Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Hlava a oči, uši, nos

PUBLIKOVÁNO: 23.01.2017, AKTUALIZACE: 11.10.2017

1. Hlava je centrální počítač, který nám umožňuje vstupovat do kontaktu s hmotným světem. Receptory jsou smyslovými orgány. Hlava reprezentuje naši samostatnost, ale prostřednictvím obličeje také naši individualitu a spiritualitu, neboť obsahuje horní centra energie, díky nimž můžeme řídit svůj život a uvědomovat si svou božskou povahu. Problémy značí napětí, duchovní konflikty, vnější a vnitřní tlak.

Bolesti hlavy – něčeho máme plnou hlavu, hyperaktivita myšlenek nebo nadměrné napětí, kdy se snažíme všechno pochopit, vše kontrolovat a najít řešení pro absolutně každý problém. Ve většině případů je však příčinou bolesti hlavy strach, zejména z toho, co se vymyká naší kontrole a sebekritičnost. Člověk může říct: „Dejte mi pokoj, bolí mě hlava.“ Co mi nyní přináší nejistotu nebo ve mně vytváří napětí? Čeho se bojím?

Hyperaktivita je zvýšení motorické aktivity, impulzivní a chaotické, provázané křikem a agresivními projevy. Dítě se pak nemůže uklidnit, nedokáže se soustředit a udržet pozornost a poslouchat, co se mu říká, což mu působí problémy ve škole. Dítě říká: „Copak nevidíte, že jsem tady! Věnujte se mi!“ Dítě potřebuje laskavé, ale pevné vedení ze strany svých rodičů, aby se cítilo milováno. „Jsem v bezpečí. Veškerý tlak je odstraněn. Jsem dostatečně dobrý.“

Hypersenzitivita – citlivost je schopnost reagovat na smyslové a emocionální podněty nebo na jakoukoli změnu psychické, citové nebo sociální situace. Hypersenzitivita pak znamená nadměrnou citlivost, což na jedné straně přináší velkou expresivní bohatost ve vyjadřování, na druhé straně však může vést, pokud emoce nezvládneme, k neadekvátním a přehnaným reakcím. Když se emotivně napjaté situace dostavují opakovaně, může hyperemotivita přerůst v psychózu. Klíčem ke zvládnutí hyperemotivity je naučit se zvládat své emoce. Nemám někdy nepřiměřené reakce, kterých pak lituji? Nestává se mi, že někdy vybuchnu, a nepřicházím pak s kyticí, abych se omluvil?

Dyslexie - problémy se čtením projevující se záměnami některých písmen, jež přetrvává i po období učení. Člověk je zmatený a navíc může cítit stud, žít v rodině, kde je jeden z rodičů násilnický, nebo nevědět, kdo je jeho skutečným otcem. Zmatek může pocházet i z rozdílu mezi tím, co dítě cítí, a tím co se říká, ale co nesedí. Co pro mě je nebo co bylo zdrojem zmatků? Nezažil jsem na začátku své školní docházky emoce v souvislosti s výukou? Autismus charakterizuje odtržení od reality a ztráta interakce s vnějším světem, kdy se dotyčný zcela obrací do svého vnitřního světa. Může také souviset s velkým trápením, v jehož důsledku se stáhnou do vnitřního světa, aby už netrpěli. Autismus je u dětí tím, čím Alzheimerova nemoc u dospělých. Nezažila matka během těhotenství trauma nebo deprese? Nežije toto dítě v konfliktním prostředí? 

Obličej představuje to, co ukazujeme světu. Můžeme někomu něco říci nebo vmést do obličeje. Něco nemůžeme ani vidět. Při onemocnění obličeje musíme přezkoušet, kde něco nepřijímáme nebo se někde vyhýbáme nějaké konfrontaci - podívat se věcem přímo do obličeje. Tito lidé mohou mít strach ze "ztráty tváře". Přikládat velký význam tomu, co si o nich kdo myslí a jak jsou vnímáni. Mohou potřebovat být milováni, cítit přijetí, souhlas a chválu, a to ode všech. Proto si musejí neustále nasazovat nejrůznější masky. Jejich arsenál bývá obvykle široký a různorodý. Za maskami je však snadné ztratit sebe sama. Nemám pocit, že stojím opodál, že jsem nezapadl do skupiny, k níž bych rád patřil?

Akné – dermatóza vznikající jako výsledek zánětu vlasových folikulů a mazových žláz. Objevuje se v situacích, kdy máme pocit, že nás druzí nechtějí, což může vést k tomu, že odmítáme sami sebe. Jsou to malé výbuchy hněvu, značí obtíže s navazováním kontaktů, tělesné problémy, duchovní znečištění. Nemám sklon se podceňovat? Nesnažím se izolovat od ostatních, abych se chránil před těmi, kdo by mi chtěli ublížit, a tak se raději odpuzuji svým akné? Tváře označují sval sloužící k otevírání a zavírání úst a ke žvýkání i ústní sliznici, která tvoří výstelku vnitřní strany tváří. Kousání si vnitřek tváříNezlobím se na sebe za to, co jsem právě řekl nebo na co jsem pomyslel?

Obočí chrání oči před potem stékajícím z čela nebo dešťovou vodou, která by mohla stéct do očí. Představují energii našich myšlenek. Vytrhávání obočíNestresuji se, když něco nechápu nebo nevím, co mám dělat? Řasy při mrkání vytvářejí proudy zvířeného vzduchu, jimiž se od povrchu oka odnášejí poletující částice. Slouží také k ochraně před příliš přímým světlem. Jsou asociovány s kritériem krásy. Oční víčka kryjí slzné žlázy, chrání naše oči před prachem, cizími tělesy nebo příliš ostrým světlem, abychom si mohli odpočinout a být v klidu. Můžeme je srovnat se závěsem, který zatáhneme, abychom se uvolnili nebo mohli jít spát. Oční víčka jsou okenicemi našich očí a jejich problémy se týkají potřeby odpočinku. Když jsou díky slzným žlázám opuchlé, vyjadřují smutek. Křeč očních svěračů je neurologické poškození nebo velké duševní napětí. Co ve mně vytváří takové napětí a brání mi dosáhnout vnitřního klidu? Oteklá víčkaJaké slzy zadržuji? Padání víček Necítím se vyčerpaný? Jaký smutek v sobě nosím?

