš, raději ustoupí, život vidí jako jednu velkou zkušenost. Může být bázlivá a dezorientovaná, může se cítit ztracená a izolovat se. Někdy se cítí na světě cizí, je často zmatená z pozemských věcí a těžko ji chápeme. Musí důvěřovat svému vnitřnímu hlasu a ten také následuje.

4. Nervová soustava slouží koordinaci činnosti všech systémů orgánů. Skládá se z velkého množství nervových buněk, které přijímají signály, vedou je dále a přenášejí je na buňky jiné. Tyto spojovací buňky se nazývají synapse. Když jsme šťastni, pak náš nervový systém funguje bez jakéhokoliv zádrhele a všechny impulzy jsou vedeny dále. Jakmile se ale nacházíme ve stresovém stavu, jsme nešťastní nebo máme z něčeho strach, pak se v přenášení informací v nervovém systému objevují překážky, orgány pak nejsou optimálně zaopatřeny a náš stav se zhoršuje. Nervy připomínají pletená lana či kabely, procházejí mezi orgány a tkáněmi našeho těla a vstupují do nich svými větvemi. Zastupují komunikaci, jsou to vnímaví reportéři.

Nervová soustava, neustále oživovaná elektřinou, slouží k zachycení a zpracování podnětů působících na organismus a zajištění odpovídající reakce na ně. Získává informace z vnějšího a vnitřního prostředí a zajišťuje nervové řízení. Je tvořena sítí nervových buněk zvaných neurony. Mozek má více než sto miliard neuronů. Svazky nervových vláken, složených z výběžků neuronů, tvoří síť nervů po celém těle. Neuron má buněčné tělo s jádrem a dlouhé buněčné výběžky - dendrity přijímají nervové impulzy od jiných neuronů nebo od senzitivních nervových zakončení a vedou je do buněčného těla neuronu, a neurity (axony),  hlavní nervové vlákna neuronu, která vedou impulzy směrem od buněčného těla k dalším neuronům nebo k buňkám svalů či žláz. Neuronům poskytují ochranu a výživu podpůrné nervové buňky, zvané jako gliové buňky. Myelinová pochva je šnekovitě stočený tukový útvar z myelinu, napomáhající rychlejšímu šíření nervových impulzů a bránící jejich zeslabení či vytracení. Ranvierův zářez je kolénko nervového vlákna neuritu, které je nepokryto myelinovou pochvou. Schwannova buňka obrůstá jeden úsek neuritu a vytváří kolem něj myelinovou pochvu.

Celým nervovým systémem procházejí informace v podobě nepatrných elektrických signálů, nazývaných nervové impulzy nebo akční potenciály. Tyto impulzy jsou po celém těle stejné. Nervový impulz je založen na přesunech sodíkových a draslíkových iontů buněčnou blánou neuronu. Když elektrický impulz dorazí ke styku buněk (synapsi), vyvolá uvolňování chemických látek nazývaných neurotransmitery (mediátory). Když neurotransmitery dorazí na svá správná místa na receptoru, mohou přijímací buňku buď vybudit, nebo utlumit. Obě reakce jsou při předávání zpráv v nervovém systému stejně cenné.

Nervová soustava se skládá z centrální nervové soustavy (CNS), která se skládá z mozku a páteřní míchy, která probíhá po celé délce vnitřkem páteře. Z CNS větvovitě vybíhá 45 párů nervů z mozku a z míchy. Tyto nervy se dále větví, proplétají se mezi orgány a tkáněmi a pronikají do každé sebemenší skulinky. Dohromady tvoří síť periferního nervového systému (PNS). Síť periferních nervů v organismu přenáší informace do mozku a míchy i opačným směrem. Senzorická vlákna (přívodná) podávají zprávy od smyslových orgánů, jako jsou oči, uši a kůže, i z vnitřních orgánů. Motorická vlákna (vývodná) vedou signály z mozku či míchy k nějakému svalu nebo žláze. PNS zajišťuje stálost vnitřního prostředí a je nezávislý na vědomém uvažování. Autonomní (vegetativní) nervový systém (ANS) hraje klíčovou roli při zachování stabilních podmínek uvnitř organismu, homeostáze.

Úkolem CNS je přijímat smyslové informace z očí, uší a dalších receptorů těla, analyzovat je a vydat příkaz k vyvolání odpovídající odpovědi, například aktivaci jednoho nebo více svalů. CNS a periferní nervy lze přirovnat k elektrickým rozvodům v domě. Mozek dostává elektrickou energii a páteřní mícha funguje jako rozvodný panel, odkud vycházejí všechny důležité dráty napájející dům proudem. Když má některý ze spojů problém, může se část domu ocitnout bez proudu nebo bude napájen nedostatečně. Podobně je tomu s páteřní míchou, souvisí s naším potenciálem komunikovat s okolím. Zastupuje problémy v předávání informací mezi mozkem a orgány. Chceme-li dostatečně pečovat o svůj kapitál zdraví a duševní pohody, musíme dávat svému tělu vše, co mu prospívá, a naopak mu nedávat látky, které by mu mohly škodit. Proto je užitečné naučit se hovořit se svým tělem.

Nervový systém musí být schopen přijmout elektrický proud do těla, přenést vysokou energii a nainstalovat ji do těla, nechat tělo, aby se rozvíjelo a vyživovalo touto energií, což je vědomí. Kolik energie unesete? Nervový systém je dálnice a energie v něm se může pohybovat rychlostí, kterou jste schopni zpracovávat data, která přichází do buněk těla. Spousta lidí stále čistí dutiny, které byly naplněny temnotou, z dětství nebo minulých životů.

Nervový systém určuje, jaká bude naše imunita, jak se budeme chovat, co budeme prožívat, jaké pohybové možnosti máme. Alergie a oslabená imunita jsou výsledkem ložisek v nervovém systému. Vegetativní nervový systém je narušován nevědomými konflikty. Při poruchách CNS je třeba se zabývat špatným vnímáním. Věnoval jsem svému zdraví a duševní rovnováze dostatečnou péči a pozornost? Nervozita je stav nejistoty, strach, nedůvěra v průběh života, stres, přetížení, strach z následků, špatná výživa, vnitřní napětí, nedostatek vnitřního klidu a míru. Co mě zneklidňuje? Co by mi mohlo pomoci se uvolnit? Nervové zhroucení je silné soustředění na sebe, ucpání komunikačních kanálů.

