Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Buňky a tkáně, hledání vize

PUBLIKOVÁNO: 03.07.2017, AKTUALIZACE: 05.11.2017

Buňka je základním stavebním prvkem organismu, který má schopnost zpracovávat živiny a získávat energii. Buňky a tkáně dobře fungují jedině tehdy, když jsou všechny aspekty jejich chemického a fyzikálního prostředí neustále upravovány tak, aby zůstávaly stabilní a vyvážené. Všechny buňky se vyvíjejí z jednoho či dvou typů nediferencovaných (kmenových) buněk – somatických nebo zárodečných.

Většina buněk je opatřena vnějším pružným obalem, buněčnou membránou, která uzavírá v sobě obsah celé buňky a reguluje průtok látek dovnitř a ven, tedy ochraňuje buňku. Uvnitř je celá řada menších útvarů, známých jako organely, z nichž každá má svůj charakteristický tvar, velikost a funkci. Cytoplazma je buněčná tekutina, v níž plavou organely, tvoří ji voda, enzymy, aminokyseliny. Buňka má mnoho vnitřních komor a oddílů, spojených blankami a výstelkami a udržovaných na svém místě pružnou mřížkovitou kostrou z ještě tenčích vláken a trubic, která se neustále mění.

Uvnitř buňky je buněčné jádro, což je řídící centrum buňky, které obsahuje chromozomy a většinu DNA v buňce. Uvnitř jádra je tekutina, v níž plave jadérko, které je uprostřed jádra a hraje důležitou úlohu při vytváření ribozomů. Mitochondrie jsou místem, kde buňka rozkládá tuk a cukr a vyrábí energii - vnitřní membrána je poskládána do podoby neúplných přepážek, aby se zvětšila plocha pro uvolňování energie z cukrů a lipidů.

Hrubé retikulum - v záhybech uvnitř buňky je poskládaná membrána, která se táhne celou buňkou a je poseta ribozomy – pomáhá přepravovat v buňce různé látky a je místem, kde se produkují bílkoviny. Hladké retikulum – síť trubic a zakřivených váčků, která pomáhá přepravovat po celé buňce různé látky, skladuje se zde vápník, je to hlavní místo, kde probíhá tukový metabolismus. Mikroklky – výběžky na povrchu některých buněk, zvětšují povrchovou plochu buňky a napomáhají tak vstřebávání živin. Centriol má význam pro reprodukci buněk.

Za 6 týdnů se obnoví veškeré buňky v játrech. Za méně než 3 týdny v žaludku. V očích za 2 dny. V mozku každý rok. V krvi každé 4 měsíce. Naše kůže se obnoví každý měsíc. DNA za 6 měsíců. Naše kosti vybudují novou kostru každé 3 měsíce. Horečka – zvýšení normální tělesné teploty. Souvisí s hněvem, který v nás vře. Nezažil jsem něco, co ve mně vzbudilo hněv?

Tkáň je soubor podobných buněk, které plní určitou funkci. Lidský organismus se skládá ze čtyř tkání – pojiva (patří k nim vazivo, chrupavka a kost), epitelu (tvoří většinu žláz v těle, včetně jater, slinivky, štítné žlázy a hypofýzy), svalové tkáně (hladké a příčně pruhované) a nervové tkáně (skládají se z neuronů a gliových buněk). Gangréna je chorobný proces, který charakterizuje odumírání tkání v důsledku nedostatku výživy nebo oxidace buněk. Suchá gangréna – nejde o infekci, ale o nedostatek prokrvení. Buňky nejsou vyživovány, nedostávají kyslík a odumírají. Nejčastěji postihuje konce končetin. Doporučuje se amputace.

Mokrá gangréna – infekce tkání odpovídá působení bakterií při přeměně těchto mrtvých tkání. Je to velmi vážné postižení člověka. Plynatá gangréna – velké množství bakterií podílejících se na přeměně odumřelých tkání vede k produkci plynu a hnilobného zápachu. Duševní morbidnost, utápění radosti v jedovatých myšlenkách. Vyjadřuje: „Už nechci žít s tím, koho jsem měl rád. Už nedokážu žít v klimatu utrpení, konfliktů a hádek.“ Není důvodem, že už nemohu dál žít v prostředí, v němž dosud žiji?