2. Oči a zrak. V očích se odehrávají nejzákladnější duševní hnutí. Když vidíme barvu, ovlivňuje to naši náladu. Zrak v sobě také obsahuje vlastnosti rovnováhy. Udržet rovnováhu se zavázanýma očima je podstatně těžší. Se zrakem souvisí lidská schopnost ovládnout své pudy a vášně.

Oči jsou zrcadlem naší duše a jsou jediným orgánem, který nám zážitky (a emoce) ukazuje okamžitě. Oči jsou jedním z hlavních kanálů vnímání, proto existuje-li na nevědomé úrovni strach z reality, odmítání vidět pravdu a uznávat skutečnost za takovou, jaká doopravdy je, usazuje se právě zde. V mnoha případech je porucha zraku projevem nevědomé pozice: "Já to nechci vidět!" Je to něco jako pštrosí schovávání hlavy v písku, přičemž efekt je rovněž podobný. Problémy nezmizí. Když totiž city vytěsňujeme, ovládají nás. Když se k nim však postavíme čelem a uznáme jejich vnitřní existenci, ovládáme my je. A pak můžeme jako na karnevalu v Benátkách křiknout na svůj strach: "Masko, tebe znám!" Bolest očíCo nechci vidět? Oční alergieVidím v každodenním životě něco, co nedokážu přijmout?

Slzné žlázy vylučují slzy. Chrání rohovku a brání rozvoji mikrobiální flóry ve vnějších vrstvách oka. Ve fázi obnovy a opravy je funkce slzných žláz rozšířená. To vysvětluje, proč slzíme, když jsme příliš unaveni, například po dlouhé noční cestě pláčeme, aniž bychom byli smutní. Úkolem je uvolnit toxiny, zmírnit napětí a zklidnit mozek. Naše výchova nás přesvědčovala, že máme zadržovat emoce. Říkali nám: „Neplač, to se srovná. Podívej, jak vypadáš, když pláčeš. Chlapi nepláčou.“ Neplakat znamenalo být odvážný. Když někdo neplakal, přestože mu zemřel někdo blízký, říkalo se, že je statečný, pláč byl znakem slabosti. Proto má tolik lidí zábrany plakat a za pláč se omlouvá. Pro někoho může znamenat plakat = být pokrytcem, nebo nám říkali, že nesmíme plakat, protože když budeme plakat, bude to ještě horší. Zadržování slz však často způsobuje opuchnutí slzných žláz, což vede ke zvětšení víček, zatěžuje se srdce. Pláč uleví, protože dovolí mozku zbavit se svého napětí. Co mě přimělo zadržovat slzy a zakazovat si plakat? Slzení, přebytek slz – příznak velkého smutku spojeného s přetrvávajícími emocemi. Jaký smutek v sobě nosím?

Z očí dostáváme více než polovinu informací, které si uvědomujeme. Světelné paprsky vstupují do oka rohovkou, což je vyklenutá, průhledná přední část oční koule, kde se částečně lomí. Potom paprsky procházejí průhlednou oční čočkou, která má schopnost měnit tvar tak, aby obraz zaostřila – mění tvar jinak pro vidění na blízko a jinak na dálku. Světlo dále pokračuje sklivcem, rosolovitou hmotou uvnitř oka, a vytvoří na sítnici převrácený obraz.

Oční kouli tvoří bělima (bílé vnější tuhé ochranné pouzdro oka), cévnatka (bohatě prokrvená vrstva, která zásobuje i bělimu a sítnici) a sítnice. Z přední strany je bělima vidět jako oční bělmo a úplně vpředu přechází v průhlednou rohovku. Největší část oka, zadní komora mezi čočkou a sítnicí, je vyplněna sklivcem - čirou, řídce rosolovitou hmotou, který pomáhá udržovat kulovitý tvar oka.  Duhovka je prstenec svalů měnících velikost zorničky tak, aby regulovala množství světla, které vstupuje do oka. Zornička je otvor v duhovce, který se při slabém světle rozšiřuje.

Sítnice je vnitřní vrstva oka citlivá na světlo, na niž dopadají obrazy vytvářené rohovkou a oční čočkou. Obsahuje světločivé buňky - přes 120 miliónů čípků a kolem 7 miliónů tyčinek. Tyto buňky světelnou energii, která na ně dopadá, přeměňují v nervové signály. Nervová vlákna z čípků a tyčinek se přes další buňky sítnice propojují do vláken, která tvoří zrakový nerv. Tím se obraz přenáší do zrakové kůry mozku, kde se opět obrací do přirozené polohy. 

Zrakové dráhy. Nervové signály z levého a pravého zrakového nervu se při bázi mozku sbíhají v překřížení, než doputují do zrakové kůry v zadní části mozku. Překřížení je místo, kde se vlákna přenášející signály z levé poloviny každé sítnice spojují a pokračují dál jako levá zraková dráha do levé zrakové kůry. Stejně tak se zde vlákna od pravých polovin obou sítnic spojují v pravou zrakovou dráhu a jdou do pravé zrakové kůry. Protože jsou obě oči kousek od sebe, vidí každé z nich pozorovaný předmět maličko odlišně. Čím blíže předmět je, tím je tento rozdíl větší. Ve zrakových centrech mozku se tyto dva pohledy porovnávají a to pomáhá odhadnout, jak je předmět daleko. Kombinace pohledů obou očí do jediného obrazu se nazývá stereoskopické vidění.

