Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Dýchací soustava a hrudník

PUBLIKOVÁNO: 27.11.2016, AKTUALIZACE: 11.10.2017

Láska a velkorysost léčí. Pokud k někomu přistupujeme s empatií a láskou, nabízíme velkorysost. Nemoci a nehody jsou důsledkem nezdravých systémů mysli, přesvědčení a činů. Pokud je dítě nemocné, matka mu zajisté péči u odborníka. Její čin a láskyplná péče nabízí velkorysost, která dítěti uleví a nastartuje proces léčení.

1. Hrudník. Hrudní kost je plochá a delší kost, umístěná uprostřed přední části hrudního koše. Spolu se žebry tvoří štít chránící životně důležité orgány, jako jsou srdce a plíce a v horní části břicha žaludek a játra před mechanickým poškozením. Je spojena s naším duchovním životem. Až si v břiše zpracujeme sami sebe v mateřské rodině, v majetku, ve hmotě, až si najdeme své místo ve vztazích a dojdeme k pevným životním zásadám, které si budeme schopni před druhými a bohem obhájit (svým žaludkem), teprve až pak se dostaneme k plnění našeho životního poslání, hrudní kosti.

Žebra zpevňují hrudní stěnu. 12 párů žeber se vzadu upínají na páteř, 7 párů se vpředu upíná na hrudní kost, 3 páry na žebra pod sebou a 2 páry zůstávají volné. Hrudní kost a žebra (slouží jako výztuž) tvoří štít chránící životně důležité orgány, jako jsou v hrudníku srdce a plíce a v horní části břicha žaludek a játra. Představují naši zbroj, jíž čelíme jiným lidem, ale také ochranu, kterou poskytujeme druhým, tedy těm, za něž neseme odpovědnost, jež chráníme. Neznamená pro mě život neustálé úsilí? Nebojím se, že mě ostatní zavrhnou, když se budu příliš prosazovat? Necítím se utlačován někým, kdo představuje autoritu? Nezažil jsem hluboký pocit ztráty vlastní hodnoty, že se mi nepodařilo lépe chránit, někoho, koho jsem miloval? Necítil jsem vinu, že nechávám na holičkách ty, kdo počítali s mou přítomností nebo mou oporou? Necítím se být zahnán do úzkých a nedusí mě požadavky mých blízkých? Nechráním se před někým, kdo by se chtěl ke mně přiblížit nebo mě svádět?

Mezižeberní svaly jsou dvojitou vrstvou svalů roztažených mezi sousedními žebry. Svaly zevní vrstvy zdvihají žebra a vytáčejí je ven, což zvětšuje dutinu hrudní a plíce, takže vzduch je vdechován. Svaly vnitřní vrstvy působí opačně, tedy zesílený výdech. Bránice je sval oddělující hrudník od břicha. Společně s mezižeberními svaly je hlavním svalem umožňující nádech a výdech. Při stahu se oploští, táhne plíce dolů, zvětší tím dutinu hrudní. Hraje zásadní roli nejen při dýchání, ale také při smíchu, zpěvu, vypuzování stolice a plodu. Bránice reprezentuje úsilí existenční povahy. Nemyslím si, že nemám právo na pocity nebo emoce, které pociťuji? Dovedu vyjadřovat své emoce?  

Hrudní páteř se týká citové podpory. Je výsledkem naší schopnosti sdělovat druhým své potřeby. Ukazuje obavu z odmítnutí, raději si nakládáme další břemena, místo abychom řekli, co chceme, nebo požádali o pomoc. Souvisí se zpětnou vazbou, nasloucháním, odpočinkem, časem sám pro sebe. Když už jsem o něčem promluvil, musím nechat druhou stranu na to reagovat, nepředjímat, nenutit do akce, kterou očekávám, neskákat do řeči, ale vyslechnout jeho pohled na věc. Při problémech pociťujeme nedostatek citové podpory, samotu a stesk. Člověk se cítí zneuznaný, nemilovaný, bojí se ukázat svou lásku, bez citové opory a může se bát, že zůstane opuštěný. Proč si nakládám tolik práce? Neprožívám trápení nebo tíseň někoho blízkého? Necítím se sám, nepochopený nebo opuštěný někým, od koho čekám lásku? Mám dostatečnou důvěru v ostatní, abych na ně přenesl část své odpovědnosti? Nemyslím si, že je za každou cenu nutné, aby se všechno dělalo podle mého? Se kterými řešeními jsem nepočítal, přestože by mi mohly ulevit v mém břemeni?

Lopatky – naložili jsme si na sebe příliš mnoho práce, a pořád se jen divíme, co je ještě třeba udělat, místo abychom se uvolnili a pobavili. Nedělá mi problémy radovat se ze života? Neviděl jsem své rodiče, že bez ustání pracují a nikdy nemají čas na zábavu? Kyfóza (kulatá záda) je vyklenutí páteře v předozadní rovině směrem dozadu. Tito lidé mají pocit, že život je těžké unést, nebo se cítí drceni nějakou tíhou (autority, odpovědností) anebo si myslí, že nejsou schopni obstát před těžkostmi, které je čekají. Nemám pocit, že nesu nějakou tíhu, že život je nesnadný? Necítím se drcen tíhou odpovědnosti nebo nějakou osobou, která je pro mě autoritou?

