Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Kristovské Já

PUBLIKOVÁNO: 29.03.2015, AKTUALIZACE: 03.10.2016

Kristovské Já se otevírá, kristovské vědomí je tu a pomalu se mezi námi šíří. Každý v sobě máme uprostřed hrudi křišťál, který v sobě nese energii a čistotu. Díky tomuto křišťálu otevíráme svůj křišťálový aspekt, který je velmi jemný a citlivý, ale zároveň nám přináší pojetí o naší velké síle.

Křišťál má svou strukturu a my se díky němu stáváme více „tekutými“, proudícími a strukturalizovanými. Přes vědomí křišťálového srdce probouzíme křišťálové tělo a spojujeme se s Kristovským Já. Křišťálová energie se vrací na Zem.

Naše citlivost se otevírá. Někdy se můžeme cítit jako zraněná laň, která má v sobě krvácející ránu, která se postupně hojí. V těchto chvílích ráda poslouchám písně typu „Že mi je lúto“ od Elánu, kdy se aktivuje část duše, která je slabá a zranitelná. Na chvíli se zastavím a jen tak jsem.

Křišťálový aspekt se nám otevírá, když zažíváme něco opravdu krásného. Díváme se na východ slunce a cítíme spojení s krásou celého světa. Otevírají se v nás ty nejjemnější zákoutí duše a my máme pocit, že skutečně žijeme. Tyto vlny v nás ale po nějaké době začnou otevírat protipól krásy, a my pak můžeme zažívat bolest. Jako by tu na Zemi bylo vědomí, že světlo se střídá s tmou, že krása je vystřídána bolestí a ta pak zase krásou.

Na Zemi dochází k ukotvování kristovského vědomí. Nese s sebou zážitky z těchto a jiných životů, kdy jsme nedostali to, co bylo našemu srdci drahé, nebo jsme to ztratili. Kristovské vědomí znamená uvědomit si, že všechno máme v sobě. Teď tu stojíme s dírou v srdci a to je silné a bolestivé. Tyto vlny námi jen chtějí projít, aby se toto prázdné místo zaplnilo světlem. Kristovské vědomí nás vede k tomu, aby to, co vidíme v někom jiném, po čem toužíme, našli v sobě, ve svém životě. Kristovské Já nám chce říct: „Jsem tu, co chcete víc?“

Kristus nám přišel ukázat naši podstatu a pak odešel. Musel odejít, abychom to cenné, co jsme chtěli vidět v něm, našli v sobě. Kristus je v každé krásné věci, zážitku, osobě, kterou vidíme venku, po které toužíme. V tomto novém cyklu můžeme „ vše psát od nových řádků“. Být v přítomnosti, zůstat otevřený na všech úrovních a neuzavírat se před jakýmkoli stavem. Nechat to vše projít a rozzářit se.

Učíme se sebeovládat. Často jsme umístili nechtěné myšlenky a emoce vně sebe, do své aury, což bylo „bezpečnější“, protože jsme si mohli namlouvat, že nejsou naše. Tyto myšlenky a emoce se nám ale v současnosti aktivují při setkávání s lidmi. A my stále můžeme od sebe utíkat, než si uvědomíme, že myšlenky a emoce, které druhý má, nás mohou rušit pouze tehdy, když rezonují s energií, se kterou jsme se nevypořádali ve svém nitru. A naopak, pokud se rozhodneme reagovat místo toho, abychom převzali zodpovědnost za každou emoci a myšlenku, jsme vědomím ve 3D a v daný okamžik si neuvědomujeme své multidimenzionální Já.

Temnota nás může napadnout pouze skrze naši vlastní temnotu. Pokud si uvědomíme, že jsme víc, než jen ta temnota, probudí se v nás láska, moudrost a síla a uvědomění, že můžeme milovat svou temnotu, protože je to jen jedna naše část, která musela být prozkoumána, abychom si uvědomili svou celistvost.

