Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Emoční zanedbávání

PUBLIKOVÁNO: 07.12.2016, AKTUALIZACE: 18.09.2017

Kolektivní vědomí lidstva se svým vlastním způsobem vyvíjí odjakživa. Zažili jsme mnoho temných období, ale také mnoho probuzení. Dnes se nacházíme uprostřed emoční doby temna. Někteří lidé, včetně vás, jsou aktuálně v procesu probuzení se z této doby.

Emoční doba temna je období ignorace emocí. Většina lidí na zemi emocím vůbec nerozumí, nejsou si jich vědomi, nevědí, k čemu slouží a jak s nimi naložit. To představuje závažný problém, protože emoce jsou absolutní základnou zkušenosti v životě člověka. Na to, abychom plně porozuměli emocím, ještě zbývá mnoho věcí, které si musíme ve vztahu k nim uvědomit.

Dnešní odhalení odhaluje samé jádro naší dysfunkce v dospělosti. Ráda tento aspekt emoční ignorace nazývám opravdová epidemie, protože tomu tak ve skutečnosti je. Je to epidemie, která stojí za větším množstvím chronických neštěstí a sebevražd, než všechny ostatní příčiny dohromady.

Většina z nás jsou si vědomi emočního týrání. Jmenujme například úmyslné vyhrožování, zostuzování, ponižování, zneužívání a izolování. Mezi lidmi však existuje však další forma emočního týrání, kterou je složitější rozpoznat. Zanechává ještě hlubší jizvy. Nazývá se emoční zanedbávání.

Emoční zanedbávání je trauma, které není způsobeno tím, co se stalo, ale tím, co se nestalo. Nezapomeňte, že tradiční emoční zneužívání může jít ruku v ruce s emočním zanedbáváním, ale člověk může snadno emočně zanedbávat jiného člověka, aniž by ho zneužíval. Emoční zanedbávání začíná v raném dětství, takže zde bychom měli začít. Nejdříve si uvedeme konkrétní příklad takového zanedbávání.

Představme si například Marii. Marie má velmi úspěšnou práci v právnické firmě. Pochází z malého městečka blízko Prahy a narodila se jako poslední ze 3 dětí. Když se Marie dívá zpět na svůj život, měla to, co většina lidí považuje za dobré dětství. Její rodina byla finančně úspěšná a vždy měla, co si přála.

Její rodiče (kteří jsou dodnes spolu) se nikdy nehádali. Měli velmi nízkou toleranci pro negativitu jakéhokoli typu. Jakmile nějaké z dětí začalo brečet nebo si stěžovat, okamžitě jej poslali do svého pokoje. Marie vlastně vůbec neví, proč je taková, jaká je. Nerozumí tomu, proč o víkendech chodí do barů a pije do omdlení. Nechápe, proč není schopná navázat funkční vztah s mužem. Nerozumí tomu, proč často sní o sebevraždě. Můžete být také zmatení, ale pojďme se podívat na život Marie pod drobnohledem emočního zanedbávání.

Je zodpovědností rodiče být naladěn na potřeby svého dítěte. Mezi ty samozřejmě patří potřeby jako jídlo, místo pro život, voda, oblečení, hygiena a další. Co ale emoční potřeby? Je pravděpodobné, že si nyní řeknete, co že to vlastně jsou ty emoční potřeby? Jestli to samo o sobě vám nenapovídá, v jak hlubokém emoční době temna se nacházíme, pak nevím, co by mohlo.

My všichni máme emoční potřeby. I děti, a pokud jejich potřeby nejsou naplněny, skončí zcela prázdni. Pokud rodič nenaplňuje emoční potřeby svých dětí, vyjadřuje tím, jak nedůležité jsou v jeho životě. Dítě necítí dostatečnou pozornost, není mu nasloucháno a jeho pocity jsou přehlíženy. Ve vztahu pak neexistuje žádná intimita a dítě postrádá znalosti o tom, jak navázat intimní vztahy v budoucnosti.

Pokud je dítě zostuzováno pro svoje emoční potřeby a jejich neuspokojení rodiči, pak je toto chování přeloženo dítětem jako… Je se mnou něco zásadního v nepořádku a nemohu být milován. Dítě pak vyrůstá zcela přehlížející své emočním potřeby a ve strachu z vlastních emocí. Navázání emočního propojení s dítětem je bezesporu úlohou rodiče. Ti by ho měli zahrnout potřebnou soustředěnou pozorností, vidět ho jako unikátního jednotlivce, který má právo na to se cítit tak, jak se cítí. Měli by tedy využít tento vztah a pozornost k reagování na aktuální potřeby svého dítěte. To se vám zprvu může zdát jako nadměrné úsilí, zvláště pokud jste sami nic takového nikdy nezažili, ale garantuji vám, že se to lze naučit.

Netolerované negativní emoce. Když se nyní podíváme na příběh Marie, můžeme jasně vidět, že její rodiče jí spolu s jejími sourozenci vytrénovali v dobrém úmyslu tak, aby si jakoukoli negativitu nechali pro sebe. Negativní emoce byla považována za něco špatného a netolerovaného. Pokaždé, když se takto Marie cítila, styděla se za svoje pocity. Izolovala se a neumožnila nikomu jí navštěvovat. Snažila se utéct pomocí alkoholu. Byla dokonce tak důsledná ve skrývání tohoto zahanbujícího aspektu sebe sama (věřila tomu, že kdokoli jí takto uvidí, jí opustí), že se nikdy nedostala dále než ke třetímu rande s mužem. Cítila se zcela sama a bez ohledu na to, zda jí vlastní rodiče milovali nebo ne, necítila se být milována jako dítě.