Světlo vytváří na sítnici obraz vzhůru nohama, ale mozek se to rychle naučí svým vnitřním zrakem opravovat. Předmět vysílá do oka světelné vlny. Rohovka lomí přicházející světelné parsky. Oční čočka zaostřuje světelné paprsky. Světelné paprsky se sbíhají uvnitř oka. Paprsky, které se protínají na sítnici, vytvářejí převrácený obraz viděného. Lom světla v oku provádí z větší části rohovka fungující jako spojka, takže paprsky se sbíhají na sítnici. Jemné zaostření obrazu pak provádí oční čočka, jejíž tvar může měnit prstenec svalů řasnatého tělíska, který ji obklopuje. Když se tyto svaly stahují, pružná čočka se vyboulí a zvětší se její tloušťka. Tím se zesílí lom světla od blízkých předmětů. Když se svaly uvolní, čočka se zploští a umožní tak oku zaostřit na vzdálenější předměty.

Vidění na blízko. Světelné vlny od blízkých předmětů se více rozbíhají, vyžadují proto silnější lom zakulacenější čočkou, aby se parsky protínaly na sítnici. Dalekozrakost je neschopnost zaostřit čočku na blízké předměty, které pak vidíme neostře. Oční koule je vzhledem k ohniskové vzdálenosti rohovky a čočky příliš krátká. Světelné paprsky se sbíhají až za sítnicí a obraz je rozmazaný. Čočky spojky zesílí lom světla tak, že se zaostří na sítnici a vada zraku se tím koriguje. Dalekozrakost může vyjadřovat zadržovaný vztek a zlost, kterou nemůžeme projevit. Tendenci něco trvale přehlížet, strnulý duševní nebo duchovní postoj. Co mi je blízko a co nechci vidět? Co mě znepokojuje?

Vidění na dálku. Světelné vlny od vzdálených předmětů probíhají takřka rovnoběžně a k zaostření nevyžadují tak silný lom světla. Svaly se proto uvolní, aby čočka byla méně zakulacená. Krátkozrakost – oční koule je vzhledem k ohniskové vzdálenosti rohovky a čočky příliš dlouhá. Světelné paprsky se sbíhají už před sítnicí a obraz je rozmazaný. Je třeba použít čočky, které paprsky rozptylují od sebe, takže se zaostří na sítnici. Může vyjadřovat strach z vnějšího světa, tlak na podávání velkého pracovního výkonu, stres, chybějící rozhled, zábrany otevřeně projevit strach a agresi.

Zánět spojivek – jde o zánět membrán, které tvoří vnější výstelku oka a vnitřku víček. Souvisí s emocemi spojenými s tím, co vidíme. Může jít o smutek, který zažíváme, když vidíme, jak naši blízcí trpí, a přitom jim nedokážeme pomoci, nebo se zlobíme na sebe, protože nejsme schopni vidět jasně situaci, kterou prožíváme, nebo postoj, který bychom měli zaujmout, ale také chybějící pohotovost, přehlížení a pocit, že nejsem pochopen. Nemám problém přijmout, co vidím, nebo co nevidím? Nevyčítám si, že nejsem schopen vidět jasně, co prožívám, nebo co musím udělat?

Odchlípení sítniceNecítil jsem bezmoc tváří v tvář utrpení někoho ze svých blízkých nebo i zvířete, které jsem měl rád? Necítil jsem se provinile, že jsem přihlížel jen svým zájmům? Zánět rohovky se projevuje bolestí, slzením a světloplachostí. Těžší záněty mohou vést až ke vzniku vředů a k těžkému poškození oka. Nejčastěji svědčí o hněvu na to, co vidíme nebo co zjišťujeme. Co z toho, co vidím, ve mně budí hněv nebo frustraci? Je to můj vzhled, nebo to jsou práce, které pokládám za špatně provedené? Co mě rozčiluje v mých citech, v mých vztazích nebo profesi?

Šedý zákal je ztráta průzračnosti oční čočky, která zbělá, může připomínat tenký povlak. Šedý zákal je závoj, který si nevědomky spouštíme před sebe, abychom neviděli to, co nás trápí. Třeba abychom neviděli svůj stárnoucí obličej, nebo prostředí, ve kterém žijeme, plné konfliktů, nebo že nám budoucnost přijde temná, smutná. Výzva dávat i projevovat větší účast. Co mě z toho, co vidím, přijde bezútěšné, takže bych to raději neviděl? Nechovám v paměti smutné výjevy ze své minulosti a nebojím se, že se vrátí? Zelený zákal je charakterizován abnormálně vysokým nitroočním tlakem, vyvolaným nahromaděním tekutiny. Tento tlak může poškozovat nervová vlákna sítnice nebo zrakového nervu. Šeroslepost je výzva změnit své vidění věcí, otevřít oči všem věcem života, vidět věci v jiném světle.

Astigmatismus je vada, způsobující nepřesné zostření světla na sítnici, člověk tedy vidí špatně nablízko i na dálku. Jsme zmatení a nejistí a nejsme si schopni zvolit směr. Nebo si člověk vytvořil ideální obraz o nějaké situaci nebo osobě a teď chceme, aby všechno šlo podle něj. Netápu mezi tím, co chci, a tím, co ode mě chtějí jiní? Co raději nevidím a na co se raději nedívám?  Asymetrické vidění – jedno oko je astigmatické a druhé krátkozraké. Nemám tendenci k extremismu, vidět věci buď bílé, nebo černé?  Šilhání – rozpoznat skutečnost od snu, zdání, věci správně uspořádat.