Pokud čelíme své vnitřní temnotě a posíláme lásku všemu a všem, rozšiřujeme své vědomí a dostáváme se za dosah jakékoliv temné energie. Pak se navracíme k sobě, ke svému jádru a už nemusíme čelit žádné negativitě, víme, že vše má nějaký důvod, a že v ten správný čas se všechno samo uzavře. Pak už nemusíme ignorovat temnotu ani jí čelit, pouze zvýšíme své vibrace.

Jsme živoucím portálem světla, pomocí kterého proudí ze zdroje do země multidimenzionální světlo, bezpodmínečná láska. Jsme důležití, i když parkujeme nebo vaříme, protože toto světlo námi proudí neustále. Pokud světlo sebou nenecháme proudit, může dojít ke zkratu.

Pokud v nás proudí světlo, vše se tímto způsobem upraví a najde svůj směr. Světlo proudí do šišinky a odtud páteřním kanálem do kostrče a pak dolů do země. Pokud v nás proudí světlo, máme dostatek životní energie, posiluje se náš imunitní systém, dochází ke stabilitě a harmonizaci nervového a endokrinního systému, k detoxifikaci krve a celkovému uvolnění těla a regeneraci, léčení zánětů, závislostí. Světlo nám přináší jasnost a klid mysli a pomáhá ukotvit se v těle.

Pomáhá nám srovnat mužskou a ženskou energii a propojit tyto energie do jedné, do své plné síly. Jak byste vyjádřili svou sílu jako člověk, který má srovnanou mužskou a ženskou energii?  Muži se už nemusí bát své citlivosti a ženy mohou být silné na všech úrovních. Čím více v sobě vyrovnáme tyto energie do jedné síly, máme možnost vstoupit do posvátného partnerství, kde ženy posíleny spojením se svým vnitřním mužem a muži posíleni poznáním své vnitřní ženy se mohou plně oddat prouděním lásky mezi sebou. V tento moment jakékoliv rozdíly mizí a až pak máme na výběr plně vstoupit do svého mužství/ženství se vším všudy. Není to sexy? :)

Spolupráce. Křišťál v nás je velmi citlivý na jakékoliv užití hrubé síly a manipulace. Je velmi těžké s otevřeným křišťálovým aspektem předstoupit před lidi a vnímat všechny energie. Je velmi těžké vyjednávat s lidmi, kteří jsou zaměření na to, aby věci dopadly tak, jak chtějí oni a ne tak, jak to chceme oba.

Učí nás ke zdravější spolupráci, že když se sejdeme, tak je nejdůležitější ze začátku jen tak být, dívat se druhému do očí a vnímat, co si ukazujeme. Že jsme tady pro sebe, že se přijímáme, ať už se děje cokoliv. A až potom můžeme něco společně udělat, to, co bude v souladu s oběma.

Je to být laskavý, dát někomu plnou pozornost, aby druhý měl pocit, že ho vnímáme, že ho vidíme. Na chvíli odložit své ohraničené já a tak se nám možná podaří stvořit novou symfonii, které bude vesmír naslouchat. Neznásilňovat sebe a ostatní, nesnažit se druhé uchvátit ve vlastní prospěch. Je to vědomí, že ty nejlepší věci v životě si nevynutíme - můžeme se donutit udělat skutek milosrdenství, ale ne milovat.

Pokud chcete druhé potěšit, když jsou smutní, nesnažte se je z jejich stavu vytrhávat. Umožněte jim pocítit, že je v pořádku, že se tak cítí. Lidé, kteří se necítí pohodlně s někým, kdo je smutný, nejsou schopni prožívat svůj smutek. V ten moment se spíše nalaďme na jeho světlo, křišťál v něm. Oceňme to, že jsme spolu, neutíkejme z toho, co se mezi námi děje povídáním nebo pomáháním, oceňme světlo druhého člověka

Krásné prožití Velikonoc!
Ivana Valová


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.