Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Hranice a rodina

PUBLIKOVÁNO: 04.09.2009, AKTUALIZACE: 10.11.2016

Někteří dospělí žijí daleko od rodičů, ale když přijdou na návštěvu domů, dělají nebo mají neodbytný pocit, že by měli dělat to, co po nich rodiče chtějí. Navenek mohou dělat svá vlastní rozhodnutí – odstěhovat se, platit své účty, ale uvnitř nemají emocionální svolení být samostatným člověkem, svobodně rozhodovat o svém životě a necítit vinu, když udělají něco jiného, než co rodiče chtějí. Tito lidé nejsou vlastníky sebe sama a stále ještě podléhají tlaku.

Lidé, kteří jako vlastníci spravují svůj život, necítí vinu při rozhodování, kam budou směřovat. Berou ostatní lidi v úvahu, ale rozhodují se z lásky, a nikoli na základě pocitů viny, s cílem podpořit dobro, a nikoli se vyhnout tomu, že budou před druhými špatně vypadat.

Jedním krokem v dospívání je vyjít z rodičovské autority a podřídit se své duši, vzdát se vázanosti na svou původní rodinu. Mnohokrát neposlechneme svou duši proto, že jsme „neodešli ze svého domova“. Být sami sebou, naší jedinečností. Je nezbytné mluvit pravdu, stanovit meze, přijímat a vyžadovat odpovědnost a odpouštět jeden druhému. Pevné normy a hodnoty umožní fungování nové rodiny, kde každý je sám sebou a společně žijeme svůj život.

Proto se můžeme zeptat – "Nebrání mi nějaká pouta jednat správně? Skutečně jsem se ve vztahu k naší původní rodině stal dospělým?" Pokud naše pouta budou láskyplná, budeme samostatní a volní a budeme dávat z lásky a podle toho, jak jsme se předem rozhodli. Budeme milovat s hranicemi. Když jako dospělí nejsme pod křídly ochránců a manažerů, můžeme dělat skutečně dospělá rozhodnutí a mít vládu nad svým životem.

Znaky nedostatečných hranic ve vztahu s rodinou, kde jsme vyrůstali:

Nedospělý jedinec. Jeden z manželů nemá dobré emocionální hranice s rodinou, a když je pak s ní v kontaktu, stává se deprimovaným, hádavým, sebekritickým, perfekcionistickým, nazlobeným, bojovným nebo uzavřeným. Jeho původní rodina má moc řetězovitě ovlivňovat jeho novou rodinu.

Druhé housle. "Když je můj muž s matkou, zaměřuje se na každé její přání. Když ho kritizuje, snaží se ještě víc. A mě prakticky ignoruje. Unavuje mě být druhou ženou v jeho životě." To je běžný znak nedostatečných hranic s původní rodinou, jeden z manželů má pocit, že dostává, co zbude. Má pocit, jako by věrnost jeho partnera patřila jeho rodičům. Tento partner ještě nedokončil proces „odejít a pak teprve přimknout“, má problém s hranicemi. Aby manželství mohlo fungovat, musí partner nejprve uvolnit svá pouta se svou původní rodinou a ukovat nová s novou rodinou, kterou manželstvím vytvoří. Mnohá manželství selhávají, protože kvůli tomuto problému jeden partner a děti dostávají "zbytky".

Mohu prosím dostat své kapesné? Jsou to lidé, kteří se dosud nestali finančně dospělými, je nutné si s rodiči stanovit i tyto hranice.

Mami, kde mám ponožky? U syndromu věčného dítěte může být člověk finančně nezávislý, ale dovoluje své původní rodině, aby v jeho životě dál vykonávala určité řídící funkce. Rodiče tomuto dospělému brání emocionálně odejít z domova.

Tři jsou příliš. Osoba A se zlobí na osobu B. Osoba A o tom osobě B neřekne. Osoba A přivolá osobu C a stěžuje si na osobu B. Osoba C se těší důvěře osoby A a naslouchá, kdykoli si chce A zahrát na trojúhelník. Tvorba trojúhelníku znamená neřešení konfliktu a třetí člověk je používán pro útěchu a potvrzení těmi, kteří se bojí utkat se spolu navzájem. Mezi lidmi se staví pomluvy. Tento postup se partner naučil ve své původní rodině. Tyto krajně ničivé vzorce udržují lidi v dysfunkčním chování.