Slepota je úplná nebo téměř úplná ztráta schopnosti vidět, kterou nelze korigovat čočkami. Může být vrozená nebo získaná. Je to odmítání vidět, výzva k posílení vnitřního zraku, výzva vidět skutečnost vnitřním zrakem. Co nechci vidět? Ječné zrno – ohraničený hnisavý zánět některé mazové žlázy víčka spojené s řasami. Často souvisí s pocity studu nebo ponížení způsobenými tím, co vidíme. Nebo nazírání na svět rozhněvanýma očima, zlost na někoho. Co z toho, co vidím nebo pozoruji, mě naplňuje studem nebo hněvem, protože se cítím ponížený? Není to nedbalost někoho v mém okolí (nedbá o sebe, o děti, o domácnost)?

3. Uši, sluch. Abychom něco opravdu slyšeli, musíme se namáhat. A také se musíme ztišit a naslouchat, chceme-li slyšet. Krásné tóny hudebních nástrojů pronikají k naší duši. Přichází k nám i mluva druhého člověka. Tím, že se dovedeme vědomě ztišit, pěstujeme v sobě vlastnosti sociálního cítění, učíme se naslouchat ostatním.

Uši zajišťují sluch a detekují polohu a pohyb hlavy, a proto jsou nezbytné k udržování rovnováhy. Zevní ucho zahrnuje ušní boltec, který pomáhá svést zvukové vlny do vnějšího zvukovodu. Je to kůží pokrytý lalok, uvnitř s podkožním tukem, chrupavkou a pojivovou tkání. Ušní chrupavka má tvar písmene C a tvoří pružnou opěrnou konstrukci boltce. Zvukovodem prochází zvukové vlny ke střednímu uchu. Součásti středního ucha zvukové vlnění zesilují a převádějí ze vzduchu do kapalin vnitřního ucha. Patří k nim ušní bubínek a tři sluchové kůstky – kladívko, kovadlinka, třmínek, které procházejí celou, vzduchem vyplněnou dutinou středního ucha.

Kapalinou vyplněné vnitřní ucho pak v hlemýždi mění zvukové vlny v nervové signály. Hlemýžď, polokruhovité kanálky a dutina (vestibulum) vnitřního ucha jsou spojeny. Jsou vyplněny tekutinou a uloženy ve stěně spánkové kosti lebky, která je chrání. Tam zabírají složitý komplex kanálků a dutin, označovaný jako kostěný labyrint. Dutina středního ucha je prostřednictvím Eustachovy trubice propojena s nosohltanem a tím i se vzduchem venku. Toto propojení umožňuje přenášet atmosférický tlak do středního ucha a vyrovnávat tlak na obou stranách ušního bubínku.

Vnější a střední ucho dovoluje zachycovat zvuky. Týkají se informací, které dostáváme od druhých a z vnějšího světa. Vnitřní ucho umožňuje analýzu zvuků a jejich šíření do mozku a hraje roli v udržování rovnováhy. Vnitřní ucho souvisí především s uměním naslouchat sám sobě a s rovnováhou v tomto naslouchání. Uši představují přijímání a otevřenost, schopnost slyšet, vnímat a naslouchat. Při problémech se sluchem je pro člověka těžké poslouchat, už víc slyšet nemůže. Děti trpí záněty středního ucha, pokud neposlouchají nebo poslouchat nechtějí. Nechceme něco slyšet nebo jsme dlouhodobě vystaveni přílivu negativních informací. Odstávající uši svědčí o nezávislosti ducha :)

Bolest ucha – pravé ucho u praváka souvisí s afektivní stránkou a levé s racionálními informacemi, u leváka je tomu naopak. Neprožitý vnitřní konflikt, chybějící poslušnost, výzva víc poslouchat vnitřní hlas, člověk dopřává příliš mnoho sluchu přáním druhých. Zánět ucha souvisí s rozmrzelostí, se zklamáním nebo hněvem, jež v nás budí to, co jsme slyšeli a co jsme nečekali (akutní), nebo co slyšíme pořád (chronický). U dětí vznikají proto, že se rodiče hádají, nebo se hněvají, že pořád slyší, co mají a co nemají dělat. Zvuk v uších, ušní šelesty – zvuk, který slyší pouze postižená osoba. Může to být zvonění, bzučení, pískání, hučení nebo sykot. Je důležité zjistit, co vlastně slyšíme, co tento zvuk pro nás představuje a zda se nesnažíme neslyšet své potřeby nebo emoce spojené s tímto zvukem. Jaký tlak způsobuje, že nedokážu čelit strachu, který mě trápí? Jsou to snad obavy z úsudku druhých, strach, že neuspěji, že pochybím? Čemu nechci naslouchat v hloubi svého já, protože nevidím řešení?

Nedoslýchavost a hluchota. Existuje převodní a percepční ztráta sluchu. Převodní je způsobena narušením přenosu zvukových vln do vnitřního ucha a často bývá přechodná (při zánětu středního ucha). Percepční typ se obvykle nedá vyléčit, jen někdy kompenzovat naslouchátky. Hluchota je zhoršení nebo absence sluchu. Nedoslýchavost bývá důsledkem nedostatečné receptivity (neposloucháme druhé, když na nás mluví, spíše už myslíme na to, co jim řekneme). U některých starších párů pozorujeme, že jeden z partnerů podstatně hůře slyší, zatímco druhý má zase potíže s vyjadřováním. Často je tomu tak proto, že jeden mluví místo druhého a druhý zase místo něj poslouchá.

Slábnutí sluchu může také souviset se strachem, že budeme kritizováni, nebo touhu vnímat jenom příjemné odstíny života, také odmítání, tvrdohlavost, izolaci, „neotravuj mě“. Můžeme se uzavřít, abychom se nedali ovlivnit nebo svést z cesty k tomu, k čemu jsme se rozhodli; nebo abychom se chránili před trápením, nebo abychom nebyli naštvaní na někoho, kdo nám svými řečmi zavdává důvod k hněvu; nebo abychom nevnímali něčí trápení, protože to v nás probouzí pocit bezmoci a viny. Když si někdo chce zlepšit sluch, musí pozorněji sledovat, co mu druzí říkají, nebo co slyší. Navíc si musí uvědomit, před čím se chce uzavřít. Nestává se někdy, že nenaslouchám dostatečně druhým? Co nechci slyšet? Před kým nebo čím jsem se uzavřel? Nemám strach z kritiky nebo soudu druhých?