Tiky, záškuby jsou krátké, automatické, bezděčné a opakované pohyby, jež mají původ v napětí mysli obávající se toho, co by mohlo přijít, nebo strach, pocit, že nás druzí sledují. Co ve mně vytváří takové napětí? Třes – mimovolní rytmický třes, hlavně rukou, ale také nohou, čelistí, hlavy a jazyka. Třes může být příležitostný po velkém hnutí mysli, nebo může svědčit o nemocech, jako je Parkinsonova nemoc, roztroušená skleróza, anebo jej mohou vyvolat léky či odvykání alkoholu nebo drogám. Prokazuje velké vnitřní napětí, kdy tváří v tvář okolností, které nás dráždí, se snažíme maximálně kontrolovat, abychom nevybuchli hněvem. Nebojím se, že nevím, co mám udělat, nebo že nejsem dost kompetentní? Co ve mně vytvořilo takové vnitřní napětí? Nebojím se neustále, abych se nedotkl někoho ze svých blízkých? Mravenčení je pocit, jakoby nám pod kůží běhaly tisíce mravenců. Objevuje se, pokud příliš namáháme určitý orgán, nebo když naše tělo musí přikročit k opravě některé tkáně. Nevzal jsem si příliš mnoho práce, nebo nechci po sobě příliš? 

MOZEK je orgán, který váží asi 1,4 kg. Slouží jako organizační a řídící centrum nervové soustavy, zpracovává vstupní signál ze smyslových orgánů a vytváří výstupní impulsy, které vysílá k výkonným orgánům soustředěným v oblasti hlavy a integruje a koordinace ostatní orgány těla. Mozek je sídlem našeho vědomí, logicky zpracovává informace. Je schopen se vyvíjet, učit se, uvědomovat si vlastní existenci, prožívat emoce a projevovat tvořivost. Mozek vyžaduje asi 20% krve celého těla. Bez přísunu kyslíku a glukózy se objevuje závrať, zmatenost a ztráta vědomí. Během pouhých 4 – 8 minut bez přísunu kyslíku nastává poškození mozku nebo smrt.

Mozek je zakrytý třemi mozkovými obaly (plenami), které ho obklopují. Zevní obal, tvrdá plena mozková, obsahuje krevní cévy. Prostřední, pavučnice, je složena z pojivové tkáně. Vnitřní vrstva se nazývá měkká plena mozková. Uvnitř má čtyři mozkové komory vylučující do lebeční dutiny vodnatou kapalinu, mozkomíšní mok, který absorbuje a rozptyluje přílišné mechanické tlaky, které by jinak mohly přivodit závažné poranění mozku. Je to čirá kapalina, která chrání a vyživuje mozek a míchu. Obnovuje se 4 - 5x denně. Obsahuje bílkoviny a glukózu, které mozku dodávají energii, aby mohl fungovat, i bílé krvinky, které ho brání před infekcí. Oběhu mozkomíšního moku napomáhají pohyby hlavy a pulzování mozkových tepen.

Mozek se skládá ze čtyř hlavních částí: Velký mozek (koncový mozek) je největší součást mozku. Má dvě hemisféry a rýhovatý vzhled, protože jeho povrch, mozková kůra, je silně zvrásněný. Skládá se ze dvou hlavních vrstev – vnější šedá vrstva se nazývá šedá kůra, tvoří mozkovou kůru. Bazální ganglia jsou hlouběji uložené ostrůvky šedé hmoty v mozku, tvořící komplexní styčnou plochu mezi vstupními smyslovými informacemi a pohybovými dovednostmi, hlavně částečně automatizovanými pohyby, jako třeba chůze. Pod ní je světlejší bílá hmota, která tvoří masu vnitřní části mozku. Tato hmota se skládá převážně z nervových vláken.

Štěrbiny a rýhy oddělují na každé polokouli čtyři funkční oblasti: čelní lalok (sídlo tvorby řeči, nastartování pohybu, stránky osobnosti), temenní lalok (oblast přijímající tělesné vjemy, jako je dotek, tlak, teplota a bolest), spánkový lalok (dochází zde k rozpoznávání zvuků podle výšky tónu a hlasitosti, účastní se na uchování paměti) a týlní lalok (má na starosti analýzu a interpretaci vizuálních informací ze senzorických nervových signálů, které vysílají oči).

Myelizovaná nervová vlákna, uspořádaná do svazků označovaných jako projekční dráhy, přenášejí impulzy mezi páteřní míchou s nižšími etážemi mozku a mozkovou kůrou. Tyto nervové dráhy procházejí spojovacím uzlem a protínají také trámec mozkový (corpus callosum), což je největším z několika svazků nervových vláken (spojek), propojujících jednotlivé oblasti pravé a levé polokoule. Obsahuje více než 100 miliónů nervových vláken. Levá mozková hemisféra můžeme za 1 sekundu přijmout zhruba 7 vjemů (například světlo, zvuky, pachy). Pravá mozková hemisféra přijímá až 10 000 podnětů za 1 sekundu. Většina z nich se ukládá v podvědomí, což znamená, že poměr mezi tím, co vědomě vidíme a chápeme a tím, co ví naše podvědomí (náš vnitřní hlas), je 7:10 000.

Každý vidí situaci ze svého pohledu. Tanečník vstane a rozšiřuje svou perspektivu. Vidí celou situaci z mnoha úhlů a tím měníme svou mysl. Je schopen plynule přecházet mezi levou a pravou mozkovou polokoulí a integrovat stránky obou. Je schopen přijímat vše takové, jaké to je, a dovede pokračovat v tvorbě a vývoji. Ve vědomí levé mozkové polokoule si uvědomuje sebe sama jako tancujícího jedince. Když přejde do vědomí pravé mozkové polokoule, jeho vnímání sebe sama jako oddělené individuality se rozpouští jako cukr v čaji a sjednocuje se s duchem tance a veškerým stvořením.

Ve středu mozku je uložen mezimozek, který tvoří thalamus s přilehlými útvary. Thalamus je oblast, která přepojuje nervové impulzy do mozkové kůry. Je to stanice, která sleduje a zpracovává přicházející informace, než budou vyslány do vyšších etáží mozku. Je posazený na vrcholku mozkového kmene, tvarem připomíná dvě vejce těsně vedle sebe a leží v srdci mozku. Je obklopen skupinou útvarů známých jako limbický systém, který se podílí na sebezáchovných instinktech, reakcích a emocích.

