Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Hypersenzitivní lidé

PUBLIKOVÁNO: 10.03.2017, AKTUALIZACE: 14.11.2017

Hypersenzitivní lidé jsou otevřenější pro psychologická témata než ostatní. Touží pochopit sebe i svět kolem sebe. Odvažují se nahlédnout za kulisy a setkat se s pochybami o sobě i o svém místě ve světě. Jsou naplněni hlubokým přáním utvářet svět lidštěji a jsou ochotni pro to vykonat svůj díl. Jsou první, kdo si všimne, když je něco nespravedlivé nebo nesouhlasí. Jako první poznají, co chybí. A jako první na to doplatí. 

Hypersenzitivní lidé mají od narození vyvinutou mimořádnou citlivost, silný niterný citový život, zjemnělé sebepozorování a velkou ochotu pomoci. Mají velké vnitřní bohatství, což představuje hodnotný a důležitý přínos pro větší lidskost. Mají silně vyvinutý pocit zodpovědnosti, svědomitost a skromnost. Jsou na sebe nároční, sebekritičtí a mají tendenci o sobě pochybovat.

Jsou také ctižádostiví a svéhlaví. Mohou být v jednu chvíli tak silní a vzápětí tak zranitelní. Hypersenzitivní jedinci tvoří 15 až 20 % lidí ve společnosti a jsou opakem dřívějšímu systému ve společnosti, který podporoval být tvrdý jako ocel a rychlý jako chrt. V dnešní době už neplatí, že se lidem s hroší kůží žije snadněji, a nepřipouštět si vše k tělu je lepší.

Když jde hypersenzitivní člověk lesem, vnímá víc dojmů a rozpoznává víc souvislostí. V nadsázce by se dalo říct, že když jde na koncert nebo do muzea, pak by měl platit víc než ostatní návštěvníci, protože díky své vnímavosti všechno prožívá a vychutnává si víc :) Vnímá víc podnětů než druzí a to intenzivněji. Na druhé straně hypersenzitivní lidé musí vynakládat větší mentální námahu, jestliže si mají udržet duševní zdraví. Musejí se neustále oprošťovat od negativní energie a vynakládat víc úsilí, aby se nezapletli do vnějších a vnitřních konfliktů a požadavků, jimiž jsou vystaveni. Výhoda je, že se jim takto prohlubuje vědomí.

Vysoká senzitivita je nadání. Toto nadání silněji vnímat svět je výhodou. Kdo senzitivněji vnímá než druzí, ten může potenciálně taky zažít víc radosti, životního štěstí a vnitřního bohatství. Vysoká senzitivita je vloha umožňující zvládat problémy života. Člověk má větší přehled, je bdělejší než ostatní, může se dřív vyhnout hrozícímu nebezpečí. Umí naslouchat a dobře se vcítit a druhé povzbudit, když mají problémy. Umí skenovat druhou osobu a přebrat na sebe fyzickou, emoční nebo psychickou záležitost, která je trápí.

Kromě toho se vysoká senzitivita může příznivě projevit na vnějším úspěchu člověka. Ve všech životních oblastech může být výhodou jak pro člověka samotného, tak pro jeho okolí. Je tu například vedoucí oddělení, který přesně vnímá, do jaké míry může kterého spolupracovníka zatížit, prodavač, jenž přesně cítí, co si zákazník přeje, inženýr, který tuší, jakým směrem se pohybuje technický vývoj, technik, jenž má cit pro zjištění příčin poruch, galerista, který vnímá vývojový potenciál umělců a obrazy těch s největšími vyhlídkami vystaví ve své galerii, vysoce senzitivní výkonný sportovec, jenž přesně ví, jak dalece se může zatížit a od kterého okamžiku by mu jeho trénink mohl škodit, matka, jež dokáže přesně odhadnout, do jaké míry smí svému dítěti pomáhat a odkdy by její pomoc dítě oslabila a učinila ho nesamostatným.

Při zkoumání se zjistilo, že tito lidé mají jinakost na amygdale a prefrontální kůře a působí na ně mnohem menší dávky léku, než na druhé.

Rozdíl mezi hypersenzitivitou a přecitlivělostí. Vysoká senzitivita je nadání a povaha, která se u člověka vyskytuje od narození. Přecitlivělost vzniká v průběhu života a rozvíjí se dál. Mohou ji zapříčinit traumatické zážitky, nemoci, toxická zátěž těžkými kovy. Imunitní systém přecitlivělého člověka je v trvale obranném boji, nervový systém reaguje v nejvyšší poplachové pohotovosti na každou výzvu. Je to získaný způsob chování. Přecitlivělí lidé nemají jemnější a obsáhlejší vnímání.