Vestibulární systém je hlavní smyslový systém určený k vnímání pohybu a k orientaci ve svislé poloze. Tvoří ho zadní část labyrintu (ve vnitřním uchu), vestibulární nerv a sacculus a utriculus. Hraje důležitou roli v udržování rovnováhy. Zánět vestibulárního nervuNemám toho příliš mnoho na starosti, takže nevím, na co se dřív zaměřit? Nezažil jsem nějaký emocionální přetlak?

Závrať je nepříjemný pocit otáčení okolí nebo vlastního těla. Obvykle máme zároveň dojem, že každou chvíli upadneme, takže se musíme zastavit. Závrať může být důsledkem poruchy, které postihuje orgány ve vnitřním uchu, nervů propojujících vnitřní ucho s mozkem, nebo těch částí mozku, které zajišťují rovnováhu.  Rozpor mezi tělem, které potřebuje zastavit, a hlavou, která by ráda pokračovala dál. Souvisí s pocitem, že jsme ztratili pevný nebo orientační bod. Tím může být nějaká osoba, která odešla nebo zemřela, práce nebo dům, s nímž nás pojilo pevné pouto. Přelétavé, roztěkané myšlení. Odmítání dívat se na to, co se děje, neschopnost jednat, útěk k nezodpovědnosti, snaha vyhnout se situaci. Nedostatek vnitřní rovnováhy, pocit, že se mi dostává málo pozornosti. Chtěl bych, aby se všechno točilo kolem mě. Nemám pocit, že jsem ztratil něco, co pro mě bylo orientačním bodem? NevolnostCo mě odpuzuje? Co jsem pořádně nestrávil? Co odmítám?

Kinetóza – při cestování se často objevuje nevolnost s dalšími příznaky, když vizuální informace jsou v rozporu s informacemi od orgánů rovnováhy. Chceme-li kinetóze předejít, pomáhá dívat se na obzor či vzdálený objekt ve směru jízdy. Nevolnost při cestě v autě nebo autobusu se týkají hlavně osob, které se cítí v bezpečí, pouze když mají pod kontrolou, kudy jedou. Když tyto osoby sedí v zadní části vozu a nevidí dobře na cestu, cítí nevolnost, ale když sedí vpředu, je jim dobře. Chybějící pohotovost nebo schopnost odejít. Neuvědomělá tendence všechno kontrolovat, pocit odevzdanosti, nemožnosti úniku. Co mě naplňuje nejistotou? Nemám strach z neznámého nebo ze smrti? Nemám strach, že budu mít nehodu?

Pískání v uších. Jemné pískání v uších může být známka přítomnosti světelných bytostí, duší zemřelých, kteří se s námi chtějí zkontaktovat, a předat nám, nebo někomu v okolí, zprávu, poselství z vyšších dimenzí. Pokud jsme energeticky průchozí, pískání se neobjevuje, protože vyřizujeme dané impulzy. Pokud se dostaví pískání v uších, je třeba zpozornět a vnímat, co se děje. Něco si žádá o naši pozornost. Když to uděláme, pískání zmizí. Pískání v uších signalizuje, že v dané chvíli jsme tím nejlepších přijímačem vyšších energií, které mají být převedeny do okolí. V této chvíli jsme tím nejlepším přenašečem dané frekvence. Pískání v uších se objevuje u lidí, kterým přijímání informací z vyšších dimenzí brání jejich systémy přesvědčení. Pokud zprávu přijmeme, pískání zmizí.

 4. Nos, čich. Vůně a pachy si nás podmaňují. Na chvíli zapomínáme sami na sebe. Čichem dokážeme rozlišit pěkné od nepěkného. Je to cesta od instinktů k vědomému usuzování o tom, co uděláme, jak se budeme chovat. Dokážeme rozpoznat více než 10 tisíc pachů. Náš čich nás varuje před nebezpečím (kouř nebo jedovaté plyny), ale také přispívá k tomu, že dokážeme ocenit jídlo a vůni člověka.

Nos představuje naši schopnosti cítit a pociťovat, ale také moc, pýchu, sexualitu, sebejistotu a sebeuznání. Pravá nosní dírka u praváka souvisí s citovou oblastí, zatímco levá s tím, co by pro nás mohlo znamenat nebezpečí. U leváka je tomu naopak. Protože nos je u základny naší čakry třetího oka, souvisí s intuicí, říká se „mít na něco nos“. Proto dýchat dobře znamená pomáhat intuici. Nebojím se kritiky a soudů druhých? Co mám strach cítit? Ztráta čichu - částečná nebo úplná ztráta čichu může svědčit o ztrátě zájmu o smyslové radosti nebo o jejich zákazu, ale také o ztrátě radosti ze života vůbec. Nebo nám někdo nevoní. Co nemohu cítit? Nezakazuji si užívat životní události? Krvácení z nosu – pocit člověka, že není uznáván a zůstává nepovšimnut, touha po lásce, ztráta radosti ze života. Co mi bere radost ze života? Senná rýma – emocionální zahlcení, strach se posunout v životě, pocit viny.  