Lidské chování není vždy racionální. V kritických a stresových momentech vyprýští na povrch hluboko uložené instinkty a ovlivní jednání. Tehdy se do hry zapojí prvobytný mozek, se stávající se z útvarů známých jako limbický systém. Obkružuje různé části ve velkém mozku, mezimozku i středním mozku a propojuje oblasti mozkové kůry a mezimozku s nižšími centry, které ovládají automatické reakce. Tyto části zprostředkují účinek nejvnitřnějších nálad na naše vnější projevy. Ovlivňují také změny tělesných funkcí, týkající se například trávení a močení. Spojení emocí se smyslovými vjemy je rovněž ovlivněno tímto systémem.

Limbický systém má vliv na podvědomé, instinktivní chování, podobné živočišným reflexům, které se vztahují k sebezáchově a rozmnožování. U lidí je mnoho z těchto vrozených a dávných primitivních vzorců chování modifikováno uvědomělými promyšlenými úvahami, které mají své místo ve vyšších etážích mozku, protože bereme v úvahu také morální, společenské a kulturní normy i důsledky svých činů. Někdy však převládnou prvotní popudy, a to tehdy, když vedení převezme limbický systém. Ten pak jindy hraje jen menší, ale přece jen složitou a významnou roli při vyjadřování instinktů, pudů a emocí.

Prefrontální kůra je spojena s obecnými aspekty osobnosti, myšlením a vědomím i s uvědomováním si prostorového vidění. Premotorická kůra – zde vzniká záměr provést pohyb, zajišťuje se zde řízení a koordinace činností. Motorická kůra řídí koordinované pohyby svalů. Somatosenzorická kůra analyzuje nervové signály dotyku přicházející z kůže, úst a jazyka. Asociační senzorická kůra uzpůsobuje a uvádí do vzájemných vztahů obecné smyslové informace. Asociační zraková kůra integruje zrakové informace se vzpomínkami, emocemi a ostatními smysly. Primární zraková kůra analyzuje signály přicházející zrakovými nervy z očí. Wernickeovo centrum analyzuje jazyk a ovládá vnímání mluvené řeči. Brocovo centrum ovládá produkci řeči a zřetelnou výslovnost slov. Primární sluchová kůra analyzuje signály přicházející sluchovými nervy z uší. Asociační sluchová kůra integruje zvukové informace se vzpomínkami, emocemi a s ostatními smysly.

Při svém vytváření vzpomínky nejsou zpracovávány v jediné oblasti mozku a žádná oblast mozku také nefunguje jako úložiště pro všechny vzpomínky. Tyto procesy závisí na významu a časové odlehlosti vzpomínky, hloubce jejího citového dopadu a jejím spojení s konkrétními smysly, například se zrakem. Tak hudební motivy se vybavují částečně z těch korových oblastí, které se zabývají sluchovými informacemi. Prefrontální kůra má na starosti zvládání okamžité situace, například uvědomování si bezprostředního okolí z hlediska prostorového vidění. Mozková kůra ukládá do paměti prvky spojené s jednotlivými smysly a motorickými činnostmi do příslušných korových oblastí. Paměť silně zaměstnává šedou mozkovou kůru.

Vytváříme si nové spojení. Informace průběžně sledují a jejich důležitost vyhodnocují některé části mozku, jako thalamus a mozková kůra. Určitá fakta, pocity a smyslové vjemy, například pachy, jsou v počátečním stádiu utváření vzpomínek vybrány k použití dalšími částmi mozku, amygdalou a hippokampem. Nervové buňky vytvářejí nová propojení či synapse, která pak pro příslušný aspekt paměti utvoří nový okruh, označovaný jako paměťová stopa. Mnoho vzpomínek zahrnuje i silné emoce spojené s určitou událostí, například zármutek nad ztrátou blízké osoby nebo velkou radost z dobré zprávy. Rovněž prožívání podobné situace může vést k vybavení emocionálních vzpomínek. Když je někdo například svědkem dopravní nehody, může mu to připomenout jinou nehodu, kterou sám kdysi zažil, a mohou se mu navrátit i silné pocity strachu či bolesti, které tenkrát cítil.

Jednou z hlavních korelačních struktur při ukládání a vyvolávání silných emocionálních vzpomínek je amygdala, dvojitý útvar mandlovitého tvaru ve spánkovém laloku po obou stranách mozku, který ovlivňuje chování a činnosti tak, aby se zaměřily na potřeby organismu. Má rovněž na starosti emoce jako hněv a žárlivost i pudové potřeby jako hlad, žízeň a pohlavní touha. Normálně jsou ovšem silné emoční reakce, které může vyvolat, pod kontrolou dalších oblastí mozku, zejména prefrontální kůrou a thalamem. Amygdala tedy ukládá emoční prvky paměti, zejména silné city a prožitky. Pokud je kontrola prefrontální kůry omezena, může to vést k neovladatelným projevům emocí a vyvolat úzkost, fobie nebo záchvaty paniky. Amygdala vybavuje z paměti silně působivé emoce, spojené s pamětihodnými událostmi, například strach.

Amygdala vyhodnocuje situaci podle individuálního psychického nastavení. Ve chvíli konfrontace s nebezpečím se aktivuje cévní a neurologická struktura. Celé tělo se aktivuje k obraně, v krvi se zvýší hladina cukru, zrychlí se srdeční tep, dech, zostří se smysly, rozšíří se zorničky očí, v potu vyplavujeme feromony. Ve chvíli, kdy jsme vystaveni agresi anebo jinému zdroji strachu, vyšlou naše smysly informaci do mozkových center, které zodpovídají za reakci organismu. Thalamus rozlišuje v zásadě dvě reakce, buď boj, nebo útěk. Zároveň se aktivuje hypotalamus, který eviduje vše, co už jsme v minulosti zažili, ale také to, co si neseme z evolučních vzpomínek.

Hippokampus  je zahnutý pruh šedé hmoty, který se zapojuje do učení, rozpoznávání nových zážitků a paměťových pochodů, zejména krátkodobé paměti a informací se vztahem k nedávným událostem. Je umístěn ve střední části spánkového laloku, jeden v pravé a druhý v levé mozkové hemisféře. Je součástí limbického systému a hraje roli při prostorové orientaci, zpracovává informace z mozkové kůry a z limbického systému a dále je směruje do předního talamu, hypotalamu a dalších částí mozku. Velká část se jich vrací zpět do mozkové kůry. Tato rytmicky opakovaná vzruchová aktivita hippokampu je základem složitých integračních dějů, jako třeba ukládání informací do dlouhodobé paměti. Při Alzheimerově chorobě je hippokampus mezi prvními částmi mozku, která utrpí poškození, tito lidé trpí poškozením paměti a neschopností ukládat nové informace. Putamen ukládá podvědomé vzpomínky, například motorické dovednosti naučené opakováním pohybů.

