Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Důvěra, hranice, laskavost

PUBLIKOVÁNO: 13.04.2009, AKTUALIZACE: 14.12.2017

Důvěra. Pokud si člověk pracující na lekci důvěra zvolí pozitivní katalyzátor, který jim práci na důvěře usnadní, pak to bývá otec nebo matka. Ti jim dodají odvahu uvěřit, že mohou dokázat, cokoliv si budou přát, pokud se tomu budou dostatečně věnovat.

Pokud si lidé zvolí negativního katalyzátora, pak jím bývá rodič, který je zneužívá. Tím zajistí, že se rychle odnaučí věřit okolí nebo alespoň sobě samým. Lekce důvěry vyžaduje, abychom se nejprve ze všeho naučili důvěřovat sobě a pak ostatním. Tito lidé mají obvykle velké potíže s důvěrou v sebe sama a s tím, aby se naučili přijímat a udržovat si svou moc. Vstupují do situací, kde si připadají, že jsou pro ostatní nedůležití a neviditelní

Po zvládnutí pravidla důvěra lidé působí dojmem, jako by kráčeli životem s jakýmsi vnitřním smyslem pro směr. Vždy vypadají a jednají, jako by přesně věděli, kam jdou, a nakonec se naučí sobě důvěřovat natolik, že již nespoléhají tolik na rozum, jsou s proudem
 
Na důvěře je zajímavé, že jen málo lidí má problém věřit v Boha, ale spousta lidí má problém akceptovat, že Bůh je v každém z nás. Důvěra nám umožňuje uvědomit si, že jsme součástí celku. Umístí nás přímo do proudu univerzální energie. Pokud nám chybí důvěra, chybí i víra. Když se naučíme důvěřovat světu, můžeme si dovolit být zranitelní. A jakmile si dovolíme být zranitelní a bezbranní, proměníme svou slabost v sílu. Toto se učíme od křišťálových dětí, že bezbrannost je zdrojem naší největší síly.
 
Joanna byla nucena od útlého věku snášet opakované sexuální zneužívání ze strany otce. Do zneužívání byla zapojena i matka tím, že věděla, co se děje, a záměrně to přehlížela. Už v dětství se naučila, že právě ti nejbližší zradí její důvěru. Později se opakovaně dostávala do situací, ve kterých se ujišťovala, že lidem se prostě nedá vůbec věřit. Neustále přitahovala osoby, jež jí dokazovaly, že jsou její domněnky pravdivé.
 
Zklamal ji doslova každý partner, se kterým kdy chodila. Kamarád, se kterým založila léčitelskou praxi, zpronevěřil peníze, z jejich obchodního účtu. Když už si myslela, že že konečně nalezla muže, jemuž může důvěřovat, zjistila, že je notorický sukničkář. Dozvěděla se nejméně o čtyřech aférách, které její manžel měl. Jako kdysi její matka i Joanna předstírala, že ignoruje manželovy zrady. Nedokázala ho s nimi konfrontovat, stejně jako se předtím nedokázala postavit své matce, která zavírala oči nad tím, že ji otec zneužíval. 
 
Joanna postupně získávala důvěru v sebe sama. Rozhodla se podnikat a čím vyšší zisky měla, tím pevněji si věřila. Úplně rozkvetla. V manželovi Joanna začala budit respekt. Později navázala kontakt se svým otcem a konfrontovala ho s tím, co jí udělal. Naprosto překvapivě na sebe vzal plnou zodpovědnost za své jednání a omluvil se jí za všechno trápení, jež jí způsobil.
 
Bohužel nikdy nevyřešila tyto záležitosti s matkou, která zemřela jako velmi zahořklá žena - všechny pocity viny, které zakoušela, se obrátily do jejího nitra. Pak nenáviděla sebe sama a dusila v sobě hrozný vztek. Tento hněv, který pociťovala sama k sobě, promítala na Joannu. Joanna vzala zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou a uplatnila v něm své tvořivé síly.
 
Meryl se přihlásila na seminář. Když přišla, pořadatel semináře zjistil, že ji neměl z nějakého důvodu registrovanou, ačkoliv se přihlásila pře internet. Myslel, že došlo k nějaké technické chybě. Později vyšlo najevo, že Meryl pracuje na lekci důvěra. Řekla, že se vždy cítila, jako by byla neviditelná. Na semináři si dovolila být na chvíli bezbranná, což byl velký krok k ovládnutí pravidla důvěry.
 
Na konci semináře pořadatel rozdával potvrzenky. Z nějakého důvodu Merylina potvrzenka chyběla. Pořadatel se Meryl omluvil a šel vytisknout novou. Tato drobná nehoda u Meryl vyvolala enormní napětí. Všechny její předchozí pocity odevzdanosti a neviditelnosti opět vypluly na povrch. Omluvila se a utekla do koupelny, kde se zhroutila v slzách. Paradoxní bylo to, že pořadatel držel původní stvrzenku celou dobu v ruce. Sama nechápala, proč v ní takový drobný incident vyvolává tak přemrštěnou reakci.  
 