Ranní potíže při dýchání nosem často souvisejí s naším narozením, poněvadž ráno představuje náš příchod do života, nebo našeho nového života po zásadní změně (sňatek, narození dítěte, ztráta podniku). Tento nový život může být šťastnější, smutnější nebo nesnadnější. Například někomu zemřel partner. Jeho odchod pro něj znamená nový život. A právě tento nový život bez něho je pro něj těžké akceptovat. Přijal jsem tento život? Nemám potíže s přijetím nového života? Neodmítám tento svět konfliktů, válek, ničeni a utrpení?  Chrápání – různé zvuky, které lidé vydávají během spánku, při dýchání. Chrápání je neuvědomělým připomenutím afektivních potřeb spojených nejčastěji s pocity osamění a opuštěnosti. Některým lidem stačí, když se jich někdo dotkne, a přestanou chrápat. Oddělené ložnice mohou vést k pocitu odmítnutí, což chrápání ještě zhorší. Nebo to může být pocit, že někdo chybí (vzdálené dítě, matka, která zemřela), nebo tvrdohlavé lpění na starých vzorcích. Nemám konflikt s někým ze svých blízkých? Nebyl jsem odloučen od někoho, kdo mi byl velmi drahý? Co přes den nevyjadřuji, co bych chtěl?

Nachlazení a rýma – virové onemocnění. Vnitřní proces čištění. Výzva zabývat se více sám sebou, nepouštět k sobě cizí a falešné. Příliš mnoho dění najednou. Věci se daly do pohybu. Nedostatek radosti v životě. Nutí nás se zastavit, protože si naše tělo potřebuje odpočinout. Nevyvolává ve mě nějaká situace zmatek, takže nevím, co mám dělat? Chronická rýma – člověk je přetížen, zlost, výčitky. 

Vedlejší dutiny nosní jsou vzduchem vyplněné prostory v kostech lebky, které pomáhají lebku celkově odlehčit a fungují jako rezonanční komory, dodávající hlasu každého člověka individuální charakter. Jsou to dutiny horní čelisti, kosti čelní, klínové a čichové. Jsou to vzdušné dutiny uvnitř kostí lebky, respektive její obličejové části. Jsou propojeny s nosními dutinami. Nosem projde každý den 20 000 litrů vzduchu. Funkce: filtrovat vdechnutý vzduch, zvlhčovat ho a ohřívat, než se dostane do plic; odvodňovat nosní dutiny, odvádět částice prachu, pylu, viry, bakterie; podílet se na čichu. Zánět vedlejších dutin nosních – souvisí se situací a s osobou, které nedokážeme snášet. „Nemůžu ho ani cítit.“ Jakou situaci nebo osobu nemohu ani cítit?

Afirmace: Moje mysl a tělo jsou v rovnováze. Ovládám své myšlenky, svůj život. Jsem v proudu. Proudí mnou láskyplné myšlenky. Mám se rád, měním se. Jasně vidím a dívám se na druhé s láskou a pochopením. Vytvářím si život, na který se rád dívám. Dívám se na sebe a na to, co dělám, očima lásky. Vidím svou krásu, nevinnost a velikost. Vidím každého a všechno s radostí a láskou. Slyším a poslouchám s láskou. Naslouchám bohu a raduji se ze všeho, co mohu slyšet. Mám spoustu času. Komunikuji srdcem. Jsem úspěšný a cítím se příjemně. Všechno je dobré. Důvěřuji. Jsem klidný. Uvolňuji se. Dovoluji radosti, aby procházela volně mým životem. Mám se rád.

5. Krystaly. Je třeba se vypořádat s citlivými záležitostmi a objevit sebedůvěru, empatii a pocit bezpečí. Krystaly vedou k jasnosti mysli, vhodné analýze situace, uklidňují roztěkanou mysl a povzbuzují zpomalenou činnost mysli. Pokud při zkoušce máte v kapse heliotrop, pomůže vám se lépe soustředit a překonat únavu mozku. Pro zklidnění mysli je vhodné nosit krystaly jako náušnice nebo si je dát v noci pod polštář.

Soustředění, paměť, učení – ametyst, karneol, labradorit,
křišťál, fluorit, záhněda, sodalit, heliotrop.
Rozhodnutí – ametyst, heliotrop, růženín, chryzokol.
Tvořivost – zelený aventurín, jaspis, růženín, sodalit.
Uvolnění systémů přesvědčení – sodalit, azurit.
Závislost – ametyst.
Zklidnění – modrý achát, celestit, tyrkys.
Neuróza – zelený aventurín.
Přecitlivělost – turmalín, sodalit, ametyst.
Deprese – kunzit, sluneční kámen, záhněda.
Panika – sodalit, růženín.
Celkové zklidnění mysli – dát kolem hlavy 7 ametystů.

Oči – achát modrý, safír, chalcedon, chryzopras, akvamarín
Uši – jantar, černý nebo červený obsidián, rodonit, celestit, sodalit

Bolest hlavy a nespavost. Bolest hlavy zapříčiňuje abnormální proudění krve do hlavy. Fyzická bolest je způsobená nerovnováhou proudění energie v páteři, krku a čelisti, což ovlivňuje svaly a má za následek omezení proudění krve v těchto partiích. K nespavosti dochází při napětí nebo špatné výživě.
1. Síť třetího oka – při oční námaze, bolesti hlavy, zmatenosti a neklidu – 1 lazurit nebo Herkimer diamant (střed čela), 3 fluority (1 po obě strany lazuritu a jeden umístěte nad lazurit), 1 modrý nebo indigo krystal (nad hlavu). Opakujte po 2 až 3 dny. 
2. Zklidnění mysli a nervového systému – 1 záhněda (mezi chodidla), 1 karneol (na podbřišek), 2 serpentiny (na srdeční a krční čakru), 1 ametyst (nad hlavu).
3. Úleva při bolesti hlavy – dávat uzemňující krystaly (ametyst, černý turmalín, chrysopras) pod nohy. Při nespavosti dávat tyto krystaly pod postel.