S limbickým systémem je úzce spojen hypotalamus, který je hlavním pojítkem mezi nervy a hormony. Přijímá smyslové informace, sleduje a reguluje tělesnou teplotu, hladinu živin, rovnováhu vody a solí, průtok krve, spánkový cyklus, hladinu hormonů, sexuální funkci. Vybuzuje pocity, činnosti a emoce, jako například hlad, žízeň, hněv a hrůzu. Hypotalamus je životně důležité integrující centrum limbického systému a je spojen s autonomním nervovým systémem. Má velikost kostky cukru a obsahuje početné drobné shluky neuronů, označované jako jádra, například jedno jádro je zodpovědné za pocit plnosti po najezení, jeho poškození vede k přejídání. Další jádro je sídlem biologických hodin organismu, které řídí nervovou činnost ve 24 hodinovém cyklu a ovlivňuje celou řadu biorytmů. Na stopce dole se k němu připojuje hypofýza. Hypotalamus vylučuje liberiny, regulační hormony, které putují do hypofýzy.

Vzadu dole mozeček, což je druhá největší součást mozku, je uložena za mozkovým kmenem a má na starost držení těla a udržování rovnováhy. Hraje rozhodující úlohu v kontrole držení těla a pohybu, jeho hlavním úkolem je organizovat motorické povely vysílané ke svalům, aby pohyby byly hladké a koordinované. Je to centrum rovnováhy. Nemám pocit, že jsem ztratil orientaci, smysl života, že je přede mnou velké prázdno? Neztratil jsem něco, co pro mě představovalo rovnováhu, bezpečnost, nebo osobu, na kterou jsem se mohl spolehnout?

Mozkový kmen je nejspodnější, převážně automatizovaná část mozku. Obsahuje centra, která řídí základní životní funkce, jako je srdeční činnost, dýchání, krevní tlak, nebo polykání nebo zvracení. Skládá se ze středního mozku (nejhořejší část mozkového kmene, limbické oblasti středního mozku se propojují do kůry a thalamu a mají rovněž spojení se shluky buněčných těl neuronů, známými jako bazální ganglia), Varolova mostu a prodloužené míchy.

MÍCHA je svazek nervových vláken, dlouhý až 45 cm a sahá od báze mozku dolů až ke křížovému úseku páteře. Je uložena uvnitř páteřního kanálu, dlouhého tunelu tvořeného sloupcem na sebe navazujících obratlů. Páteř spolu se svými zpevňujícími vazy a svaly míchu ohýbá, ale současně ji chrání před přímými údery. I míchu ochraňují tři vrstvy pojivových tkání – měkká plena, pavučnice, tvrdá plena. Prostor pod střední plenou je vyplněn mozkomíšním mokem. Mozkomíšní mok, který obíhá páteřním kanálem, funguje jako tlumič otřesů a prostor pod tvrdou plenou (epidurální prostor) jako polštář z tuku a pojivových tkání.

Nervová vlákna míchy propojují mozek s trupem a horními a dolními končetinami. Se smyslovými orgány na hlavě je mozek propojen přímo prostřednictvím hlavových nervů, ale k přenosu informací ze zbytku těla a zpět do něj se bez míchy neobejde. Mícha ale není jen pasivním vodičem nervových signálů, v případě potřeby, například při reflexech, dokáže mozek obejít a zvládnout situaci sama. Má tvar zploštělého válce a na většině své délky je o maličko silnější než tužka. Na spodním konci se pak zužuje do nitkovitého ocásku.

Z míchy odstupuje 31 párů míšních nervů, které ji propojují s kůží, svaly a dalšími částmi končetin, hrudníku a břicha. Nervy do míchy přinášejí smyslové informace o podmínkách uvnitř organismu a hmatové vjemy z kůže. Zároveň také předávají motorické informace svalům a žlázám v hrudní a břišní dutině. Každý nerv se postupně dělí v několik stále menších větví. Větve jednoho míšního nervu se mohou propojovat s větvemi dalších nervů a vytvářet tak nervovou pleteň, kde si informace vzájemně sdílejí.

Vnitřním uspořádáním páteřní mícha připomíná mozek naruby. Mozek má šedou hmotu na povrchu a bílou uvnitř. Mícha má vnitřní jádro, v příčném řezu motýlovitého tvaru, tvořené šedou hmotou. Ta je složena z buněčných těl neuronů a nemyelinizovaných nervových vláken. Kolem ní je vnější vrstva bílé hmoty, která se skládá převážně z myelinizovaných nervových vláken, přenášejících míchou nahoru i dolů nervové impulzy mezi mozkem a tělem. V bílé hmotě jsou nervová vlákna seskupena do několika hlavních svazků či drah podle směru nervových signálů, které vedou, i podle typu signálů, které přenášejí a na něž odpovídají, například signály o bolesti či teplotě. Některé z těchto drah se spojují a předávají impulzy mezi několika málo lokálními páry míšních nervů, aniž by vysílaly vlákna nahoru do mozku. Šedá hmota uprostřed míchy je uspořádána do rohů či sloupců.

Svazky nervových vláken na levé a pravé straně páteřní míchy neprocházejí přímo do levé a pravé poloviny mozku. V nejhořejším úseku páteřní míchy a ve spodní části mozkového kmene (prodloužená mícha) se mnoho vláken překříží – levá přejdou na pravou a pravá na levou stranu. To znamená, že například signály o hmatových vjemech na levé straně těla jdou do hmatového centra na pravé straně mozku. Podobně motorické signály z pravé strany motorické nervové kůry a mozečku putují ke svalům na levé polovině těla. Různé větší svazky vláken či dráhy se kříží v nepatrně různé výšce. Zhruba jedna desetina z těch, které se kříží, má překřížení v horním úseku páteřní míchy, ostatní v prodloužené míše. Míšní nervy vycházejí z míchy mezerami mezi obratli, které od sebe drží ploché chrupavčité polštářky, známé jako meziobratlové ploténky. Tudy nervy procházejí, rozdělené na přední a zadní míšní nervové kořeny, z nichž každý se skládá z řady menších kořínků.