Sliznice je výstelka tvořená vazivem a epitelem, která kryje vnitřní povrch těla. Je to naše vnitřní kůže, poskytuje nám mechanickou ochranu tkání uložených pod ní, brání před bakteriemi, toxickými látkami. Má většinou růžovou barvu a je neustále vlhká. Sliznici najdeme v trávicí soustavě, v pochvě a děloze, v močovodech a močovému měchýři nebo v průdušnici a průduškách. Sliznice představuje naši citlivost a jejich postižení bývá spojeno s emocemi souvisejícími s naším okolím, jež se nás hluboce dotýkají. Neprožil jsem s někým ze svých blízkých emoce, jež mě hluboce zasáhly? Vřed – poškození kůže nebo sliznice v důsledku ztráty krycí vrstvy. Může být povrchové nebo hluboké a obvykle ho provází zánět. Povrchové vředy bývají spojeny s hněvem vůči našemu okolí. Hluboké souvisí s hněvem, který držíme v sobě a který nás vnitřně žere. Jaká situace ve mně permanentně probouzí hněv?

DNA neboli deoxyribonukleová kyselina je velká molekula ve tvaru dvojité šroubovice, která se všemi aminokyselinami a RNA obsahuje naše kódy a genetický materiál. Tyto kódy dávají buňkám instrukce, aby zajišťovaly nezbytné funkce těla. Obsahují kódy, které nesou informace o barvě očí, tloušťce vlasů nebo sklony k nemocem. Genetický kód je také ovlivněn myšlenkami, emocemi a způsobem života. Každá buňka v těle obsahuje genetický kód celého těla. Tyto dva prameny připomínající vývrtku, které se kolem sebe ovíjejí a pro molekulu DNA vytvářejí jakousi páteř. Molekula DNA je stočená do šroubovice tak, aby zapadala do chromozómů. Kromě toho se kroutí a vytváří smyčky. V jádru každé buňky je 46 chromozómů, útvarů ve tvaru písmene X. Zahrnuje 22 párů, v nichž jeden chromozom pochází od matky a druhý od otce, 23 pár jsou pohlavní chromozomy. Kombinace XX označuje ženu a XY muže. Několik málo typů buněk, například zralé červené krvinky, jádro nemá.

Pohromadě je jako u provazového žebříku drží příčky. Ty se skládají z dvojic chemických látek nazývaných báze: adeninu (A), guaninu (G), thyminu (T) a cytosinu (C). Čtyři báze se kvůli své chemické struktuře mohou párovat pouze ve dvou konfiguracích. A a T mají po dvou potenciálních vodíkových vazbách, a proto se k sobě hodí, zatímco G a C mají po třech potencionálních vodíkových vazbách. Díky této struktuře má DNA dva klíčové rysy: v uspořádání bází je obsažen genetický kód chromozomu a způsob, kterým jsou báze navzájem pospojovány, dává DNA schopnost vytvářet své přesné kopie.  Jedinečnost každého člověka na světě je dána specifickou kombinací pouhých čtyř aminokyselin. DNA může vytvářet přesné kopie sebe sama procesem, kterému říkáme replikace.

Gen je vloha a také pojmenování pro konkrétní úsek DNA se specifickou funkcí, který je potřebný k sestavení jedné bílkoviny. Obsahuje všechny úseky DNA, které obsahují kód pro všechny aminokyseliny potřebné k vzniku této bílkoviny. Tyto úseky nemusí být nutně na tomtéž pramenu DNA, a dokonce ani na tomtéž chromozomu. Může to být více pramenů DNA, z nichž každý obsahuje kód pro jednu část bílkoviny. Například na barvu očí duhovky mají vliv přinejmenším tři geny. Geny přecházejí z generace na generaci nepřeberným množstvím typů dědičnosti a tím se genetická výbava potomků stává jedinečnou kombinací rodičovských genů.