Studium a zkoušky. Schopnost vypořádat se s novými informacemi a ukládání informací do paměti souvisí se solární plexem. Sítě krystalů podpoří sílu solárního plexu a vytvoření tvořivé a harmonické atmosféry přispívající k efektivnímu procesu myšlení a podpoře dlouhodobé paměti.
1. Síť vzduchu zajistí, aby informace proudily volně, pomáhá mysli, aby se uvolnila a aby z ní odešly starosti a obavy z neúspěchu. 6 křemenů (1 nad hlavu, 1 mezi chodidla, 2 ke stehnům, 2 k ramenům).
2. Síť učení a studia – 1 černý krystal pod chodidla, 2 žluté krystaly ke každému chodidlu, 2 citríny (na pravou a levou stranu solárního plexu).
3. Pro zlepšení paměti a soustředění, monitorování myšlenek a systémů přesvědčení, vnímavosti k celostnímu řešení problému a schopnosti jasně myslet si dejte křišťál na třetí oko, labradorit na pravou stranu hlavy, záhnědu na levou stranu hlavy, doprostřed čela sodalit a ametyst ke korunní čakře. Pusťte si relaxační hudbu a 10 - 15 minut nechte krystaly působit.

6. Zvuk a sluch. Poslouchat znamená vibrovat společně s jinou lidskou bytostí. Je třeba se naučit naslouchat sobě, svým emocím a energiím uvnitř sebe, naladit na svou tóninu, což vede ke zvýšení povědomí o své vnitřní síle a svým vibracím a my se cítíme živější a jsme schopní se naladit na vše kolem. Poslouchání je aktivní, kdežto slyšení je pasivní. Často slyšíme, ale neposloucháme. Kolikrát jste už řekli nebo slyšeli větu: Copak ty mě neposloucháš? Je třeba znovu vyladit náš sluch a dosáhnout vnitřní rovnováhy.

Jak dobře nasloucháte? 1. Mějte otevřené oči a po několik minut naslouchejte. Pak zavřete oči a opět po několik minut naslouchejte. Byl tam rozdíl ve vnímání toho, co jste slyšeli? Vnímáte zvuky pozadí v místnosti? Vnímáte zvuky uvnitř vlastního těla? 2. Poslouchejte hudbu vsedě, vleže, vestoje - jaký je tu rozdíl? Jak se vaše tělo cítilo, když hudba začala hrát? Čeho jste si na těle všimli, když hudba pokračovala? Měli jste nějaké představy? Došlo k nějakým změnám v dýchání, tepu srdce či teplotě? Máte lepší náladu, horší, jinou? Jste uvolněnější, aktivnější, soustředěnější?

3.Natočte se k přehrávači pravým, a pak levým uchem. Které ucho je lepší posluchač? Které ucho je dominantnější pro poslech? 4. Jak zahánět bolest pomocí zvuku – zavřete oči a vystopujte zdroj fyzického nepohodlí. Vydejte zvuk ááá nebo úúú (tiší bolest nejvíc) a představte si, že prostřednictvím vašeho hlasu vám bolest z těla odchází. Pokud je bolest akutní, udělejte ííí nebo ajjj a tak uvolníte hněv a zmatek. Tento zvuk vydávejte několik minut.

5. Poslouchejte buben (oživuje, rytmus, Afrika, uzemnění), harfu (uklidňuje, povznáší), Mozarta, smyčcové nástroje a housle (zvukový vitamín C, nejvýživnější hudba, Teleman, Vivaldi, Handel, Bach, jazz (problémy a celistvé řešení, Miles Davis, John Coldrage, John Cage), rap (vnáší řád do chaosu, organizovanost). Beethoven, Čajkovskij, Chopin (vyvolávají intenzivní citové prožitky a reakce).

Prostřednictvím autonomní nervové soustavy spojují sluchové nervy vnitřní ucho s ostatními svaly v těle. Síla, pružnost a tonus svalů jsou v důsledku toho ovlivňovány zvukem a vibrací. Nejvíce člověka povzbuzují a energeticky dobíjejí zvuky vysokofrekvenční, které stimulují jazykové centra v mozku, pomáhají aktivovat mozek a zvyšují naši pozornost, je to jakýsi zvukový vitamín C. Nejvýživnější výsledky má hudba, kde zaznívají housle.

Hudba se podílí na obnově fungování nervů tak, že umožňuje regeneraci nervových buněk, řídí vytvoření nových nervových spojení a drah a zkracuje čas nutný k obnovení funkčnosti. Ztráta funkčnosti nervů může spustit náhradní mechanismy. Části mozku, jež dosud ležely ladem, dokážou zčásti nebo úplně převzít poškozené funkce, čemuž se říká neurální plasticita, kterou lze nastartovat nebo uvést do vyšších obrátek s pomocí hudby a zvuku, stejně jako jistý druh cvičení a jazyka. Zkoumá se, jaký druh muzikoterapie by bylo možné obnovit u lidí s postiženou mozkovou činností.

Hlasová výživa, kterou matka poskytuje svému dítěti, je pro jeho rozvoj stejně důležitá jako mateřské mléko. Novorozeně se těsně po porodu málokdy uklidní, dokud nepromluví jeho matka. Proto jsou důležité ukolébavky. Některé děti se fyzicky narodí, ale jakoby se ještě nenarodily psychicky, často mají opožděný vývoj řeči – buď neposlouchají, nebo nereagují. Poté je třeba v dítěti probudit touhu komunikovat s matkou, touhou, jež do té doby může ležet ladem. Pokud tomu tak je, Mozart je velmi dobrá matka, především jeho houslové koncerty, které mají na lidské tělo nejsilnější léčivé účinky. Poslech Mozarta je jako pusa od maminky. Nemá-li rodina čas společně jíst, debatovat a sdílet svůj život, dítě je ochuzeno o ty nejpřirozenější způsoby, jak může vyzrát.