Meryl tuto situaci vytvořila nevědomky sama kvůli svému energetickému nastavení a tudíž má sklon přitahovat do svého života lidi a události, které v ní mají vzbudit problémy s důvěrou. Meryl má svobodné právo dívat se na podobné události s nadhledem. To je mistrovství. 

Hranice. Lidé pracující na této lekci jsou přirozenými léčiteli a mají velkou emocionální empatii. Velmi snadno pronikají do emocí ostatních skrze vzorce jejich chování a vyzařovanou energii. Často si ani neuvědomují, že energie, kterou cítí, nepatří jim. Kvůli tomu mají potíže s tím, aby si pro sebe nastavili jasné osobnostní hranice. Jelikož mívají tyto hranice nejasně definované, běžně do svých životů přitahují manipulátory.

Ted je dospělý muž, který má silnou energii a slabé hranice. Jeho energie byla tak silná, že jeho matka z něj neustále cítila něco ohrožujícího. Byla totiž v dětství zneužívána, takže většině lidí nedůvěřovala a zaujímala k nim obranný postoj. Tam, kde jiní tvoří hranice, Tedova matka vybudovala zdi. A i když svého syna milovala, strach a problém důvěřovat lidem způsobily, že se chovala velmi manipulativně.

Matka pro Teda dělala vše. Protože však měla slabé hranice, nikdy se nenaučil, kde by měl udělat tlustou čáru a říct jí ne. Díky své vyšší citlivosti a neschopnosti si nastavit hranice ve vztahu k okolí, měl tendenci na sebe nakládat energii a emoce ostatních. Bral na sebe příliš mnoho zodpovědnosti za vztah se svým partnerem, který ho potom obral o spoustu peněz.

Nebo Rachel, která je výjimečně empatická. Stačilo, aby se ocitla na nějakém přelidněném místě, jako například na letišti, a během pěti minut byla úplně přemožena všemi těmi vypjatými emocemi, kterých je na takových místech spousta. Vyrůstala v drsných rodinných poměrech. Její otec tvrdě velel domácnosti, často i pěstmi. Matka se domnívala, že nejlepší způsob, jak Rachel chránit, je vštípit jí, že musí být milá, tichá dívenka a že musí dělat jen to, co potěší a uspokojí tatínka, aby se nerozčílil a nevybil si vztek na rodině.

Aby kladla pocity a pohodu ostatních před své vlastní potřeby - život tak bude snadnější. A Rachel, toto milé a citlivé děvče, se toto pravidlo naučilo a dělalo přesně to, co se po něm chtělo.

Když Rachel dospěla v mladou ženu, myslela si, že svou osobní moc získá, když se provdá a bude mít vlastní rodinu a domov. A i když potkala různé typy mužů, přitahovali ji mistři manipulátoři. První manžel byl egoista, zaměřený pouze na sebe. Druhý manžel se zdál být vřelým a láskyplným člověkem, který ale manipuloval, protože pevně věřil, že to, co dělá, je naprosto v pořádku.

Základní motivací těchto lidí je chránit sebe a své milované. Nezáleží na tom, jestli takový člověk manipuluje okolím záměrně, nebo nevědomky. Manipulace je zkrátka manipulace a nikdo nemá právo zasahovat do chování jiného člověka nebo mu brát sílu tím, že povýší svá přání a hodnotový systém nad jeho. 

Rachel se začala učit pohybovat ve své vlastní energii. Nastavit si pevné hranice a říkat: " Toto je moje a toto patří tobě. Nechci přestat vnímat tvou energii a ponořovat se do tvých emocí, ale přestávám na sebe brát za tvé pocity zodpovědnost." Pokud jeden člen rodiny začne definovat své hranice, může být v rodině chvíli dusno. Pro zbytek rodiny jsou tyto změny po určitou dobu těžké a někteří členové rodiny mohou uplatňovat rozmanité způsoby manipulativního jednání. Ty jim mají posloužit k tomu, aby se vrátilo bývalé status quo.

Jenže Rachel se nenechala odzbrojit. Milovala svého druhého muže a jejich dceru, ale také začala milovat sebe. Došla k poznání, že pokud ji mají rádi tak, jak tvrdí, budou ji chtít vidět spokojenou se životem a šťastnou. Rachel zhubla a začala vnímat, jak se stala atraktivní i pro ostatní muže...

Klíčem ke zvládnutí lekce hranice je osvojit si umění klást své Já do popředí za všech okolností. Znamená to dávat mu přednost před vlastními dětmi, partnerem, sourozenci, přáteli a kolegy. Jinak je naše energie špatně směrovaná.