Téměř každá buňka v našem těle obsahuje dvojitou sadu genetického materiálu v podobě 23 párů chromozómů. Jeden chromozom z každého páru pochází od otce, druhý od matky. Prakticky tak máme dvě verze téhož genu. Vzorce, kterým se konkrétní formy genů dědí, závisí na tom, jak mezi sebou interagují, protože mohou být úplně stejné nebo trochu odlišné. Geny jsou jako jednotky dědičnosti s každou generací promíchány do různých kombinací, ale nikdy nedochází k jejich sloučení tak, aby vznikly nové typy.

Dědičná onemocnění jsou způsobena defektními geny či chromozomálními vadami, které se přenášejí z rodičů na děti. V případě chromozomových vad se jedná o problém v množství nebo struktuře chromozomů, zatímco u genových poruch je postižen jeden nebo více genů uložených na konkrétních chromozomech, což vede k chybné funkci určitých buněk v organismu. Některé genetické choroby se projeví již těsně po narození, jiné plně propuknou až v dospělosti. Albinismus je vrozený nedostatek pigmentu melaninu. Tyto osoby mají velice světlou, téměř bílou barvu kůže i vlasů.

Barvoslepost je porucha barevného vidění lidského oka. Tito lidé mají potíže odlišit od sebe dvě barvy, hlavně červenou a zelenou, méně často nedokážou odlišit modrou od žluté, a to kvůli poruše čípků v sítnici - recesivní dědičnost vázaná na chromozom X. Rozštěp rtu a horního patra je vrozená anomálie charakterizovaná trhlinou v horním rtu a puklinou v horním patře. Může mít původ před početím dítěte nebo během jeho vývoje v děloze.

Cystická fibróza – u cystické fibrózy produkují slizniční žlázky hlen, který je příliš hustý, takže v mnoha částech těla dochází k potížím. Postiženy jsou hlavně plíce (kašel, dušnost) a slinivka břišní (nedostatek produkce enzymů), také střeva (potíže se vstřebáváním živin, blokování trávení), varlata (neplodnost způsobená narušeným vývojem varlat a chámovodů). Pacienti trpí opakujícími se infekcemi dýchacích cest a mají problémy s trávením jídla, což vede ke zpomalení tělesného růstu a nižší váze. Má podklad v defektním genu, který se nachází na 7. chromozomu. U genetických chorob se můžeme ptát: Co asi musela zažít má duše před inkarnací? Co získávám a čemu se učím, když mám tuto nemoc? Poznala má duše před touto inkarnací temnou stránku života?

Tělní tekutiny. Hlavní typy tekutin lidského těla jsou dva, nitrobuněčný (cytoplasma), a mimobuněčný (tkáňový mok), vyplňující prostor mezi buňkami a tkáněmi. Dále jsou tekutiny v kostech, kloubech, pojivové tkáni, trávících šťávách, slinách, hlenu, potu a moči. Tekutiny se nacházejí i v krvi a v míze. Tkáně obsahují 70 – 80% tekutin, mozek nebo střeva ze ¾ tvoří voda, krev přes 90% a kosti 25%.

Tělo dospělého člověka obsahuje asi 40 litrů vody. Voda je rozpouštědlo a organismus ji využívá k biochemickým reakcím. Pohybuje se po celém těle a dopravuje na místo určení živiny a současně shromažďuje a odvádí odpadní látky. Tekutiny také rozvádějí teplo od aktivních částí těla, jako jsou namáhané svaly, do chladnějších oblastí a tím napomáhají naší termoregulaci. Dále tělo tekutiny využívá jako tlumiče nárazů, pokrývající citlivá místa, například mozek, oči a míchu. V těle pak tekutiny rovněž fungují jako mazadla, aby po sobě orgány a tkáně hladce klouzaly s minimálním třením (mok kolem plic, mok kolem srdce a synoviální tekutina (kloubní maz) uvnitř kloubů.

