Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Jak měřit úspěch v budování hranic

PUBLIKOVÁNO: 10.09.2009, AKTUALIZACE: 18.07.2014

Syn Denisy se sám rozhodl jít do školy, i když se mu nechce. Manžel jí zavolal, aby jí sdělil, že se mu mění program. "Nezdá se mi to?" pomyslela si. Nezdálo se jí to. Denisa poprvé v životě zakusila odměnu za stanovení a udržování jasných hranic. Předcházela tomu spousta úskalí a rizik. Ale stálo to za to. Ale jak se dostala od bodu A (absence hranic) do bodu B (zralé hranice)? Můžeme nějak měřit svůj pokrok v tvorbě hranic?

Zloba – náš signál včasného varování. Jedním ze signálů, že si začínáme tvořit hranice, je pocit podráždění, frustrace nebo hněvu vůči věcem v životě. Tak jako radar signalizuje blížící se cizí raketu, váš hněv upozorňuje na porušování hranic ve vašem životě. Lidé, kteří se neumí zlobit, když se k nim někdo chová lhostejně nebo hrubě, manipuluje jimi nebo se je snaží ovládat, jsou ve skutečné nevýhodě. Nemají žádné výstražné světlo. Naše neschopnost rozzlobit se většinou poukazuje na to, že se bojíte pocitu osamocenosti, který přichází (jak si myslíte), když někomu říkáte pravdu. Když však poznáte, že pravda je vždy vaším přítelem, dovolíte si zlobit se. Zeptejte se:  "Smím pociťovat hněv, když se mě druzí snaží ovládat? Uvědomuji si, když se na mě páchá násilí? Vnímám signál včasného varování?" Pokud ano, jste na správné cestě. Pokud ne, bude dobré, když se pokusíte najít si nějaké bezpečné místo, kde můžete druhým říkat pravdu.
 
Změna - potkávání lidí, kteří mají rádi hranice. Lidé s nezralými hranicemi často přicházejí do styku s bořiteli hranic. Zamlžování hranic jim připadá normální a to, že to dělají, si ani neuvědomují. Když si však lidé s porušenými hranicemi začnou vytvářet své meze, dojde ke změně. Začnou je přitahovat lidé, kteří dokážou přijmout jejich "ne", aniž by je kvůli tomu kritizovali, aniž by se cítili ublíženě, aniž by si jejich "ne" brali osobně, aniž by svou manipulací nebo snahou ovládat je překračovali jejich hranice. Lidé, kteří jednoduše řeknou: "Jasně, budeš nám chybět, uvidíme se příště." Kromě svobody říkat "ne" nacházíme svobodu říkat druhým upřímné, jednoznačné "ano", motivované vděčností. Začínají nás přitahovat ti, kdo mají rádi hranice, protože u nich nacházíme svolení být otevřenými, pravdivými a milujícími lidmi. Najděte si skupinu, kde budete přijatí a kde potkáte lidi, kteří ve vás věří, což vám pomůže udržovat pevné hranice. Proč? Protože víme, že někde máme duchovní a emocionální domov. Ať je kritika ze strany těch, s kým máme konflikt, sebejízlivější a jejich odmítnutí sebetvrdší, nejsme sami. 
 
Ochrana našich pokladů. Když se s lidmi dostatečně dlouho jedná jako s předměty, začnou sami sebe vnímat jako majetek někoho jiného. Necení si svého vlastnictví, protože k sobě mají stejný vztah jako významní lidé v jeho životě. Mnozí lidé znovu a znovu slyší, že střežit a opatrovat svou duši je sobecké a nesprávné. Naše základní vnímání sebe samých, toho, co je v nás skutečné a pravdivé, vychází z našich prvotních vztahů. Heleny si necenil ani jeden z lidí, kteří si ji mohli cenit a láskyplně opatrovat nejvíce ze všech. V důsledku toho si necenila sama sebe. Když dáváme pozor na své srdce a duši, střežíme je. Máme si svých pokladů cenit natolik, že je chráníme. Bezpečnostní zajištění kolem banky je větší než kolem smetiště. Projděte si seznam svých pokladů – váš čas, peníze, pocity a názory. Jak chcete, aby s nimi druzí nakládali? A jak ne?
 
Procvičování ne. „Alice, ani nevím, jak ti to mám říct, ale rozčiluje mě, když tu vždy obsadíš to nejlepší místo.“ „Čekala jsem, až něco řekneš. Věděla jsem, že se mnou jednáš s odstupem, ale nevěděla jsem proč. Jsem ráda, že už to vím, a mám pocit, že jsme si trochu blíž…“ Pro Lindu to byl odvážný krok. V její rodině hranice nepřipadaly v úvahu, až ji nakonec úzkost a deprese zbavily vlády nad jejím životem. Lidi ve své reakci na vaši pravdomluvnost vám ukážou svou pravou hodnotu. Buď  vás srdečně povzbudí, že jste schopni se jim postavit a nesouhlasit s nimi, nebo vám budou odporovat. Tak či onak se něco naučíte. Dobrý vztah opatruje "ne", lidé v něm vědí, že pravá blízkost se buduje jen kolem svobody nesouhlasit. Stanovení hranic ve vztahu s významnými lidmi v našem životě je často dlouhodobá práce a dozrávání. Dokud nemáme hranice, nemůžeme skutečně milovat a být produktivní v práci. Jaké konkrétní hranice je třeba pro ochranu těchto pokladů stanovit?
 