Reflex je rychlá, mimovolní a předvídatelná odpověď na nějaký podnět. Většina reflexů je spojena se sebezáchovou a ochranou těla před poškozením, jako například zakašlání nebo kýchnutí. Reflex prochází uzavřeným, čistě nervovým okruhem, který nezasahuje do vyšších etáží mozku, kde sídlí vědomí a myšlení. Dermatom je část či oblast kůže inervovaná zadními kořeny jednoho páru míšních nervů. Větve těchto nervů smyslové informace o doteku, tlaku, teple, chladu a bolesti kůže přenášejí z miniaturních čidel v dané oblasti po senzorických nervových vláknech větví míšního nervu nejprve do kořene míšního nervu a potom do páteřní míchy. Tyto oblasti kůže, dermatomy, můžeme zobrazit jako kožní mapu.

AUTONOMNÍ NERVOVÝ SYSTÉM funguje automaticky a zajišťuje tak mimovolní reakce, jak okamžité, tak i dlouhodobé. Senzorická vlákna předávají informace o vnitřních orgánech a jejich činnosti, jako je například tepové frekvence. Tyto informace se shrnují v hypotalamu, mozkovém kmeni nebo páteřní míše. ANS pak v podobě motorických nervových signálů vysílá povely na 3 hlavní místa: do vůlí neřízeného hladkého svalstva mnoha vnitřních orgánů a cév, do srdečního svalu a do určitých žláz. ANS se dělí na dva systémy – sympatický a parasympatický. Ganglia sympatického nervového systému jsou uspořádána do 2 řetězců, probíhající po obou stranách kolem páteře, jsou uvnitř orgánů. Jenom kůže a krevní cévy dostávají informace ze všech pozic na páteřní míše. Sympatické a parasympatické nervy vyvolávají protichůdné odpovědi. Sympatikus připravuje tělo na aktivní činnost a stres. Parasympatikus obnovuje jeho normální fungování, aby uchoval energii. Oči – SN rozšiřují zorničky, PN je zužují. Plíce – SN rozšiřují průdušky, PN je zužují. Srdce – SN zvyšují tepovou frekvenci a sílu stahů, PN je snižují. Žaludek – SN snižují produkci enzymů, PN ji zvyšují.

Odpovědi ovládané vůlí jsou opakem reakcí řízených ANS. Mozková kůra podnícená buď informacemi přicházejícími ze senzorických nervů, nebo vědomým rozhodnutím a záměrem, vytvoří ústřední motorický plán k provedení konkrétního pohybu a vůlí ovládaným svalům vyšle povel v podobě motorického nervového signálu. Postup provádění pohybu sledují smyslová nervová zakončení ve svalech, šlachách a kloubech. Smyslová zakončení aktualizují mozeček, aby mozková kůra vysílala zpět do svalů správné signály, které budou pohyb dále udržovat v chodu a koordinovat. Odpovědi neovládané vůlí - reflexní činnost, nebo autonomní motorické činnosti – počáteční nervové dráhy pro tyto reakce procházejí po míšních nervech do páteřní míchy a dále nahoru po vzestupných nervových drahách k nižším autonomním oblastem mozku, zejména do hypotalamu a částí limbického systému. Tyto oblasti analyzují a zpracovávají obdržené informace a pak využívají autonomních drah k tomu, aby vyslaly motorické impulzy jako povely pro svaly neovládané vůlí a žlázy.

Neuralgie je akutní, intenzivní bolest, palčivě vystřelující, přerušovaná i stálá, pociťovaná v průběhu nervu v oblasti jeho kořenů (tedy jeho napojení na CNS) nebo v inervované oblasti. Nervy si můžeme představit jako energetické dráha napájející náš organismus energií. Když dojde v rozvodné síti ke zkratu, postižený drát se zahřeje a tkáně, které mají normálně energii dostávat, dostanou místo toho drobné elektrické výboje nebo přebytek tepla či nedostatek energie. Tento nedostatek, tento nárůst teploty nebo tyto drobné elektrické výboje pálí a vystřelují a projevují se jako akutní bolesti v tkáních napájených tímto elektrickým drátem (nervem) – to je neuralgie. Tento zkrat vyvolává hněv spojený s frustrací, hluboké zklamání nebo strach, což vede k zablokování energie a přetížení spojovacích bodů nervů a některý z drátů se může přehřát. Jaký strach nebo frustrace mi blokují energii?

Neuralgie trojklaného nervu – trojklaný nerv vychází z pátého páru kraniálních nervů. Jeden jeho kořen odpovídá za citlivost tváře, druhý za motoriku dásní. Bodavá bolest postihuje tváře, rty, dásně a bradu, ale vždy jen na jedné straně tváře. Necítím neklid kvůli těm, které miluji? Nebojím se, že neuspějí, že propadnou nebo že budou trpět? Pásový opar je zánět zbloudilého míšního nervu, kdy kůže, nervový vzruch, na dolní polovině hrudníku se objevují bolestivé puchýřky. Volání o pomoc: „Potřebuji a hledám dotyk.“ Strach, nedůvěra, obrana proti dotykům, myšlenkový a pocitový začarovaný kruh. Neuropatie je nezánětlivé onemocnění periferních nervů, které spojují CNS se žlázami, smyslovými orgány, svaly a vnitřními orgány. Dochází k mravenčení, ztuhnutí, necitlivosti a svalové slabosti, což je následek nějaké nemoci nervové soustavy, nebo je to vyjádření touhy necítit trápení, z něhož nevidíme východisko. Co nechci cítit, abych netrpěl?

Nemoci a poruchy mozkových cév Cévní mozková příhoda je narušení zásobení mozku krví v důsledku krvácení nebo zablokování některé mozkové tepny, dochází k poškození mozku. Příznaky CMP se rozvinou už během několika sekund a minut. Patří k nim slabost nebo snížená citlivost na jedné straně těla, poruchy vidění, splývavá řeč a problémy s udržením rovnováhy. O CMP se mluví, když porucha přesáhne 24 hodin, ta vede ke ztrátě vědomí, ochrnutí a ztrátě citlivosti. Příčinou může být abnormálně vysoký krevní tlak, který namáhá tepénky v mozku a může vést k jejich protržení, nebo cukrovka. Ucpání cév, které vyvolává mozkovou příhodu, může nastat od místního zablokování drobných cévek hluboko v mozku po embolii způsobenou útržkem hmoty, která se do mozku dostala odjinud. Část žití je umrtvena, emoční nepřizpůsobivost nebo nevůle, neschopnost vidět potřeby života, odmítnutí. Odpor ke změně vlastní osoby, raději zemřít, než se změnit, vzdávání se života. Nezažil jsem šok nebo silnou emoci, která mě překvapila a připravila o něco, co postrádám za nedocenitelnou hodnotu?