Rodiče Marii a její sourozence milovali. Navenek jejich rodina vypadala takřka dokonale a až záviděníhodně. Jednoduše si nebyli vědomi emočních potřeb svých dětí a nevědomky tak Marii připravili několik životních lekcí, které eventuálně mohli vést k její smrti. Většina lidí, jež trpí emočním zanedbáváním, si své utrpení nechává buď zcela pro sebe anebo chodí od psychiatra k psychologovi. Snaží se přijít na to, co je s nimi špatně. Mnoho z nich se utápí v sebeobviňování, protože nerozumí tomu, proč se cítí, tak jak se cítí. To proto, že emoční zanedbávání není na první pohled zřejmé.

Je to to, co nevidíte. Je to povzbuzování, kterého jste se nikdy nedočkali. Je to utěšování, které vám nikdo nedal. Je to milující podpora, kterou vám nikdo nenabídl. Jsou to láskyplná slova, která nikdo nevyřkl. Pocit, že někam patříte, který jste nikdy neměli. Porozumění, kterého se vám nikdy nedostalo. Emoční zanedbávání je velmi obtížné rozpoznat, protože to, co vám chybí, poznáte až v době, kdy to rozpoznáte jako svou skutečnou potřebu. Všichni rodiče své děti někdy zklamou, ať chtějí či ne. Čím více jste si vědomi vlastního emočního zanedbávání, tím víc bude pro vás zřejmé, kdy se na vlastních dětech dopustíte něčeho podobného. Přesto to není ono občasné zklamání, které vede k tomu, že život člověka je v dospělosti chaos.

Skutečným důvodem je chronické selhávání naplňovat emoční potřeby dětí. A proč tedy epidemie? Protože tento problém narůstá geometrickou řadou z generace na generaci a každá z nich si není emočního zanedbávání vědoma. Pokud vaše emoční potřeby nebyly v dětství naplněny, budete mít problém i v dospělosti. Proto je emoční zanedbávání hlavní příčinou nezdravé závislosti lidí na sobě samých. Ještě, než si řeknete, že jste tím nejvíce nezávislým člověkem, co znáte, člověkem, který nikdy nebyl emočně zanedbáván, dovolte mi vám připomenout, že právě nezávislí lidé mívají největší obtíže s naplněním emočních potřeb, jako jsou intimnost či podpora.

Symptomy emočního zanedbávání. Existuje opravdu mnoho symptomů emočního zanedbávání. Uveďme si několik nejčastějších, které vás v případě, že jste se stali jeho obětí, provádí ve vaší dospělosti:

Pocit, že nikam nepatříte.
Pociťujete v sobě chronický stud.
Nepopsatelný pocit prázdnoty.
Potíže říci si o pomoc druhým.
Chronicky nefunkční a nešťastné vztahy nebo nemožnost navázat dlouhodobý vztah.
Jste buď extrémně závislí na ostatních, nebo naopak extrémně hrdí na svou nezávislost.
Máte pocit, že lidské vztahy jsou jedna velká lež.
Máte pocit, že jedině o samotě jste v bezpečí nebo naopak nedokážete být vůbec sami.
Soudíte sebe a ostatní.
Máte potíže pochopit, co cítíte.
Máte pocit, že se na svůj život díváte jen jako pozorovatel zvenčí.
Máte v sobě pocit viny a nenávist k sobě.
Máte sebevražedné sklony a myšlenky.
Máte problémy se uklidnit nebo utišit.
Máte pocit, že jste příliš zkažení nebo nehodni lásky, že je s vámi něco v nepořádku.
Máte potíže se sebe-disciplínou a leností nebo jste až příliš disciplinovaní.
Máte problémy s projevováním náklonnosti ostatním.
Cítíte se nešťastní bez zřejmého důvodu.

Jakmile objevíte, jaké jsou vaše emoční potřeby, je pak jednodušší vidět, jaké že to nebyly v dětství vlastně naplněny. Kritickou částí uzdravení se je pečování o sebe sama a také naučit se umožnit druhým pečovat o vás.

Jak se uzdravit. Naučit se, jak být emočně dostupní sami sobě a k ostatním. Nechat druhé, aby tu byli pro nás. Být si vědom svých vlastních emocí. Rozvíjet svou emoční inteligenci. Začněte vědomě pozorovat, jak se cítíte. Naučte se o svých emocích, co můžete, jaký je jejich účel a jak s nimi naložit. Pokud máte pocit, že to sami nezvládnete, vyhledejte odborníka ve svém okolí, který má s danou věcí praxi.

Naučit se, jak se vypořádat s emocemi ostatních lidí. Naučit se, jak s emocemi zacházet a jak dostát vlastním emočním potřebám, i potřebám ostatních lidí. Protože emoční zanedbávání ovlivňuje naší schopnost být autentičtí a intimní s dalšími lidmi, je tato interakce onou důležitou komponentou, která nám pomůže se uzdravit.

Opravdovou důvěrností je pozorovat, poslouchat a snažit se vcítit do ostatních lidí. Být s nimi skutečně přítomní nehledě na okolnosti a pocity. Zaměřme svou pozornost na emoční uvědomělost - jak uspokojit emoční potřeby našich dětí, nás samých i sebe navzájem.

S láskou
Ivana Valová
Zdroj: Teal Swan (upraveno)


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.