Je rozdíl být sobecký, kdy záměrem je naplnit sebe sama na úkor všech ostatních, a být sebevědomý, kdy naplním sebe sama na prvním místě, protože pak budu mít více co nabídnout ostatním. Uvědomit si, kde končí vaše energetické pole a začíná pole jiného člověka. Vyšší citlivost z nás dělá mocné léčitele. Pokud se naučíme definovat své energetické hranice, můžeme svou citlivost záměně používat.

Laskavost – život v harmonii se světem. Laskavost je poslední krok k mistrovství. Člověk se učí, že cíl není důležitý. To, na čem opravdu záleží, je cesta sama o sobě a laskavost, kterou na cestě zakoušíme.
 
Podstatu pravidla laskavost pochopíme položením otázky: "Jak často se ráno probudíte a řeknete si: Miluji svůj život, nemůžu se dočkat, co dnešek přinese?" Když opravdu vidíme sami sebe jako hráče této hry a hrajeme tuto hru s láskou, pak je ovládnutí všech předchozích lekcí nejen snazší, ale i mnohem příjemnější.
 
Toužíte po domově? Neužíváte si život na Zemi? Táhne vás to někam jinam? Necítíte se ve svém těle dobře? Pokud jste na tyto otázky odpověděli "ano", pak jste na cestě k laskavosti :)
 
Laskavost je spojení s univerzální energií, jež všechno propojuje. Laskavost posiluje naše spojení s energií, která proudí námi a kolem nás a spojuje všechny věci. Spojení s univerzální energií je vnímáno jako spojení s vyšším Já. Toto spojení nám umožňuje přesně chápat čas, prostor i energii.
 
Lidé pracující na lekci laskavost vždy hledají ten nejširší obraz světa, jaký lze vidět, neboť je zajímá, jak je všechno propojeno. Nezajímají je tajemství života - chtějí znát přímo tajemství vesmíru. Dobře vychází s lidmi a zároveň dokážou vnímat interdimenzionální vazby každého z nás. Jakmile je uslyší, uvidí či začnou vnímat v jakékoli formě, vnitřně docházejí k pravdě.
 
V dětství se mohli cítit nepochopeni, protože kolem nich nebyl nikdo, kdo by chápal hluboké univerzální pravdy, jež oni znali a ještě je nedokázali vyjádřit slovy. 
 
Nancy je nádherná a velmi stará duše. Je učitelka, i když tuto nálepku nemá ráda. Má pocit, že i když jí bylo 72 let, měla by toho ještě hodně vykonat. Stále se zajímá o to, co dělá na planetě Zemi. Nejvíce touží po tom, aby cítila spojení se všemi věcmi na všech úrovních. Nancy má vnitřní moudrost a naslouchá svému vnitřnímu hlasu. Tato vnitřní moudrost jí poskytuje schopnost vnímat podstatu všeho, co se kolem mihne.
 
Když čte knihu, intuitivně přeskakuje pasáže, které nedávají smysl, nebo jí nepřipadají přesné. Vybírá si jen ty části, jež zhodnocují pravdu, kterou v sobě nashromáždila. Ačkoliv jde za svým vnitřním hlasem, stále ji mate to, proč není život na Zemi mnohem snadnější a plnější. Přes to všechno se však dokáže od srdce zasmát a tato schopnost ji přenáší přes všechny situace, do kterých se dostane. Přitahuje lidi, kteří touží po hlubších odpovědích.
 
Nancyin manžel nedávno zemřel. Vnímala to jako završení obrovského naplnění svého života. Věděla, že s ním žila v lásce a porozumění, a že je nyní volná, může tedy začít prožívat novou fázi svého života s větším nasazením. Snaha o to, aby svůj cíl popsala slovy a definovala jej, byla pro Nancy tou největší výzvou. Pořád však ještě nevěděla, že dělá přesně tu práci, kvůli níž přišla na svět.
 
Nancyina druhotná lekce se zaktivovala, když přišla o syna. Zemřel na nádor mozku, když mu bylo něco přes dvacet. Tak došlo k naplnění lekce přijetí. Byl to dar, který jí dal její syn. Měla těžký život - byla provdána za alkoholika a musela se naučit trpělivosti, přijetí, toleranci, pochopení a bezpodmínečné lásce bez odsuzování. Když dnes hovoří o svém manželství, usmívá se a cítí v srdci lásku. Vzpomíná na pěkné chvíle a těm těžkým se směje.
 
"Děkuji ti, moudrá prozřetelnosti, že jsi umožnila, abych ti přinášel vstříc nikoli vynucenou lásku, nýbrž lásku, svobodně tryskající z mé hrudi. Že mne nenutíš, abych tě miloval, nýbrž že jsi mi ponechala na vůli, následovat tě."
 
Ivana Valová, Spiritual psychology (v češtině přeloženo 12 duchovních pravidel) - Steve Rother
www.atlantskaskola.cz

[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.