Migréna je záchvat těžké bolesti hlavy, často provázené poruchami vidění, nevolnosti a zvracení, kdy se objevují změny v průměru či průsvitu krevních cév v kůži hlavy a mozku. Výzkumy ukazují narušení činnosti serotoninu. Objevuje se v době krize, v nějaké emočně vypjaté situaci prožité v minulosti, kdy se dotyčný mohl cítit v tísni nebo ohrožen. Strach, že takovou situaci zažije znovu, v něm může probudit napětí související s potencionálním nebezpečím. Migréna se objeví pokaždé, když se cítí ohrožen nebo je nucen dělat věci, do kterých se mu nechce a nevolností a zvracením člověk danou situaci odmítá. Může odmítat nutnost podřídit se, aby získal něco, co potřebuje (citová nebo materiální potřeba). S něčím si „lámu hlavu“, napětí, přespřílišné přemýšlení a myšlenkové aktivity, přehnaná ctižádost, příliš mnoho chtění, přesvědčení o vlastní neschopnosti. Migréna se také může dostavit pokaždé, kdy bychom mohli mít radost nebo být šťastní (kvůli pocitu vina), nebo v předmenstruačním období (souvisí s pojetím ženství). Nezažil jsem situaci, kdy jsem byl ovládán, kdy byla ohrožena moje svoboda a život? Co může tuto obavu ve mně probudit? 

Nemoci a poruchy mozku a míchy – Epilepsie - návratné záchvaty nebo kratší epizody s poruchami vědomí jsou vyvolány abnormální elektrickou aktivitou mozku. Grand mal – člověk křičí, ztrácí vědomí, jeho tělo napřed ztuhne a poté se stává obětí nekontrolovatelných a prudkých svalových záškubů. Při malých záchvatech – petite mal – člověk na okamžik ztrácí pojem o světě kolem, ale vědomí neztrácí. Může přejít bez povšimnutí, postižený vypadá, jako by byl jen duchem nepřítomen, jako by snil nebo byl nepozorný. Epilepsie může se vyskytnout při nádoru, abscesu, poranění, CMP nebo chemické nerovnováze. Před záchvatem může postižený cítit pachy nebo slyšet zvuky, které ostatní nezaznamenávají. Při záchvatu může docházet mimovolným pohybům, zejména mlaskání a žvýkání, a k částečné ztrátě vědomí. Záchvat může rovněž vyvolat iracionální pocity a úzkosti.

Na EEG je při epilepsii elektrická aktivita v mozku nepravidelná a chaotická. Tento záchvat souvisí s velmi silným strachem, který nedokážeme zvládnout. Křeče znamenají uvolnění svalů zbavujících se přílišného stresu a mozkového přepětí. Většinou má původ v nějaké dramatické situaci. Pocit pronásledování, odmítání života, násilí na sobě. Snižování obrovského vnitřního napětí. Vypustit a vyžít napětí. Snažit se o vrcholné zážitky vědomě. Nezažil jsem situaci, kdy jsem se cítil přímo zavalen emocemi a zároveň něco podniknout? 

Parkinsonova nemoc je degenerace buněk v části mozku nazývané černé jádro, vyvolávající třes a problémy s pohybem, které se postupně zhoršují. Buňky v černém jádru normálně produkují neurotransmiter dopamin, který se podobně jako acetylcholin podílí na dolaďování pohyb svalů se sníží, což má nepříznivý vliv na ovládání svalů. Charakterizuje ji třes rukou a hlavy, ztuhlost a postupné omezování hybnosti. Jde o problém ztráty a navazování nervových spojení a projevuje se dualitou mezi uskutečněnou akcí a pochybami o ní. Takový člověk si říká: „Bylo by třeba, abych udělal, ale neměl jsem…“ Takový člověk může mít strach a intenzivní touhu ovládat všechno a každého. Být v rozporu s vůlí po životě, v konfliktní situaci bez výhledu na řešení. Chce ze sebe něco setřást, něčeho se zbavit. Nelituji, že jsem udělal něco, co ublížilo nevinným?

Roztroušená skleróza je postupující poškození nervů mozku a páteřní míchy vyvolává slabost, poruchy citlivosti a vidění. Příčinou je poškození myelinových pochev kolem nervových vláken vlastním imunitním systémem, takže nervy už nemohou normálně vést impulzy. Bývá spojená s odmítáním toho, co cítíme, a s touhou dokázat druhým, že něco dokážeme, kdy jsme zároveň zmítáni pochybami o sobě samých. Protože nám jde jen o jediné, abychom dosáhli vytčeného cíle, můžeme se dostat do stavu vyčerpání. V těchto lidech se často střetávají dvě části jejich osobnosti, jedna se je pokouší uklidnit a říká: „Pořád ještě mohu dělat to či ono…“ zatímco druhá žije ve strachu z vývoje nemoci. Izolace následkem zatvrzelosti, dominantní postoje a požadavky. Odmítání části svého bytí, bránit se v přístupu k němu. Často obtížné myšlení. Tvrdé srdce, železná vůle, nepružnost. Co mi chtějí symptomy říct? Jakému utrpení či strachu chci uniknout? Strachu, že se mi nedostane uznání, že neuspěji nebo že budu úplná nula? Nejdu stále až k hranicím toho, co moje tělo dokáže snést, abych dokázal sám sobě i druhým, co dokážu? Co mě naplňuje hlubokým pocitem méněcennosti?

Demence je úbytek počtu nervových buněk vede ke svraštění mozkové tkáně a následnému zhoršení duševních schopností. Je to chronický, trvalý úbytek duševních sil a schopností. Člověk si není schopen vzpomenout na nedávné události, je dezorientován i v rodinném prostředí, vydá-li se někam, není schopen si vzpomenout, proč tam šel, plete si data i dny, nechápe, co se děje, ztrácí hygienické návyky, jeho řeč je nesouvislá. Tento člověk odmítá jednat se světem takový, jaký je, pociťuje beznaděj. Demence je určitou formou vzpoury a postihuje zejména osoby závislé na svých blízkých, jež žijí s partnerem, který má tendenci rozhodovat i mluvit za ně.