Problémy HJ. Mohou se cítit nepochopení, protože vnímají víc a jiné věci než druzí. Mohou někdy cítit všechnu bolest světa a být zavaleni strachem, zlostí, smutkem, paniky a hrozby. V dětství se HJ často přizpůsobili méně citlivým lidem, přestali důvěřovat vlastnímu vnímání a přestali vnímat okolí přes vlastní tělo.

HJ mohou trpět propastí mezi vysokými nároky na sebe sama a neschopností těmto nárokům dostát. Rychle se octnou v bezmocnosti a jejich reakce mohou být nekontrolovatelné. Pokud své vnímání obětovali přizpůsobení, nemají žádnou referenci na ohodnocení své reálné síly a neznají hranice zatíženosti. Pokud i jejich rodiče si nevěděli rady se svou citlivostí, mohli jim nedůvěřovat, že by rizikovou situaci mohli zvládnout – sami měli strach. Sport, odpočinek nebo meditace nepomáhají a ještě víc nás oslabují.

Mohou se vyhýbat konfliktům, nebýt schopni včas rozpoznat a obhájit vlastní pozici, a proto žít ve sporu s jinými. Výsledkem je ignorovat nebo vyhýbat se spojením s druhým, nebo explodovat a vyčerpat se. Mohou přehlížet vlastní potřeby, protože více vnímají potřeby druhých, zanedbávat sebe sama, držet se ve svých přáních zkrátka a pak být nespokojení. V práci mohou vydávat ze sebe mnohem víc, než je zdravé.

Mohou na sebe nakládat problémy druhých a vůbec se nedostat k tomu, aby vnímali vlastní problémy. Mohou mít vyvinutý smysl pro všechno rušivé a neblahé a natolik se do toho nořit, že pak opomíjejí všechny ostatní možnosti života. Nebo v sociálním kontaktu zažívají vlivem chybějícího citu pro vlastní hranice konflikty, pokud nedají přednost tomu, že se ze vztahů naprosto stáhnou.

Mohou se cítit zahlceni, protože kdo vnímá tolik podnětů, musí umět tolik informací zpracovat. Když ve vzduchu visí hádky a konflikty, cítí to, i když se to jich netýká. Proto potřebují mít hodně času pro sebe pro zpracování podnětů. Mohou se nechat příliš ovlivnit energií ostatních, protože vnímají i to, co druzí neřekli a vnímají velice dobře, jak se druzí cítí. Mohou zažívat ztrátu energie v kontaktu s vnějším světem a mít problémy s vymezením hranic.

Jak se rozvine negativní aspekt hypersenzitivity. Věty „Nebuď tak přecitlivělý“nebo „Neprožívej to tolik“, mohou být pro hypersenzitivní dítě útokem na jádro jeho vlastní povahy. Barvu očí nebo barvu pleti nemůžeme změnit nebo skrýt, ale vysoká senzitivita se dá naprosto potlačit. Tak začíná vnitřní boj dítěte, které přestane vnímat vlastní tělo – naučí se, že není v pořádku, když pozoruje své tělo a svou citlivost. Pro lásku svých rodičů, pro bezpečí a sounáležitost obětuje vnímání vlastního těla. Navíc začne mít strach, protože tón na hřištích udávají starší, silnější a odvážnější děti.

Začne přehlížet vlastní pozorování, protože dokáže slyšet i to nevyřčené a pro dvojznačné poselství od dospělých málokdy dostane vysvětlení nebo najde pochopení. Proto své vlastní pozorování zavrhne. Bez rezonance svého těla je vydáno napospas zájmům druhých a dítě se stává snadnou obětí manipulace. Začne sebe vnímat z perspektivy druhých a hodnotit se podle hodnotové orientace svého okolí, což dítě ještě více odvede od svého vnímání.

Hypersenzitivní děti jsou velmi důvěřivé, na druhé straně se jim nemůže nic předstírat. Například se jim nemůže předvádět zdravý a pohodový život, pokud takový opravdu není, ony trpí skrytým napětím právě tak jako otevřenými konflikty. Pro hypersenzitivní dítě je přitěžující takové chování rodičů, které je víc zaměřeno na přizpůsobení než na rozvoj a vlastní zodpovědnost. Energetické obranné mechanismy na úrovni aury a čaker pak reagují příliš málo nebo působí stále a příliš silně. Nejasné, vůbec neexistující hranice nebo uměle vytvoření hranice mezi rodiči a dětmi vytvářejí trvalý stres v rodině. Problém je, že hypersenzitivní rodiče s chybějícími hranicemi vychovávají hypersenzitivní dítě v klimatu nejasných pravidel v rodině.

