Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Hranice ve vztazích

PUBLIKOVÁNO: 18.06.2014, AKTUALIZACE: 18.09.2017

Když jsem se zeptala duše, co na Zemi dělám, řekla mi, že jsem se přišla učit vztahům. Pamatuji si, že když jsem se narodila, nechápala jsem energie lidí kolem a začala jsem se energeticky stahovat a přebírat emoce a myšlenky druhých. Nevěděla jsem, že to nemusím dělat, že stačí, když jsem napojena na zdroj já, myslela jsem, že tím druhým pomáhám. Nedokázala jsem si udržet spojení s energií svého domova. Zároveň jsem chtěla žít a vnímat spojení se svou matkou a otcem.

Nevěděla jsem, že stačí i energeticky zůstat miminkem, kterým jsem byla, které má právo, aby se o něj druzí starali, že teď stačí, když budu jen přijímat. Jako spousta dalších pracovníků se světlem, přišla jsem na Zem s velmi silnou energií a velmi slabými hranicemi. Byla jsem na pobyt na Zemi připravena, věděla jsem, že se ve větší míře rodí „mí staří známí ze všech koutů vesmíru, má spirituální rodina“, že se budeme na Zemi znovu setkávat a poznávat se, a těšila jsem se. Ale co se jinde ve vesmíru neučí, jsou vztahové hranice.

Většina nemocí je způsobena tím, že přebíráme zodpovědnost za druhé a nevnímáme tak prvotní zodpovědnost za sebe.  Tomu, co máme na starost, se musíme tady na Zemi naučit. A protože vztahy na Zemi nestavíme ve vzduchoprázdnu, potřebujeme si navzájem sdělovat, co se nám líbí a co se nám nelíbí, aby nás druhý poznal.

Spoustu věcí dokážeme vycítit, ale tím, že jsme se v dětství odpojili od zdroje, tak jsme se naučili s druhým bojovat o pozornost nebo svobodu být tím, kým jsem, místo toho, abychom druhým otevřeně sdělili, co se mi nelíbí, v prvním momentě, kdy nás druhý začne do něčeho manipulovat. Potřebujeme dozrát a postupně pochopit, co jsme v minulosti přehlédli, protože jsme se nechtěli podívat na své zranění, a raději jsme od následků svých činů utekli. Učím se hranicím, abych dávala druhým volnost, aby byli těmi, kým chtějí být. Učím se hranicím z lásky k univerzálním zákonům, protože na jejich základě chci na Zemi tvořit.

Hranice nás vymezují, ukazují, kdo jsme a kdo nejsme, s čím souhlasíme a co neschvalujeme, co se nám líbí a co nesnášíme. Chrání a udržují to dobré uvnitř a špatné venku. Pokud nemáme jasné meze, můžeme se vystavovat nezdravým a ničivým vlivům a lidem. Hranice sdělují ostatním, co budeme tolerovat a co ne, vymezují a chrání: lásku, emoce, hodnoty, chování a postoje. Hranice nám pomáhají být sám sebou a nerozplynout se v někom jiném.

Vztahové dovednosti je schopnost dobře komunikovat, být zranitelný, důvěřovat, prosadit se, jednat poctivě, umět ustoupit, naslouchat a přijmout zodpovědnost za to, co bychom měli napravit nebo rozvinout ve své povaze. Stává se, že jeden z dvojice ve vztahu ztrácí svou svobodu a lásku, zatímco ten druhý se vozí zadarmo, jinými slovy jeden sklízí, co druhý zasel.

Někdo zasévá potíže a nesklízí jejich důsledky (narušitel hranic), zatímco někdo druhý sklízí, co sám nezasel (ten, jehož hranice jsou narušovány). Řešením je zajistit, aby ten, kdo rozsévá, také sklízel: „Teď nebude po mém, nebo po tvém, ale teď bude po našem.“ Pokud se včas vymezíme a řekneme druhému, že nám jeho chování vadí, předejdeme vzájemnému ubližování, a náš vztah se posune dál, nebo se jako dospělí rozejdeme.

Hranice nám pomáhají rozpoznat charakter našeho partnera a našeho vztahu. Stanovujeme je proto, abychom vztah uchovali, nikoli abychom ho ukončili. Ať to zní jakkoliv, je třeba se naučit reagovat na svého partnera zdravým způsobem. Tyto reakce, jež jdou ruku v ruce s pečlivým a láskyplným uplatňováním hranic, mohou přispět k zlepšení vztahu. Pokud daný vztah skončí, jakmile s něčím projevíte nesouhlas, není to zdravý vztah. Pro jeho udržení je nutné, aby jeden z partnerů žil ve lži. Hranice jsou prvním krokem k uchování a uzdravení lásky, kterou v daném vztahu chceme mít.