Alzheimerova nemoc je nejběžnější formou demence. Je to nervové degenerativní onemocnění s nevyhnutelným postupným zhoršováním, charakterizované snižováním počtu nervových buněk v mozku a mozkovou atrofii. Dochází k postupnému zhoršování paměti, zejména pokud jde o nedávné události, člověk má potíže s hledáním slov, změna nálady, později psychózy, neustále něco vyžaduje, někdo je zase poslušný a závislý. Rozvzpomenutí na domov duše. Oprostit se od minulosti s jejími vazbami a závazky.  Návrat k bezpečí dětství, vyžadování péče a pozornosti, únik. Tito lidé mají pocit, že nedokážou čelit životním potížím, nebo stojí před bezvýchodnou situací. Protože ještě nejsou připraveni zemřít, ale přitom nemohou tíživou situaci unést, je pro ně tato nemoc jakési východisko z nouze. Jedna paní řekla před vypuknutím nemoci: „Teď je na tobě, aby ses starala ty o mě!“  

Rozštěp obratlů – vývojová vada zárodku v raném stádiu těhotenství vede k tomu, že se páteřní kanál úplně neuzavře.

Infekční nemoci, poranění a nádory mozku – Meningitida – zánět mozkových plen. Pleny jsou membrány chránící mozek. Rozlišujeme mozkové a míšní pleny. Způsobují ji viry nebo bakterie. Otřes mozku – otřes způsobený prudkým úderem do hlavy může způsobit frakturu lebky a omdlení nebo závratě. Může být důsledkem pocitu viny týkající se naší schopnosti rozhodovat se, ale může být také následkem pocitu intelektuální nedostatečnosti. Necítím vinu, že jsem něco dělal jen ve své hlavě a své nápady vnucoval druhým? Nemám tendenci si myslet a říkat si, že jsem k ničemu, že ničemu nerozumím a ničeho nedosáhnu? Nádor v mozku – mohou se vyvinout v mozkové tkáni a v plenách pokrývajících mozek. Amnézie – ztráta dlouhodobé paměti nebo schopnosti ukládat do paměti informace. Co si přeji připomenout nebo vymazat z paměti?

Paralýza je vymizení nebo podstatná redukce pohybové funkce, obvykle následuje po nervovém poškození CNS nebo PNS. Může být přechodná nebo trvalá a může zasáhnout malý sval tváře, hlavní svaly zajišťující pohyb, pravou nebo levou část těla, jednu nebo obě končetiny, nebo mohou být zasaženy lebeční nervy. Paralýza souvisí se situacemi, jimž se snažíme vyhnout, zároveň však cítíme, že je musíme podstoupit nebo že před nimi není úniku. Komu nebo čemu bych chtěl utéct, ale nedovolil jsem si to? Paraplegie – paralýza dolních končetin. Bývá důsledkem poškození periferních nervů nebo traumatu páteře. Co se mám naučit? Co se mám naučit přijímat? Mám se naučit rozvíjet odvahu spíš než se pokládat za oběť druhých a situace? Nemám se naučit rozvíjet samostatnost? Dětská obrna – abnormality v pohybech a držení těla, způsobené nezralostí mozku. Je to virová infekce s příznaky horečky, ztuhlosti šíje, svalové bolesti, jež se pak vyvíjejí v paralýzu dolní části trupu a nohou. Co dítě prožívalo, než dostalo dětskou obrnu? Nechtělo uniknout ze situace, ve které se bálo nebo které se děsilo?

5. Krystaly. Vhodné krystaly na třetí oko: dumortierit, azurit, sodalit, lazurit.
Nervový systém – žlutý a černý jantar, jadeit, lazurit, achát
Amygdala - uvolnit emoce pomáhá sugilit
Mozek – jantar, turmalín, modrý achát, lazurit, jadeit, sugilit, světle modrý krystal

Mozek a nervová soustava. Pokud v těle neproudí energie, jsme neteční, nesoustředění, hyperaktivní nebo zmatení. Podrážděnost a střídání nálad ukazuje, že uvnitř těla je blok, který zamezuje přirozený proud nervových signálů z jedné části těla do druhé.
1. Síť zahřátí. Žlutý jantar a černý jantar jsou organickými minerály ze starých stromů. Černý jantar je zkamenělé jehličnaté dřevo a žlutý jantar je zkamenělá pryskyřice borovice. Jsou spojeny se Sluncem i Měsícem a mají vliv na nervovou soustavu, náš elektrický systém v těle, stimulují a zahřívají nervový systém, čistí nerovnováhu tím, že zvyšují proudění energie. 4 žluté jantary (1 ke konci páteře, 2 držet v rukou, 1 nad hlavu) a 1 černý jantar (mezi chodidla).

6. Zvuk a hlas. Don Campbell, autor knihy Mozartův efekt, onemocněl Hornerovým syndromem, což je narušení sympatického nervového systému v oblasti krku (ovládá mimo jiné oko). Sám ve své kanceláři, s vědomím konce, začal bubnovat na desku stolu, ztřeštěně tančit kolem místnosti a křičet dlouhé tóny. Dělal to celé noci, protože se chtěl zbavit svých emocí, tenzí a strachů. Říká, že to bylo jako generální úklid, že tím vyvolal i něco hlubšího, neosobního. Objevil tím léčivou moc hudby. Jednoho rána pak příznaky nemoci zmizely. Toto řvaní bylo spontánním pokusem osvobodit sebe i hlas neartikulovaným křikem nebo zpěvem samohlásek. Tohle energeticky silné ladění hlasivek a hlasu probudilo vnitřního, do té doby spícího hudebníka. Říká, že u něj došlo ke spojení aktuálního hlasu s podvědomým nezávislým nervovým systémem, který nepřetržitě dirigoval biologický život. "Osvobodíme-li hlas, začneme skutečně znít."