Ramena reprezentují naši schopnost nést nebo snášet zátěž, a tedy i odpovědnost, kterou na sebe bereme. Jednáme tak, jako bychom toho mohli spoustu unést. Nakládáme si příliš mnoho práce, abychom stihli termíny nebo abychom byli oblíbení a uznávaní, nebo na sebe bereme zodpovědnost za štěstí druhých. Ramena symbolizují sílu a také zodpovědnost. Proto zde sídlí strach ze slabosti a obava ze selhání vlastní zodpovědnosti. Co už nemohu unést nebo snést? Neberu si příliš za své úspěchy svých dětí ve škole, úspěch svého podniku nebo odpovědnost za štěstí těch, které miluji?  Kulatá ramena odráží bolest na nějaký vnitřní postoj. Nevidím život jako příliš těžké břemeno, které musím nést?

Podpaží představuje podporu, když potřebujeme berle, dáváme si je do podpažních jamek. Týkají se opory, kterou potřebujeme, nebo kterou poskytujeme druhým, ale i těch, které bereme pod ochranná křídla. Necítil jsem se sám vůči všem problémům, které mám řešit? Potní žlázy – při procesu pocení vylučují pot. Hlavním účelem pocení je ochladit povrch částí těla se zvýšenou teplotou s cílem udržet stálou teplotu organismu. Je normální potit se, když okolní teplota stoupá nebo když máme horečku, jinak pocení svědčí o stresu, o nervozitě, o strachu, že budeme posuzováni, nebo o zábranách vyjádřit své emoce. Proč cítím nejistotu v tom, co se po mě žádá? Nemám strach, že budu souzen?

Paže, ruce představují naši schopnost brát a vykonávat. Paže jsou prodloužením našeho srdce, protože umožňují brát do náruče ty, které milujeme. Ruce slouží k vykonávání příkazů, a tudíž práce. Ruce vypovídají o obavě z kontaktu se světem. Na nevědomé úrovni je svět vnímán jako nepřátelský a odmítavý. Strach budí svět jako celek, bez jakéhokoli logického vysvětlení, bez jediného skutečného důvodu. Jde o emocionální pocit. Lidé takto naladění dávají přednost zaměstnáním s minimem kontaktů s lidmi, například u počítače a podobně. Nemám pocit, že musím udělat hodně práce, nebo že všechno musím udělat sám? Kde dávám málo? Co nechci nebo nemohu přijmout? Kde bych se měl podřídit? Kde jsem se nechopil nějaké šance? Kde nejsem schopný činu?

Lokty představují změnu směru v tom, co děláme nebo co bychom chtěli dělat, je to centrum hněvu. Nemám pocit, že pro změnu směru, kterou mi ukládají v práci, nemám dost schopností? Nebráním se změně situace v práci nebo v partnerském vztahu? Zápěstí signalizují komunikativní problémy. Vnitřní pozice je v tomto případě taková: "Svět jako celek možná nepřátelský není, ale lidé určitě". Pravé zápěstí vypovídá o strachu z mužů, levé o strachu z žen. Kosti ruky představují zápěstí, dlaň plus hřbet ruky a prstní články. Prsty u rukou představují detaily a zručnost. Perfekcionisté mívají často problémy s prsty. Poranění, popálení, říznutí často souvisí s pocitem viny za nedotažení drobných detailů naší každodenní činnosti. Kterou potřebu už nechci cítit? Ztuhlost prstů souvisí se strachem se zmýlit, strnulost a nepružnost. Nemám strach z kritiky?

Fobie je chorobný, nepřiměřeně silný a obsedantní strach před určitým nebezpečím. Děti, které vyrůstaly v ovzduší nejistoty, strachu nebo násilí se velice často naučily používat kontrolu, aby přežily. Kdykoli se jim pak v dospělosti nějaká situace vymyká z rukou, když se cítí ohrožené na životě, na zdraví nebo ve svých citových vztazích, zmocní se jich úzkost. Když tato úzkost přetrvává a sílí, mohou vznikat fobie. Nebojím se, že se stanu zajatcem nějaké osoby nebo místa? Není pro mě být milován totéž jako dusit se?

2. Dýchací soustava. Dýchací a kardiovaskulární soustava odpovídají za zásobování všech buněk těla kyslíkem a za odvod oxidu uhličitého z těla. Dýchací soustava umožňuje vstup kyslíku ze vzduchu do krve, kterou je pomocí srdce a oběhového systému dopraven do celého těla. Svalový a kosterní systém zase zabezpečuje dýchací pohyby. Hluboko v plicích probíhá výměna plynů. K výměně plynů dochází v plicích a ve tkáních. Síť dýchacích cest připomíná obrácený strom, jehož kmenem je průdušnice, a proto se nazývá bronchiální strom. Obdobný strom vytváří i větvení plícních tepen a tepének, přivádějících do plic odkysličenou krev z pravé komory srdeční, a větvení žil a žilek, kterými se okysličená krev vrací do levé předsíně srdeční. Plicní tepny tedy vedou odkysličenou krev z pravé srdeční komory do plic a plicní žíly vedou okysličenou krev z obou plic do levé části srdce, které ji vhání do celého těla.   