Mezi krví a mízou neustále probíhá výměna tekutin. Krevní plazma, tekutina nesoucí krevní buňky, dopravuje po celém těle červené krvinky, které přenášejí kyslík a odstraňují z těla oxid uhličitý. Z vlásečnic krevní plazma prosakuje do okolních tkání a stává se tam tkáňovým mokem. Většina z takto prosáklé kapaliny se vrací zpátky do krve, ale část je jí vtažena do vlásečnic lymfatického systému, kde je využita jako míza, která do celého těla dopravuje bílé krvinky, které tvoří protilátky pro boj s infekcemi a chorobami. Když pak míza proteče lymfatickým oběhem, vrací se zpátky do krevního řečiště, kde je opět využita jako plazma. Plazma dále obsahuje plazmatické bílkoviny, elektrolyty, hormony, živiny a odpadní látky.

Zadržování tekutin (otok) je nadměrné hromadění tekutiny v buňkách, tkáních a orgánech, jež vede k jejich zvětšení a poruše funkce. Často souvisí s pocitem, že jsme omezováni v naší vůli jít dál, nebo na něčem lpíme a máme strach ze ztráty. Člověk by chtěl například změnit zaměstnání, ale nemá prostředky nebo potřebné diplomy. Může se rovněž cítit omezován nějakou osobou, svým okolím nebo časem. Necítím se něčím omezován? Výtok – vyjadřuje smutek, jehož se nemůžeme zbavit. Proč jsem smutný?

Krystaly. Geopatogenní napětí je energie generovaná Zemí, která přináší problémy pro živé bytosti. Geopatogenní zóna jsou místa na Zemi se zhoubnými účinky na zdraví. Jsou to místa poruchy frekvence vlnění vydávaného Zemí, které interferuje s obdobnou pulsací buněk živých organismů. Je to způsobeno buď tektonickým porušením hornin, nebo stykem hornin s rozlišnými fyzikálními vlastnostmi. Příčiny: Podzemní vody, hlavně podzemní řeky, prameny, jezera a také studny. Geologické zlomy, trhliny a poruchy. Pokud se dotýkají nebo jsou velmi blízko sebe horniny s velmi rozdílnými (hlavně magnetickými) vlastnostmi. Vysušené rybníky, jezera, vyschlá koryta řek a potoků, nebo vyschlé bažiny. Radioaktivita.

Protože jde o vyzařování energie ze zemského nitra, má to při dlouhodobém působení na člověka neblahý vliv, což se většinou projeví onemocněním nejslabšího orgánu v lidském těle. Celý proces může urychlit vrozená dispozice. Krátkodobý pobyt v těchto zónách způsobuje u citlivějších jedinců poruchy soustředění, nebo pocity stísněnosti i nevysvětlitelné únavy. Dlouhodobý pobyt může nastartovat řadu chorob, od těch banálních, až po ty nejzávažnější. Ty jsou většinou podmíněny souběhem dalších faktorů. Podle názoru celé řady vědců zabývajících se přírodní léčbou patří k aktivní zdravotní prevenci také respektování geopatogenních zón.
1. Očista místa – 4 aventuríny (do každého rohu místnosti) a 4 pyrity (mezi rohy místnosti), mají očistný, harmonizující a ochranný vliv.
2. Výběr vhodného krystalu – černý turmalín, hematit, pyrit, měď, akvamarín, tyrkys.

Žít svůj sen. Mít ve svém životě vizi znamená mít světlo, které můžeme následovat v časech temnoty. Dává vám smysl. Bez vize nebo smyslu jsme zmítáni ze strany na stranu jako listí ve větru. Potřebujeme odvahu k tomu, abychom si vize vysnili, a poté odvahu k tomu, abychom se pustili do práce na jejich realizaci. Přesto je nalezení vize a její zhmotnění tou nejvíc naplňující cestou, jakou se můžeme vydat. Každá lidská bytost má schopnost transformovat popel vlastního utrpení v naději, možnosti a nový život, a to pomocí síly tvořivosti a odpuštění.