Bolest hlavy – od bolesti hlavy může člověku ulevit tónování. Jedna žena vydávala tón AUU, což rozeznělo celou hlavu až k místu, kde cítila, jak se dutiny pročišťují. Poté jí jazyk přirozeně sklouzl po patře a žena zjistila, že vydává líbezné alikvotní tóny. Poté upadla do meditace a bolest hlavy zmizela. Každý člověk může identifikovat klíčový neboli dominantní tón a s pomocí desky a sluchátek ho obohatit o potřebné frekvence. Zvuk je základní, klíčový podnět. Nejde pouze o zvuk, který slyšíme ušima, ale i to, co vnímáme v podobě vibrací celým tělem. A skutečnost, že jsou tóny reprodukovány a generovány do těla, způsobuje, že symptomy poleví na dobu dostatek dlouhou, aby se tělo mohlo začít uzdravovat samo. Další žena začala poslouchat Mozartovu Symfonii Es dur č. 39 (KV 543) a Klavírní koncert A dur č. 12 (KV 414), a prohlásila, že její tělo tohle chce slyšet, protože jí ten zvuk pomáhá zcela se uvolnit a zahání bolest hlavy. Brzy se pomocí poslechu hudby a tónování vyléčila z bolestí hlavy, potravinové alergie a otoku.

Hyperaktivita - hyperaktivní Bobby bzučel po několik minut HMM. Napětí z jeho těla zmizelo a jeho hlas klesl do nižší tóniny. Pokud Bobby zahájí den několika minutami bzučení, jeho nervová tenze znatelně povolí. Porucha pozornosti – při poslechu Mozarta se mozkové vlny theta snížily přesně podle rytmu hudby, znějící v pozadí. Tito jedinci byli schopni lépe se soustředit a ovládat výkyvy nálad, snížila se impulzivnost jejich chování a zlepšily se jejich společenské dovednosti. Z klientů, kteří se zlepšili, toto zlepšení vydrželo u 70% ještě 6 měsíců poté, co výzkum skončil, aniž museli dále trénovat.

Potíže při učení a dyslexii - jeden kluk přišel k muzikoterapeutce s dyslexií a potížemi při učení. Procesem "ladění" a využíváním hlasu jako melodického, ale i rytmického nástroje, se podařilo obnovit spojení mezi uchem a hlasem, což je zvláště důležitý prvek při čtení. Smyslem bylo, aby akceptoval svůj hlas, aby věděl, jak zní slova v jeho představě. Dlouhodobě potlačené obrazy a situace z dětství v rodině alkoholika se ukázaly být emociální příčinou dyslexie a ostatních potíží. Další práce s hlasem a tóny, které spojovaly emoční materiál s klientovým vnitřním hudebníkem a léčitelem, pak vedly až k absolutoriu konzervatoře a kariéře profesionálního hráče na flétnu a saxofon.

7. Pohyb. Smysl, který jsem si vybral pro svůj život, spočívá v tom, že jsem tanečník, a já si vybral tanec s každým, koho se velký choreograf rozhodne přede mne postavit. Není pravda, že si vytváříme svou vlastní realitu, ale tvoříme spolu s realitou. Jsme odpovědní za své vnímání toho, co se děje, a za vše, co z něj plyne. Náš tělesný postoj, naše pocity a naše akce pomáhají spoluvytvářet situaci, v níž se nacházíme. Klíčem je změnit své vnímání. Je těžší se změnit, než trpět. Když opustíme známé břehy a vydáme se na cestu, na níž se musíme o sebe postarat, nesmírný prostor moře můžeme pociťovat jako ohrožení. Abychom to snesli, musíme zůstat uzemnění ve vědomí svého fyzického těla. Jestliže vždy víte, kde máte chodidla, neztratíte se. A s tím, jak se bude vaše perspektiva rozšiřovat, uvidíte, že váš život má takový smysl, jaký se mu rozhodnete dát.

Všichni potřebujeme najít cestu k tomu, aby se pro nás minulost stala podporou, a my tak nemuseli pokračovat v jejím opakování v rámci nekonečného řetězce akcí a reakcí. Musíme si vzpomenout, jak uctívat předky, aniž bychom přitom nesli jejich křivdy a utrpení. Máme-li dynamický a tvořivý vztah s minulostí a dokážeme být v přítomnosti tak bdělí, jak to jen jde, získáváme tak schopnost spoluvytvářet budoucnost. Spoluvytváření je práce s tvořivými silami přírody a duchem a sítí života a lidského společenství k podpoře veškerého života v budoucnosti, stejně jako našich potřeb v přítomnosti.

Vertikální osa - vzpřímená chůze, propojení chodidel, srdce, mysli. Toto cvičení pomáhá zažít propojenost vertikální osy a vědomě chodit zpříma s otevřeným srdcem a nohama pevně na zemi. Pociťujme při chození vjemy ze svých chodidel, které se dotýkají země, a každým svým krokem projevujme respekt a poděkování Zemi, ať nás uvědomění vlastních chodidel uzemní v těle. Srdce v hrudi nám narůstá a září. Posílejte lásku do všech svých vztahů, pociťujte vděčnost za všechno dobré ve svém životě. Pak vneste uvědomění do hlavy a představujte si, jak vaše mysl září a rozšiřuje se do podoby svatozáře.

Pošlete respekt a pozdrav slunci, luně a hvězdám. Dýchejte zhluboka a představujte si, že vaší myslí spolu s dechem prochází život, prostornost a světlo. Dýchejte zhluboka a představujte si, že vaším srdcem spolu s dechem prochází život, prostornost a světlo. Přesunujte své uvědomění tělem nahoru a dolů ze srdce do mysli a zpátky, choďte zpříma a užívejte si vertikální osu. Poděkujme za tuto schopnost zažívat bytí v těle, cítit život v srdci a rozšiřovat svou mysl.

Ivana Valová
www.atlantskaskola.cz


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.