Vzduch proudí z okolí do nosu a úst a potom systémem větvících se a zužujících se trubic do plic, uložených v hrudní dutině po obou stranách srdce. Vzduch vstupuje do těla nosními dírkami, nebo ústy, tyto cesty se spojují v hltanu. Nosní dutina je hlavním vstupem a výstupem vzduchu. Uprostřed je rozdělena přepážkou a část stropu má pokrytou čichovým epitelem. Z nosních dírek se dostává do dutiny nosní, ohraničené lebečními kostmi, a otvírající se dozadu do horní části hltanu (nosohltanu). Hltan je krátká trubice začínající nahoře za nosní dutinou a končící ve výši hrtanu. Horní částí hltanu proudí pouze vzduch, ale jeho střední a dolní část slouží také k přepravě potraviny a tekutin. Vzduch pak prochází hrtanem, krátkou chrupavčitou trubicí, spojující hltan s průdušnicí. Obsahuje hlasivky a spolu s nimi má klíčovou roli při tvorbě hlasu. Podklad hrtanu tvoří 9 chrupavek. Jedna z nich, chrupavka štítná, vytváří ohryzek. Chrupavky jsou propojeny mnoha svaly a vazy a celý hrtan je připojen k jazylce.

Těsně nad vstupem do hrtanu je uložena hrtanová příklopka, uzavírající při polykání vstup do hrtanu a bránící proniknutí potravy, tekutin a slin do průdušnice. Průdušnice je hlavní trubicí vedoucí vzduch do plic, která je dlouhá asi 11 cm. Její stěna je vyztužená podkovovitými chrupavkami, což brání jejímu stištění tlakem okolních orgánů. Průdušnice se rozděluje na dvě průdušky, z nichž pravá vstupuje do pravé plíce a levá do levé plíce. Postupně se větví na 14 a 17 generací stále menších průdušnic a průdušinek. Průdušinky jsou drobné konečné větve průdušek. Na jejich konci jsou drobné váčky, plícní sklípky, ve kterých dochází k výměně plynů. Kolem plícních sklípků je kapilární síť. Kyslík se ze vzduchu v plícním sklípku dostává do krve difuzí přes stěny plícních sklípků a kapilár. Oxid uhličitý se dostává z krve difuzí do plicních sklípků. Pleurální dutina je prostor vyplněný plícemi, obalenými dvěma vrstvami pleurálních blan, poplicnicí, která obaluje přímo povrch plíce, a pohrudnicí, která vystýlá hrudní dutinu. Jejich vzájemný hladký klouzavý pohyb během dýchání je umožněn vylučováním tekutiny na jejich povrchu.

Plíce jsou hlavních orgánem dýchací soustavy, které jsou chráněny pružným hrudním košem. Pravá plíce má tři laloky, levá dva. Jejich funkcí je výměna plynů – získávání kyslíku z vdechovaného vzduchu a vylučování oxidu uhličitého do vydechovaného vzduchu. Na konci průdušinek jsou alveolární váčky, jejichž tenkou elastickou stěnu vytvářejí skupinky plícních sklípků. Připomínají hrozny vína, avšak jejich stěny mezi sebou částečně splývají. Na jejich vnitřním povrchu jsou vždy bílé krvinky (makrofágy), které pohlcují a ničí vdechnuté škodliviny. V obou plicích je dohromady více než 300 miliónů alveolů, k výměně plynů dochází na ploše 40krát větší, než je povrch těla. 

Plíce představují život, potřebu prostoru a svobody. Tak jako příroda je v harmonii i naše duše potřebuje mít účty vyrovnané. Plíce symbolizují schopnost přijímat a vydávat život. Plicní potíže obvykle poukazují na strach přijmout realitu nebo na pocit, že nemáme právo žít naplno. Namáhavé dýchání, opakované záněty průdušek značí dusno v rodině, v práci, něco nemůžeme vydýchat.Nemoci souvisejí s hlubokou sklíčeností a ztrátou chuti do života, nejsme schopni zpracovávat zážitky, máme malou životní sílu, depresi, sebelítost a chováme se sobecky.

Sekundární funkcí dýchacího systému je tvorba hlasu. Hlasivky jsou párové svazky vaziva v dolní části hrtanu. Při klidném dýchání je mezi nimi štěrbina ve tvaru písmene „V“. Zvuk vzniká při sevření této štěrbiny pomocí svalů hrtanu a při rozvibrování hlasivek vzduchem vydechovaným z plic. Čím více jsou hlasivky napjaté, tím vyšší vzniká tón. Nad hlasivkami jsou umístěny nepravé hlasové vazy, které se nepodílejí na tvorbě hlasu, ale pomáhají uzavírat hrtan při polykání.