Radost z pocitů viny. Lidé s nejasnými hranicemi se těžko rozhodují sami za sebe, a nejčastěji místo toho odrážejí přání druhých lidí. Často mají příliš tvrdého vnitřního soudce, který rozeznává, co je správné a co ne. Říká: "Nejsi na něj moc tvrdý?" Nebo "To je ale sobecký nápad." Paradoxně je tedy aktivace vnitřního soudce znamením duchovního růstu. Signalizuje, že se možná vzpíráte vnitřním omezením a nesetrváváte v otroctví vnitřního rodiče. Proto vás povzbuzuje, abyste se z těchto pocitů radovali. Poté může přijít radost z absence provinilých pocitů, kdy jste přestali poslouchat svého vnitřního soudce a začali pozitivně reagovat v souladu s láskou, odpovědností a odpuštěním. A tyto hodnoty vám v srdci upevnily mnohé vztahové zkušenosti s lidmi, kteří tyto hodnoty chápou. „Jestli se mnou nezačneš mluvit normálně, strávím dnešní večer u své kamarádky. Tak si vyber.“ Fungovalo to.
 
Láska k hranicím druhých. Láska k hranicím druhých se staví proti našemu sobectví a pocitu všemohoucnosti. Když nám jde o ochranu pokladu druhých, začínáme mít větší zájem o druhé. Zvyšuje naši schopnost stát o druhé. Máme o druhého člověka opravdový zájem a učí nás to se vcítit do druhého.
 
Osvobozování svého "ne" a "ano". Ten, kdo má zralé hranice, a není si něčím jistý, když nemůže říct "ano", ať raději řekne "ne". Když máte k vyslovení "ne" stejnou svobodu jako je vaše "ano", jste na výborné cestě ke zralým hranicím. Není tu žádný konflikt, žádné rozvažování, žádné váhání. Někdo vás žádal o to, o čem jste si nebyli jisti, že to můžete dát. Nebyli jste si jisti, že to můžete udělat s radostným srdcem. Protože jste si nebyli jisti, řekli jste "ano", nebo protože jste si nebyli jisti, řekli jste "ne". Chce-li někdo stavět dům, nespočítá si nejprve náklad, má-li dost na dokončení stavby? Až položí základ a nebude moci dokončit – vysmějí se mu všichni, kdo ho uvidí. "To je ten člověk, který začal stavět, ale nemohl dokončit." Jedinci s nejasnými hranicemi slibují a pak podrážděně vykonají dobro nebo slib nesplní. Naproti tomu lidé s hranicemi vykonají něco svobodně a rádi, nebo vůbec neslibují. Nechat se v přijímání úkolů vést pocity viny nebo povolností může být nákladné, bolestivé a nepohodlné.
 
Zralé hranice – hodnotově orientované stanovení cílů. Walter spokojeně pohlédl na svou manželku. Mají za sebou společně strávený den, kdy hodnotili minulý rok a dělali plány na ten další. Mohli tak vnímat, že jejich život má nějaký směr, nějaký cíl. Než si spolu začali určovat cíle, jejich život byl chaotický. Walter byl impulzivní a měl sklon ovládat druhé. Jeho manželka byla povolná a nerada se pouštěla do sporů. Po určování si hranic se stala upřímnější, méně svého manžela obviňovala a byla mnohem méně podrážděná. Walter si začal pěstovat větší odpovědnost vůči své rodině. Dokonce i k manželce pocítil větší něhu, přestože mu kvůli jeho nezodpovědnosti několikrát nadala. „Minulý rok se mi líbil. Něco jsme si koupili, jsme k sobě otevřenější. Máme se radši. A ty už neutíkáš každému pomoci“, řekl manželce.  „Už to nepotřebuji. To, co chci, mám tady s tebou, s dětmi a práci“, říká manželka.
 
Stanovení hranic je proaktivní projev zralosti. Znamená mít vládu nad svým životem. Lidé se zralými hranicemi nejsou ve spěchu ani nejsou zmítáni okolnostmi. Mají ve svém životě směr a krok za krokem postupují ke svým osobním cílům. Plánují dopředu. Odměnou za moudré hranice je radost z naplněných životních tužeb. Člověk se zralými hranicemi si vytváří rezervy a počítá s překážkami. A ví, že když je třeba, v jeho srdci čeká ne, vždy připravené k použití. Ne pro útok. Ne jako trest pro někoho. Ale na ochranu a rozvoj času, nadání a pokladů, které máme dané od své duše.
 
Poznatky z knihy Hranice - Dr. Henry Cloud a Dr. John Townsend

[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.