Kdo je tady dítě? Někteří lidé se narodili, aby se starali o své rodiče. K této službě se nepřihlásili, ale zdědili ji. Tyto lidi označujeme jako spoluzávislé. Brzy v životě se naučili, že jsou odpovědni za své rodiče, kteří setrvali ve svých dětinských vzorcích nezodpovědnosti. Když se stali dospělými, bylo pro ně těžké vytyčit mezi sebou a svými nezodpovědnými rodiči hranice. Pokaždé, když se snažili vést samostatný život, cítili se sobecky. Obvykle se tu však vynořují dva problémy. Rodiče vaši pomoc ve skutečnosti nepotřebují. Mohou být nezodpovědní, nároční, případně jednají jako mučedníci. Možná je třeba, aby přijali odpovědnost za své "batohy".

Za druhé, když vaši pomoc skutečně potřebují, možná nemáte jasné hranice, které by určovaly, co dávat můžete a co ne. Možná nebudete schopni stanovat meze svého dávání a pak třeba neschopnost vašich rodičů přizpůsobit se stáří ovládne vaši rodinu. Je nutné, aby se členové vaší rodiny rozhodli, co dávat chtějí a co ne, aby mohli daného rodiče dál milovat a cenit si ho, místo aby v nich narůstala zloba. Dobré hranice zabraňuje vznik zloby. Je dobré dávat, a proto dbejte na to, abyste dávali tolik, kolik odpovídá vaší situaci a vašim zdrojům.

Ale vždyť jsem tvůj bratr. Jedno nezodpovědné dospělé dítě je závislé na svém odpovědném dospělém sourozenci, čímž se vyhýbá dospělosti a odchodu z rodiny.

Pokračování starých problémů s hranicemi. Tyto vzorce, které jsme se doma naučili, přecházejí do dospělosti s týmiž hráči – nedostatek důsledků za nezodpovědné chování, nedostatečné napomínání, nedostatek mezí, přijímání odpovědnosti za druhé místo za sebe, dávání z donucení a s nechutí, závist, pasivita, neotevřenost. Je třeba na tyto vzorce přijít a změnit způsob, jak s nimi nakládat.

Řešení. Kde jste ztratili vládu nad svým životem? Jaký máte problém? Jakou máte potřebu, která konflikt vyvolává? Nevhodným způsobem nejednáme bezdůvodně, často se snažíme naplnit nějakou základní potřebu, kterou naše původní rodina neuspokojila – lásky, podpory, přijetí? Přijímejte příjemné věci – je nutné pochopit svou potřebu a uspokojit ji. Přijímat tuto potřebu, i když ze začátku to bude neohrabané. Cvičte se v uplatňování hranic – nejprve nové hranice uplatňujte tam, kde vaše hranice budou ctěny a uznávány. Říkejte ne špatnému – vyhýbejte se zraňujícím situacím, nějakou dobu lidem, kteří se nás snažili ovládat a zneužívat. Odpusťte – nic nevyjasní hranice tolik jako odpuštění. Někomu odpustit znamená poslat ho na svobodu či zrušit dluh, který vůči nám má. Získáte svobodu.
 
Odpovídejte, nereagujte – Když na to, co někdo řekne nebo udělá, reagujete, můžete mít problém s hranicemi. Jestliže někdo tím, co řekne nebo udělá, může způsobit spoušť, má nad vámi vládu a vaše hranice jsou ztraceny. Když odpovídáte, vláda zůstává vám a máte různé možnosti volby. Když pocítíte, že reagujete, vytvořte si odstup a znovu nad sebou získejte vládu, aby vás členové vaší rodiny nemohli přinutit k něčemu, co nechcete a co by porušilo vaši samostatnost. Když uhájíte své hranice, zvolte si tu nejlepší možnost. Rozdíl mezi odpovědí a reakcí spočívá ve volbě. Ptejte se: "O co mi jde?"
 
Když reagujete, vládu mají oni. Když odpovídáte, máte ji vy. Učte se milovat ve svobodě a odpovědnosti, a nikoli s pocity viny – nejlepší hranice jsou láskyplné. Ten, kdo musí navždy zůstat v ochranářském způsobu jednání, ztrácí na lásce a na svobodě. Hranicemi získáváme svobodu k lásce. Je dobré se kvůli druhým obětovat a zapírat sám sebe. Potřebujete však hranice, abyste se k tomu mohli svobodně rozhodnout. Udělat něco pro někoho, když se k tomu svobodně rozhodnete, hranice posiluje. Spoluzávislí lidé nedělají dobro, dávají prostor zlu, protože se bojí.
 
Poznatky z knihy Hranice - Dr. Henry Cloud a Dr. John Townsend

[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.