3. Nemoci dýchacího ústrojí a jejich význam. Nachlazení je virové onemocnění, které může být projevem velké únavy. Příčinou může být nejméně 200 různých nakažlivých virů. Nachlazení a rýma značí vnitřní proces čištění, výzvu zabývat se více sám sebou, nepouštět k sobě cizí a falešné. Příliš mnoho dění najednou, věci se daly do pohybu, nedostatek radosti v životě. Nutí nás se zastavit, protože si naše tělo potřebuje odpočinout. Nevyvolává ve mně nějaká situace zmatek, takže nevím, co mám dělat? Nemyslím si, že musím za každou cenu dokončit, co jsem začal? Při rýmě je dobré zalézt do postele a poslouchat Mozarta a pak Johanese Brahmse. Při potížích s dutinami pomáhá pročistit ucpané dýchací cesty bzučení a vydávání tónu ÁÁÁ. Je-li nos úplně ucpaný, zkuste vydávat vzadu v krku zvuk NGG.

Chřipka je v první řadě infekcí horních cest dýchacích, jejíž příznaky je kýchání, bolest v krku, bolestí hlavy, ale projevuje se i celkovými příznaky: horečkou, pocením, zimnicí, bolestmi svalů a vyčerpáním. Onemocnění chřipkou může být reakce na masovou negativitu a názory, nebo strach.

Infekce horních cest dýchacích. Nosní dutina nejvíce trpí při běžném nachlazení, ale jsou tu i jiná riziková místa, např. vedlejší dutiny (sinusy), což jsou vzduchem vyplněné dutiny vychlípené z nosní dutiny do lebečních kostí, nebo také hltan a hrtan. Zánět vedlejších nosních dutin – zánět sliznice vystýlající čelní nebo čelistní dutinu může způsobit bolest čela nebo tváře. Uzavření přirozeného odtoku z dutiny zduřenou sliznicí zvyšuje tlak v dutině a projevuje se velkou bolestí. Potíže s dutinami znamenají, že nás urazil někdo blízký. Někdy jako by nám bolest až podrážela nohy a tlačila nás k zemi. Zapomínáme, že situace si vytváříme sami, a pak se vysilujeme tím, že z vlastní frustrace obviňujeme druhé. Vytvoříme-li mír, harmonii a rovnováhu ve své mysli, nalezneme je i v životě.

V horních dýchacích cestách jsou také okrsky lymfatické tkáně, které se při infekci zvětšují, například nosní mandle nebo krční mandle na obou stranách střední části hltanu blízko měkkého patra. Příznaky infekce se liší podle místa infekce. Zánět a bolestivost postihující hltan, krční mandle a hrtan se obvykle označuje jako bolest v krku. Většinou je způsobena viry běžného nachlazení. Nosní a krční mandle bývají v dětství často zvětšené, neboť imunita se v tomto věku ještě vyvíjí, a tak jsou více napadány infekčními chorobami. Infekce se často šíří shora dolů.

Krční mandle jsou tvořeny lymfatickou tkání, jež je důležitou součástí lymfatického systému, které brání horní cesty dýchací proti infekcím. Zánět mandlí, angína je akutní zánět krčních mandlí, způsobený viry nebo bakteriemi. Červené, zanícené, zvětšené mandle mohou způsobovat velkou bolest v krku a bolest při polykání. Může být výrazem strachu s hněvem, protože se nemůžeme vyjádřit před někým, kdo je pro nás autoritou. Nemohu nebo ještě nechci něco spolknout, cítím se nepochopený, mám strach, potlačuji tvořivost. Je možné, že říkáte: „Raději budu mlčet, než abych něco povídal, protože jak začnu mluvit, bojím se, že toho povím příliš.“  Nespolkl jsem raději svá slova, než abych vyjádřil svůj hněv? Nehněvám se na někoho, kdo je pro mě autoritou a kdo mi nahání strach, že mě nenechá se vyjádřit? Zánět hltanu – bolest může vystřelovat podél Eustachovy trubice do ucha. Zánět hrtanu – může dojít i k chrapotu a úplné ztrátě hlasu.

Zánět průdušek – sliznice je zduřelá a vytváří nadměrné množství hlenu, který je částečně vykašláván. Hlen, který vyrůstá v průduškách, zvyšuje riziko infekce hlouběji do plic. Průdušky představují naše rodinné zázemí, naše prostředí. Problémy v rodinném nebo profesním prostředí, při přílišné nebo nedostatečné péči. Nemám pocit, že se musím bít, abych přežil? Rakovina průdušek – důsledek přebytku emocí, které nám brání dýchat, a tedy volně žít ve svém prostředí. Člověk může mít pocit, že nemůže existovat, nedosáhne-li toho, po čem touží, nevyjádří-li to, co chce, nebo nebude-li žít podle svého přání. Dotyčný se jako dítě mohl cítit ovládaný, potlačovaný nebo nerespektovaný některým z rodičů, nebo dnes může mít stejný pocit v soužití s partnerem anebo v práci se svým nadřízeným. Nemám pocit, že se dusím? Nemám strach, že budu kritizován/zavržen, když nebudu odpovídat očekávání toho, koho miluji, až mám nakonec pocit, že žiju spíše pro druhé než pro sebe?