Při léčení popisuje: „Zdálo se, jako by se celé mé tělo přelaďovalo na jednu duchovní FM stanici a nyní samo přehrávalo nějakou životní pravdu, kterou mám v sobě dávno zakódovanou. Radiolog objevil v pravé krční tepně krevní sraženinu (38mm), těsně za pravou mozkovou hemisférou. Krevní sraženina vznikla v důsledku krvácení do lebky. Krevní výron se znovu dostal do krevního řečiště a srazil se. Měl jsem 3 možnosti – operaci, hospitalizaci (6 – 8 týdnů) anebo počkat pár dní. Věděl jsem, že mé tělo ví, jak se samo uzdravit. Chtěl jsem, abych byl plně, opravdově přítomen a neodděloval se od svého těla ani citů. Pochopil jsem, že jsem na křižovatce. Od této doby jsem začal zkoumat účinek tónů a hlasu na tělo a začal jsem tónovat a modlit se, plně jsem se odevzdal. Požádal jsem, aby se za mě lidé modlili. Vnímal jsem, jak má autonomní soustava začala usilovat o přežití, a pocítil jsem klidnou vibrující energii. Začal jsem bzučet a tónovat. Soustředil jsem se na pravou stranu lebky, a to opatrně, abych našel tón, který jemně rozmasíruje krevní sraženinu zevnitř.

Zvuk byl jako vibrující ruka, který jde doprava lebky a uvnitř udržuje energii. Zvedl jsem pravou ruku nad hlavu, zavřel oči a vydechl. Potom jsem si představil samohláskový zvuk, který vchází do levé ruky, a pak se vrací do hlavy, srdce a proudí dolů do nohou. Každý tón vytvořil okruh prostupující mé tělo, který trval 2 – 3 minuty. Toto cvičení mě ukotvilo v zemi a zpomalilo dýchání, pulz a metabolismus. Byl jsem schopen ovládat svůj základní fyziologický stav a nechat vlastní dech, krev a energii proudit, aby sjednotily mysl s tělem. Poté jsem zkoumal, jak získat přístup k vlastnímu léčivému vědomí. Jak jsem se ponořil hlouběji, začal jsem vnímat nový, nezvyklý zvuk, který byl bezzvučný a neslyšný. Byla to vibrace v uších a potom teplá ruka, která procházela mým tělem. Tento zvuk vstupoval do pravé strany mého těla. Poté jeden člověk přiložil ruce na mou pravou stranu těla a já jsem vnímal, že se mi v nitru šíří neslyšný zvuk a pocítil jsem andělská křídla. Po celém léčivém procesu jsem na lékařské kontrole za 3 týdny zjistil, že krevní sraženina se zmenšila, ze 38mm na 4.75mm. Doktora to ohromilo, říkal, že takové smrštění trvá 4 – 5 měsíců. Poté tato sraženina zmizela skoro úplně. Největší nebezpečí pominulo. Uzdravila mě hudba sfér, nebo hudba hemisfér? "

Epilepsie. Jeden muž měl vážnou dopravní nehodu, která způsobila záchvaty epilepsie i to, že přestal vidět na jedno oko. Po pravidelném poslechu hudby se jeho záchvaty snížily o 2/3. Po nějaké době se nevidomé oko začalo pohybovat, což bylo známkou toho, že do téhle oblasti stále ještě může proudit nervová energie. Po prvním sezení muzikoterapie muž popsal slovy osudnou nehodu. Byl to výron hluboce zakořeněného strachu, neocenitelná katarze, důležitý bod zvratu. Dále bylo důležité, aby se muž smířil s nevědomou silou, která mu bránila v uzdravení. Abstraktní hudba stimuluje mozkové buňky, urychluje proudění nervové energie a čeří podvědomí, a přitom dovoluje, aby svět snů jedince, jeho fantazie a vědomý intelekt svobodně zareagovaly nějakým jiným způsobem. Po třech sezeních se dvacet let prošpikovaných záchvaty definitivně uzavřelo. 

Parkinsonova choroba. Jeden muž zjistil, že když několik hodin drnká na struny harfy, příznaky jeho nemoci pomíjejí. Dokázal hrát na harfu i několik hodin denně. Harfa ho udržovala ve stavu relativně bez příznaků, ale stačilo, aby pár dní nehrál, a symptomy se vrátily. Hra na harfu zlepšuje motorické schopnosti (znovu se vyladit). Rozálie, pacientka s pokročilou Parkinsonovou nemocí, musela celé dny nehybně ležet ve zkroucených pozicích, neschopna pohybu a řeči. Její lékař ale zjistil, že Rozálie dokáže celé hodiny hrát na piáno a při hře příznaky její nemoci mizí. Schopnost většiny pacientů s touto nemocí reagovat na hudbu je neuvěřitelná. Jsou neschopní chodit, ale dokážou tančit. Nedokážou mluvit, ale umějí zpívat. Rozálie zná svého Chopina nazpaměť a stačí, aby ji lékař jen připomněl a její tělo, výraz a pozice se uvolní, dokonce i její EEG je v průběhu hraní normální.

Hudba je základním terapeutickým prvkem pro pacienty s Alzheimerovou nemocí. Zatímco lékařská věda těmto lidem nemůže nabídnout nic, jejich fyzický a duševní stav může být často drasticky vylepšen nemedicínskými prostředky, jako je hudební terapie. U pacientů s Alzheimerovou nemocí hudba vyvolává již dávno zapomenuté emoce a asociace. Umožňuje jim vzpomínat, třeba jen na chvíli obnovit řeč, znovu se účastnit rodinné historie, navázat na svou identitu. Poslech hudby jakoby aktivoval vnitřní hudbu každého pacienta, která pak udržuje všechny aspekty mozkových funkcí pohromadě. Je-li v harmonii mozek, tělo následuje jeho příkladu.

Zvuková sprcha:
oblast pánve – tón AÚÚ – barva červená – afirmace PODPORUJI
oblast hrudi  – tón ÚÚÚ – barva zelená – afirmace POSILUJI
oblast krku - tón OÚÚ  – barva světle modrá – afirmace UTIŠUJI
oblast hlavy – tón ÍÍÍ – barva bílá – afirmace INFORMUJI

Sonická meditace Hóra. Sedíte, máte narovnanou páteř, zavřené oči, jste uzemnění. Světlo ze zdroje prochází vaší páteří dolů k Matce Zemí a světlo ze země proudí páteří nahoru ke zdroji. Srdeční čakra je otevřená, vysílá lásku a světlo do celého energetického pole. Vnímáte dech a soustředíte se na třetí oko. Představte si bílé Horovo oko, jehož vědomí se rozprostírá do celé vaší bytosti. Cítíte lásku v celém těle. Vaše šišinka září.
Tónujte tón OM do středu své lebky. Vaše šišinka se koupe ve světle OM tónu.
Tónujte 3xOM do celé bytosti.
Tónujte 3x RA MA TI MA RA - což znamená "všechno posvátné je požehnané".
Cítíte spojení s vesmírem, jeho řádem.

Ivana Valová
www.atlantskaskola.cz


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.