Vlastní rozvoj a vývoj sebevědomí je to nejlepší, co mohou rodiče dětem předat. Otázky pro dospělé: Jak zacházím jako dospělý se svou vlastní senzitivitou? Nepřenáším na dítě svou vlastní zkušenost a nesnažím se u něho potlačit to, co bylo pro mě neblahé? Nebo naopak nerozmazluji své dítě a nechovám je jako v bavlnce, protože mi nebylo dopřáno rozvinout vlastní senzitivitu? 

Muži mohou být mužní a přesto vysoce senzitivní. Nemusí potlačovat svou schopnost vnímat a obětovat svou senzitivitu. Mužnost může být dobrou základnou právě pro vysokou senzitivitu: Kdo je silný a dokáže se prosadit, ten si může dovolit jemné vnímání. Síla, která se prosazuje s diferencovanou vnímavostí, dosáhne víc.

Pro ženy je spíš možné, aby si své nadání vysoké senzitivity uchovaly a rozvinuly je. Některé hypersenzitivní ženy ale okázale dávají najevo svou citovou zranitelnost a vlastní slabost, jen aby tím rafinovaně prosadily své zájmy. Hypersenzitivita pak není darem, ale prostředkem pro vydírání. Tyto ženy potřebují převzít zodpovědnost za sebe a za své zdraví.  

Další ženy se mohou sebeobětovat. K sebeobětování patří vždycky překročení hranic – těch vlastních při nezištném nasazení a jednak hranic těch druhých, pro které se obětuje, ať už to chtějí, nebo ne. Ten, kdo se obětuje, přehlíží sám sebe, ignoruje vlastní potřeby a přivlastní si toho druhého, okupuje jeho i jeho potřeby. Mnohdy nikdo netuší, že taky ony občas potřebují pomoc. Natolik se identifikují s hodnotou obětavosti, že pak samy ani nedokážou požádat o pomoc.

Hypersenzitivní lidé a partnerství. Každé partnerství je pro vysoce senzitivního člověka velkou výzvou. Učí se, jak být v kontaktu s druhým, aniž by se ztratil kontakt v sobě. Učí se udržet rovnováhu mezi sebou a partnerem, aniž by partnera přetěžovali a ovládali ho svou intenzitou. 

Tyto otázky hypersenzitivním lidem mohou pomoci prozkoumat vlastní potřebu blízkosti a odstupu ve vztahu. Kolik blízkosti je pro mě dobré? A kolik odstupu potřebuji? A kolik prostoru? Jak je na tom ten druhý? Kolik blízkosti potřebuje on? A kolik odstupu a kolik prostoru, aby se i on cítil dobře? Kolik pospolitosti potřebuje každý z nás? Kde je optimální hranice? Kdy se oběma daří nejlépe? Kde leží naše společná hranice, u které se setkáváme a často taky třeme?

Hypersenzitivní jedinci se musí naučit ovlivňovat vlastní vnímání a směřovat pozornost ke svému tělu. Vždycky se pozorností vrátit k sobě. Potřebují se ze všeho nejvíce vycentrovat a svět poznávat z vlastního stanoviska. Potřebují upevnit své energetické hranice, aby z druhých nepřebírali jejich emoce a ostatní energie a byli příliš ovlivnění jejich přáními a touhami. Musí porozumět, že jsou energeticky nastaveni jinak a učit se vnitřně nastavit hranici.

Hypersenzitivní jedinci mají dar vnímat energetickou frekvenci doma, na pracovišti, ve společnosti a na Zemi, a pozvedávat ji. Společně energeticky ovlivňují společnost. Přišli na Zem vše pocítit a prožít, protože jen tak poznají, co je potřeba udělat, aby se na Zemi zprůhlednily mezilidské vztahy a Země se přesunula do vyšších dimenzí.  

Hypersenzitivita se tak opět stane sama sebou, nadáním pro velké vnitřní bohatství a hypersenzitivní člověk se pak odváží napsat do svého životopisu: "Jsem velmi intuitivní a citlivý, kreativní a pohotový, s citem pro detaily. Ve skupině lidí často ostatní inspiruji a zprostředkovávám jim nové dimenze."

Ivana Valová
www.atlantskaskola.cz

Zdroj - Hypersenzitivní lidé mezi námi, Rolf Sellin


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.