Zápal plic (pneumonie) je těžká bakteriální infekce plic se zánětem, a to plícních sklípků, jejich váčků a průdušinek. Makrofágy jsou bílé krvinky, které uklízejí ve zdravých plícních sklípcích. Pohlcují částečky prachu i jiné vdechnuté dráždivé látky, ale na bakterie reagují pomalu. Při zaníceném plicním sklípku infekční proces vyvolává změny ve stěně kapilár a do sklípku se dostávají další druhy bílých krvinek, včetně neutrofilních granulocytů, napadajících bakterie. Tekutina se hromadí v plicním sklípku a tím je sníženo vstřebávání kyslíku. Nevidíme řešení svých potíží, nebo se cítíme opuštěni někým, koho milujeme. U dětí – Není toto dítě nemilované, odmítané, opuštěné? U dospělých – Nejsem unavený životem/sklíčený tím, co vidím, ze všeho toho úsilí, co vynakládám, abych se k něčemu dostal, nebo abych našel trochu štěstí? Pleurální výpotek – nadbytek tekutiny mezi pohrudnicí a poplicnicí, tedy blanami obalující plíce. Infekce, srdeční selhávání nebo nádorové onemocnění mohou způsobit nahromadění tekutiny mezi oběma pleurami, což způsobuje stlačení plic, z toho plynoucí dušnost a bolest na hrudi.

Tuberkulóza je infekční onemocnění plic, jejž vyvolává bakterie, kterou má v sobě spousta lidí, ale nemoc se projeví pouze u lidí, kteří mají sníženou imunitu. Plicní tkáň se stává děravou s tvrdými uzlíky vytvořenými kolem ložisek infekce. Pneumotorax – dochází k němu při protržení jedné nebo obou blan obalující plíce, kdy se do pleurální dutiny dostane vzduch, což vede ke kolapsu plíce, následným smrštěním plíce, zhoršeným dýcháním a nebezpečím nedostatku kyslíku v těle. Pocit hluboké beznaděje a neschopnosti najít východisko ze své situace. Necítím se deptán nějakou situací, jež mi nevyhovuje, ale ze které nevidím východisko?  

Astma (lapání po dechu) je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, které se projevuje opakovanými záchvaty dušnosti a sípání, postihující až ¼ dětí. Je dočasným omezením průtoku vzduchu průduškami a křečemi svalstva průdušek. Dochází ke zvýšené smrštitelnosti hladkého svalstva, což vede k náhlému zužování dýchacích cest a ke změnám dýchací trubice. V chronické podobě může hladké svalstvo dýchacích cest nabýt na velikosti a může se zvýšit počet hlenových žláz. Zánět vyvolaný alergickou reakcí způsobí rozšíření cév a otok stěny průdušek. To vše vede k zúžení průsvitu stěny průdušinek. Astma postihuje spíše menší průdušky a průdušinky. U mnoha dětí je vyvolávacím faktorem alergické reakce cizorodá látka neboli alergen, kterým mohou být vdechnuté látky, např. pyl, domácí prach, peří. Jinými příčinami jsou alergie na určité potraviny, nápoje, léky, úzkost, zátěž.

Při astmatu je zablokován výdech. Je to obrana před kontaktem, člověk by chtěl lásku, ale neumí ji dát. Potlačené dominantní (mocenské) požadavky, neklidná potřeba svobody. Dusící láska, neschopnost sám dýchat, pocit ztuhlosti, potlačování pláče. Člověk se vyhýbá nejasnosti - musí být konfrontován s tím, co odmítá nebo s tím, co odchází. Někdy se astmatická krize stává prostředkem k upoutání pozornosti, níž si myslíme, že ji potřebujeme k životu. Co mě dusí? Kdo mě dusí? Mám ze svých astmatických krizí nějaké výhody? Je možné, že se duším sám, protože se nedovedu vyrovnat se svou citovou samostatností, protože si myslím, že potřebuji pozornost druhých, abych mohl žít?  Dušnost – pocit, že nestačíme s dechem při výdechu ani při nádechu. Z čeho mám strach? Co mě dusí? Co mě nutí, abych byl výkonný a dokonalý, až mě to dusí?

Chronická obstrukční plicní nemoc. Chronický zánět průdušek - následek kouření nebo opakované akutní infekce, je to dlouhodobé onemocnění, u kterého se rozvíjí poškození plicní tkáně se zhoršující se dušností. U normální sliznice průdušek žlázky tvoří hlen, ve kterém se zachytává prach a mikroby. Řasinky posunují hlen směrem nahoru, aby byl vykašláván nebo spolknut. U průdušky při chronické bronchitidě – vdechnutí dráždivých látek podnítí žlázky k tvorbě většího množství hlenu. Poškozené řasinky nemohou posunovat hlen, který se tak stává živnou půdou pro bakterie.

Rozedma plic (plicní emfyzém) - dochází k přepětí stěn plícních sklípků, které také praskají a splývají navzájem, což zmenšuje plochu pro vstřebávání kyslíku a dochází k nahromadění vzduchu v plicních sklípcích, jejichž stěna ztratila pružnost. To vede k nadměrnému rozepnutí plic, snížení objemu vzduchu proudícího z plic a do plic a ke sníženému okysličování krve. Kouř a jiné látky znečišťující ovzduší stimulují uvolňování látek, které poškozují stěny sklípků. Je provázena pocitem nedostatku vzduchu, dušností při sebemenší námaze. Rozedma postihuje starší osoby, které byly po dlouhou dobu omezovány v potřebě prostoru. Bojí se prožívat naplno svůj život ze strachu, že nevyhoví. Nemám pocit, že se dusím v partnerském vztahu, v rodině nebo práci? Na co čekám, abych si vytvořil prostor, který by mi dovolil trochu větší svobodu?  