Ke ztrátě hranic dochází, když se nezralý člověk vzdá svých mezí, vnitřních i vnějších, a splyne s určitým ideálem, člověkem nebo něčím dalším, aby se vyhnul zralosti. Tak jako někteří lidé špatně řídí nebo mají problém s alkoholem, tak lidé určitého typu mají problém s někým chodit. Tito lidé trpí nějakou slabostí či nezralostí, kvůli níž ve vztazích klopýtají, jsou to lidé, kteří jsou náchylní k destruktivnímu romantickému splynutí, které druzí zneužívají a kteří se vyhýbají zralosti. Nezralost charakteru je tendence splynout s druhým člověkem, aniž bychom se předtím naučili pevným hranicím, je to přílišná závislost a egocentrismus.

Příklady: Problém s hranicemi má například žena, která měla silně autoritativního otce, takže si k této formě nadvlády vypěstovala silný odpor. Přitahovali ji muži, kteří byli laskaví a mírní, což byly vlastnosti, jež jejímu otci chyběly. Nakonec si po krátkém chození vzala muže, který byl velice milý a laskavý, ale protože se bála mužské síly, byl také velice pasivní. Litovala, že už dříve nepoznala svůj sklon idealizovat si pasivitu.

Problém s hranicemi má například žena, která pochází z rodiny, kde být zdvořilý, milý a ochotný bylo chápáno jako ctnost, zatímco upřímnost, poukazování na problémy a stanovení mezí byly vnímány jako něco špatného. Vyrůstala ve víře, že pravdomluvnost zraňuje, a nesnášela konflikty a řešení problémů s lidmi jí nahánělo hrůzu.

Člověk, který se hranicím naučil, říká: „Nesl jsem si z minulosti velké zranění a má bývalá partnerka mě úžasně přijímala a starala se o mě. Její láska byla moc důležitá pro to, aby se ze mě stal člověk, který bude moci zase milovat. I když teď vím, že pro mě nebyla tou pravou pro manželství, náš vztah nám oběma prospěl a připravil nás na budoucí vztahy.“

Další člověk se ohrazuje proti nezralým charakteristikám svého partnera: „Nevadí mi, když ti pomáhám, cítím se pak užitečný. Ale pokud jde o některé tvé vztahy, které se bojíš řešit, připadám si spíš využívaný než užitečný.“

Při chození navazujeme s někým vztah a učíme se, jak se mu bezpečně otevírat, riskovat a dělat společná rozhodnutí. Potřebujeme poznávat své vlastní nedostatky, jejich dopad na druhé a možnosti, jak je řešit. To nám pomáhá růst. Pokud si nejste partnerem jistí, položte si otázy: Vede mě chození blíž k duši a k jednotě? Zlepšuje se moje schopnost budovat dobré vztahy? Pokud vás chození vede k uzavřenosti a skleslosti nebo si pro sebe vybíráte horší lidi, zamyslete se nad tím. Změňte to a uzdravte to. Pak si položte otázky: Vybírám si postupem času lepší partnery, ty, kteří se ke mně opravdu hodí a ty se zralejším charakterem? Jsem lepším potencionálním partnerem/partnerkou? Jak bych mohl druhému zpříjemňovat život? Užívám si to?

Než si vytvoříme hranici, pomáhá, když si vytvoříme citový odstup, fyzický odstup, omezíme čas stráveného spolu, pozveme někoho na pomoc anebo pozastavíme vývoj vztahu. Je však nelaskavé a nespravedlivé ze vztahu odejít, aniž byste tomu druhému alespoň sdělili, co se vám na jeho chování nelíbí. Pokud k narušování hranic vašich dochází trvale, pravděpodobně je spjato s nějakým charakterovým nedostatkem, nejčastěji má partner těžkosti v oblasti důvěry, budování vztahů, upřímnosti, pravdomluvnosti a perfekcionismu.

Zodpovědní lidé nesou v partnerských vztazích svůj díl, ale škodlivé nebo nevhodné chování netolerují. Svoboda a zodpovědnost jsou pro rozvoj lásky při chození nezbytné. Když si dva lidé navzájem dopřejí svobodu a přijmou za svůj vztah zodpovědnost, vytvoří tím bezpečné prostředí, kde mohou jeden druhého milovat, důvěřovat si, poznávat se a uzavřít hluboký závazek. Známka zralosti je schopnost uvědomovat si vzorce svého chování v minulosti, zajímat se o ně a nechat se jimi znepokojit.

Ivana Valová
inspirace: Hranice v chození - Henry Cloud, John Townsend


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.