Rakovina plic – z 90% případů je příčinou kouření. Množství vdechnutých dráždivých látek vyvolává množení neobvyklých buněk v plicích, avšak v kouři z cigaret jsou tisíce karcinogenních látek. Některé z těchto buněk se mohou oddělit a šířit krví nebo lymfou a přispívat ke vzniku druhotných nádorových ložisek. Souvisí se strachem ze života/smrti. Nemám strach se plně nadechnout? 

Afirmace k podpoře dýchací soustavy. Žiji naplno a svobodně. Důvěřuji v průběh života. Stojím za lásku. Přijímám proud života. Jsem klidný. Uvolňuji se. Dovoluji radosti, aby procházela volně mým životem. Mám se rád. Jdu svou cestou. Mým úkolem je prosadit svou jedinečnost. Moje dobro teď proudí volně. Je mým nezadatelným právem naplnit si své potřeby. Skrze mě jsou vyjadřovány božské myšlenky. Vyjadřuji se s lehkostí. Otevírám své srdce a říkám, co mám na srdci. Vyhlašuji klid a harmonii vůči sobě a svému okolí. Všechno je v pořádku. Je pro mě teď bezpečné, abych přijal zodpovědnost za svůj život.

4. Barvy. Růžová je barvou ženskosti, probouzí v nás láskyplné, něžné city a dodává energii, která navozuje pocity štěstí. Růžová je barvou lásky, náklonnosti, oddanosti, něhy, jemných vibrací. Obzvlášť silná obliba růžové zdůrazňuje větší potřebu lásky a ochrany. Tuto barvu upřednostňují něžní, citliví a zasnění lidé, kteří potřebují hodně objetí a lidského tepla k dosažení vnitřní stability. Na druhé straně přehnaná touha po růžové vyjadřuje narušený vztah k realitě, vědomé odvrácení se od vážných věcí života a strachem před tvrdou realitou. Tito lidé vidí vše růžovými brýlemi a vznášejí se na růžovém obláčku. Odmítání této barvy může znamenat postrádání něhy, snahu o samostatnost a odmítání romantických citů.

5. Krystaly.  Vhodné krystaly na hrudník, plíce: růženín, chryzokol, vltavín, jadeit, heliotrop, chalcedon, rodonit, tyrkys, kunzit, larimar, malachit. Ramena – selenit

Stabilizace dechu. Rozložte krystaly podle návodu, pusťte si relaxační hudbu a nechte je 10 - 15 minut působit.
1. Technika volného dýchání. Uvolnění, volné dýchání a nechat prostor svému osobnímu vyjádření. 3 chryzololy (1 krční čakra, 2 na spodek žeber).
2. Síť srdeční čakry. Stabilizace srdeční čakry, uvolnění omezení, podráždění, pocitu viny a zármutku – 1 růženín (srdeční čakra), 4 zelené turmalíny (nad, pod, napravo, nalevo od růženínu), 4 záhnědy (mezi turmalíny).
3. Síť svobody a volného prostoru. Uvolnění pocitu být pod tlakem a emočně přiškrcený, prohloubit dech – 5 mechových achátů (1 na srdeční čakru, 2 po stranách srdeční čakry, 1 na vyšší srdeční čakru, 1 na místo blízko žaludku, nalevo).

Změna životního stylu. Krystaly nám pomáhají v přechodu mezi starým a novým obdobím (při změně v práci, ve vztahu, při odchodu do důchodu), pomáhají shromáždit naši energii, nasměrovat ji směrem k pozitivnímu výsledku, pomáhají porozumět emocím, které v dané chvíli zažíváme a vypořádat se s očekáváním druhých lidí; pomáhají najít nové zdroje, které nám pomohou se přizpůsobit nové roli.
1. Síť Jupiteru. Jupiter je spojen s přírodními cykly růstu a expanzí. Síť vám pomůže porozumět vašemu místu v širším kontextu situace a podpoří pozitivní náhled a otevřenost k novým možnostem – 12 křišťálů (1 pod a mezi chodidly, 1 mezi chodidla, 2 k oběma ramenům, 4 po pravé straně těla, 4 po levé straně těla, 1 doprostřed čela).
2. Síť nové cesty. Pomáhá se vypořádat se změnami v životě, když potřebujete energii, abyste se vypořádali se změnami. 1 lazurit (srdeční čakra, přináší jasnost a vhled), 2 karneoly (1 přímo pod lazurit, 1 na podbřišek – zastupuje naše nadějí a přání), 2 červené (na kotníky, přináší praktickou schopnost jednání).
3. Energie nových hvězd. Zelený turmalín je vhodný při změnách.

Vztahy. Proud energie a informací mezi partnery je narušena, nerovnováha mezi dáváním a braním, dochází ke změně nálady a postoje partnerů. Nejprve je třeba pracovat na sobě – uvolnit v sobě napětí, změnit své reakce v obtížných situacích a i když věci nemůžeme vyřešit, sníží se naše odmítavá reakce.
1. Síť vyřešení konfliktu. 1 granát – zaměření na přítomnost (mezi chodidla), 2 růženíny – vyjasní emoce, přinese soucit a porozumění mezi sebou a druhými (srdeční čakra, solární plexus).
2. Síť vyrovnání srdečního centra – je třeba, aby bylo centrum otevřené procítit všechny druhy emocí – stabilizace emocí – 1 černý kámen (pod chodidly), 2 aventuríny (na srdeční a krční čakru), 4 křemeny (kolem aventurínu na srdeční čakře, nahoru, dolů, napravo, nalevo)
3. Vyrovnání svých hranic. Udržení osobní integrity a nepřekračování hranic – labradorit - dá vám prostor pro poznání vašich potřeb a potřeb druhých.

4. Tři pohledy, harmonie vztahu. Při procesu rozhodování a napětí mezi lidmi vyjasnění mysli a emocí, přináší nové a svobodné vhledy. Myslete na situaci, kde potřebujete pomoc – jak jste se se situací vypořádávali dosud – pouze pozorujte. Vyberte si ze své sbírky jeden krystal, který přitáhne vaši pozornost (představuje vaši osobní energii v současných okolnostech); teď se zaměřte na druhou osobu, otevřete oči a vyberte druhý krystal, který přitáhne vaši pozornost; zavřete oči a představte si vizi dosažení harmonického řešení a vyberte třetí kámen, který zastupuje harmonické řešení situace. Máte u sebe 3 kameny. Vezměte 1. kámen, který zastupuje vás, a položte ho na jednu část svého těla. Vezměte 2. kámen, který zastupuje druhou osobu, a dejte ho na další místo na vašem těle. Vnímejte kontext s místem, kde máte položený kámen, který zastupuje vás. Vezměte 3. kámen, který zastupuje harmonické řešení situace, a dejte ho na další místo na těle. Pusťte si relaxační hudbu a 10 - 15 minut nechte krystaly působit . Umožněte svému vědomí, aby se rozšířilo. Přichází vyjasnění a uvolnění napětí.

6. Zvuk a hlas. Dech je to nejcennější, co máme. A přesto naprosto samozřejmě předpokládáme, že po výdechu bude následovat další nádech. Bez nadechnutí bychom nepřežili ani tři minuty. Síla, která nás stvořila, nám dala dost dechu na celý život. Nemáme snad právo věřit, že vše ostatní, co potřebujeme, dostaneme také? Je nutné naučit se plný dech – zapojit při dýchání břicho, plíce i klíční kosti.

Dýchání univerzálních energií. Lehněte si. Pokrčte kolena. Vnímejte tělo na podlaze. Dejte dlaně na spodní stranu žeber. Pociťujte gravitaci. Proud laserového světla vystupuje z páteře. Nadechujete toto světlo, žebra se roztahují a stahují. Horní strana hrudníku je uvolněná. Hrdlo je uvolněné. Vědomě dýchejte a vnímejte, jak tělo přijímá, doplňuje, zaměřuje se a vyrovnává tyto kvality: Yang, Yin. Dělat, Být. Úsilí, osvobození. Aktivita, Pasivita. Dynamika, Klid. Elektrický, Magnetický. Intelekt, Emocionalita. Levý mozek, Pravý mozek. Racionalita, Smyslnost. Pronikavý, Poddajný. Pravá strana těla, Levá strana těla. Zjevný, Skrytý. Zvuk, Ticho. Zlato, Stříbro. Slunce, Měsíc.  Rozum, Intuice. Slova, Barva. Čísla, Představivost. Analýza, Dimenze. Logika, Rytmus. Seznam, Hudba. Síla, Moudrost. Brát, Dávat. Slunce, Země. Fakta, Intuice. Podpora, Klid. Odvaha, Láska.

Skladby:
http://www.youtube.com/watch?v=7Qoq75-DQm4
Honopono – Feel it

7. Pohyb. Vzájemné propojení. Každý máme tzv. energetický deštník. Držákem je vaše přítomnost, váš trup. Samotný deštník je vaše uvědomění rozšířené do prostoru a pole kolem vás. Pokud je vaše držadlo pevně vybudováno, můžete svůj deštník otevřít. Pokud to udělá každý v místnosti, deštníky se mohou prostupovat a může vzniknout skupinové vědomí, které není podřízeno inteligenci jednotlivců, ale které vyrůstá z jejich propojenosti. Pak věci vznikají bez promýšlení nebo plánování. Jiskra, která to vše zažehne, může přijít odkudkoli.

Každý může být svobodný, následovat své vlastní vlákno a souvisle se pohybovat mezi sólovým tancem, tancem s partnerem, tancem v malé skupině, tancem velké skupiny a tancem s celou skupinou. Cítím radost ze surfování na rozhraní „já“ a „my“, mezi tvarem a beztvarovostí. Být svobodný i napojený znamená cítit se zranitelný, dostupný a odhalený, nemít už možnost být jeden vůči druhému imunní a ztratit schopnost skrývat se za pozici toho, kdo kontroluje nebo je kontrolován. Znamená to přijmout zodpovědnost za sebe sama, chopit se vůdčí autority a najít v sobě ochotu následovat. Najdi sám sebe, to je polovina cesty k bohu. Pak sám sebe ztrať a cesta je u konce.

Spojení s živlem vzduchu. Neexistují žádné hranice času ani vzdálenosti kromě těch, které si člověk sám vytváří. Pro to, abych tyto věci viděl, mi stačí dotknout se větru. Jsme hvězdy, které zpívají. Zpíváme se svým světlem. Jsme ohniví ptáci poletující po obloze. Naše světlo je hlas. Vytváříme cestu, po které může duch kráčet.

Přivolání větru – setkat se s větrem, poděkovat mu a požádat ho o podporu na vlastní cestě, vydat se na malý přelet nad vlastním životem, abychom na něj mohli pohlédnout z vyšší perspektivy. Najděte si kopec, kde máte výhled a klid. Vdechujte čerstvý vzduch a odpočívejte. Zavolejte vítr za pomoci písně. Požádejte ho, ať vane skrze pavučinu vašeho těla, srdce a mysli a otevírá sílu vaší představivosti. Vnímejte kolem sebe ptáky, zavolejte je. Prociťte odpovědi větru, je to velký komunikátor. Podívejte se na svou dosavadní životní cestu. Nechte svou mysl cestovat nad důležitými a smysluplnými událostmi každého životního údobí. Zůstaňte ale vědomím ve svém těle. Otevřete oči a poohlédněte na scenerii před sebou. Vzlétněte k nesmírnému prostoru oblohy a pak se podívejte dolů na krajinu. Rozevřete křídla a nechte svou mysl vzlétnout ve větru spolu s ptáky.

Když se teď díváte zpět na svůj život, možná teď dávají větší smysl jako součást mozaiky, které tvoří celek vaší bytosti. Byl dokonale naplánován za účelem toho, aby vás naučil všemu, co potřebujete znát, a aby vám dal sílu čelit výzvám, které před vámi stojí. Co ještě vidíte? Vidíte mapu své duše rozloženou na krajině pod sebou? Připomeňte si sílu, která plyne z přijetí věcí takových, jaké jsou, a ze záměru pohybovat se směrem k tomu, čím se můžeme stát. Prociťujte otevřený prostor oblohy nad sebou a světlo, které osvětluje vaši cestu. Zaměřte se na chvíli na potenciál rozvíjet dále svůj život, který v sobě máte. Prociťujte obrovský prostor oblohy a světlo slunce, měsíce a hvězd nad sebou a vnímejte, že vás vyzývají k růstu. Uvolněte mysl a otevřete se jakékoliv inspiraci, která k vám přichází. Proces integrace začíná.

Setkání s duchem větru – spojit se s ochráncem severu, dokončit svůj osobní léčivý kruh. Zavolejte ducha větru, vzdejte mu úctu a tancujte s ním. Prociťujte v sobě vzduch a dech a vnímejte život, který s sebou přináší.  „Jakou radu máš pro mě?“

Tanec vzduchu – létání s nohama na zemi – zažít lehkost vzduchu, rozevřít křídla a létat, podpořit své spojení mezi duchem a tělem. Zpřítomněte se v těle, srdci a mysli, zhluboka dýchejte a prociťujte hustotu svého těla, jeho váhu a nechte ji za pomocí uvolněné čelisti, kostrče a kolenou klesnout k zemi. Pociťujte gravitaci, spojení se zemí ve svém těle. Vaše kůže dýchá a skrze její povrch vdechujeme čistý vzduch, který prostupuje buňky, svaly i kosti, naplňuje nás živým prostorem. Dýcháme a pohybujeme se a otevíráme všechny kouty a trhliny těla, odevzdáváme se tanci. Provádíme malé i velké pohyby, rozpínáme své křídla, prociťujeme vzduch jejími konečky, leťte. Následujte energii lehkého, jasného větru, který nás propojuje s veškerým ostatním životem skrze zdi, před hory a doly dál a dál.

S tímto pocitem lehkého vzdušného prostoru ve svém těle můžeme vědomě vytvářet prostor pro nové informace přicházející z nitra vaší duše. Je to, jako kdybyste uklidili pokoj před příchodem hosta, otevřeli okna dokořán a vpustili dovnitř světlo a čerstvý vzduch. Nyní pozýváme více ze sebe sama dovnitř. Duše se navrací v podobě světla do těla a nechte tanečníka v sobě, aby zprávy, jež světlo přináší, přeložil do podoby pohybu. Tanečník je osvobozen větrem. Do vašeho tance vstupují obrazy nebo slova, které vám pomáhají vědomě přivítat své vlastní světlo v těle. „Vítám zpět tu svou část, která má odvahu při hledání duše létat vysoko. Vítám zpět křídla své představivosti. Jsem bytost světla, která žije v těle.“ Možná voláte zpět ztracenou část sama sebe nebo chcete zhmotnit své dosavadní poznání. Vyjádřete tento specifický druh světla tancem.

 Ivana Valová
www.atlantskaskola.cz


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.