Je třeba provádět volby, které budou ctít minulost a naše předky, přítomnost a naše vlastní potřeby i budoucnost a ty, kteří zdědí důsledky našich dnešních činů. Být v rovnováze mezi přijímáním a růstem. Jsme dokonalí takoví, jací jsme, a jsme rozpracované dílo. Každý den si uvědomujme vzájemnou propojenost se vším. Máme velkou příležitost najít sjednocující paradigma vyjadřující „tak i tak“, nikoli „buď – anebo.“ Výzva, jíž čelíme, je žít v tomto světě se vší tvrdostí, krutostí, krásou a tajemností, uvědomovat si svou vlastní lidskost stejně jako božství a přispívat od srdce tím nejlepším, co dokážeme.

Hledání vize – najít nebo posílit spojení s nejvyšším smyslem svého života, převzít plnou zodpovědnost za to, proč tu jsme, a nalézt nástroje pro to, abyste mohli své sny přinést na zem pro dobro své rodiny, komunity a všech svých vztahů. A také pro sebe, protože je to radost a výzva být s úžasným zrcadlem, jímž je sama příroda. Vydejte se před východem slunce, abyste ke svému cíli přicházeli za jeho východu. Když přijdete na místo, promluvte k jeho duchu, řekněte mu, kdo jste a co tam budete dělat, a požádejte ho o povolení tam být.

Přehled o svém životě a otevřít se prosbě o vizi: Která období byla ve vašem životě tou největší výzvou a co jste se z nich naučili? Co byly ty nejlepší časy ve vašem životě a co jste se z nich naučili? Kdybyste měli zítra zemřít, cítili byste se naplnění as míření? Pokud ne, co byste potřebovali udělat, aby se to změnilo? O čem sní vaše duše? K čemu jste tady? Co je pro mě v tomto životě opravdu důležité? Co miluji? Na čem záleží? Kdo jsem? Pro co tu jsem? Jak blízko má váš život k podobě, o níž sníte?

Poproste o vizi a poděkujte za ni. Sdílejte vizi se svými předky tak, že si je kolem sebe představíte a požádáte je o zpětnou vazbu. Představte si kolem sebe své potomky a sdílejte s nimi svou vizi, abyste to, co jste přijali, mohli vidět v kontextu minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Vytvořte si afirmaci. Buďte si vědomi zrcadla přírody, vrba je vrba, nesnaží se být dubem. Poděkujte duchu místa, po zbytek dne buďte s přítelem, se kterým se vzájemně podporujete.

Zhmotňování vize - zaměřit svou tvořivou sílu na spoluutváření budoucnosti, která je v souladu s vaším nehlubším bytostným cílem, hrát naplno svou roli při spolutvorbě naší společné budoucnosti. Dejme si čas na zrození nového stavu mysli. Jsme odpovědni za udržování čisté energie. Osobní sen zahrnuje péči o naše vlastní potřeby. Posvátný sen zahrnuje znalost toho, kdo jsme a v čem se můžeme stát tomuto světu přínosem. Úkolem je uvést osobní sen do souladu s posvátným snem. Osobní sen musí být vyvážený, aby bylo v našem životě možné realizovat posvátný sen. Co na hmotné a fyzické úrovni potřebujete k tomu, abyste byli schopni ze sebe dát to nejlepší?

Napojení na vaši sílu: Jaký je váš vztah k jinové energii, k vaší schopnosti přijímat život a spočívat v prostoru své vlastní bytosti? A, v duchu principu přijímání toho, jak věci jsou, a stávání se vším, čím můžete být, jak byste to chtěli mít? Jaký je váš vztah k jangové energii, vaší schopnosti jednat s jasným záměrem v zájmu evoluce sebe sama a druhých? Jak byste to chtěli mít? Jaký je váš vztah k sexuální a kreativní energii? Jak byste to chtěli mít? Jaká je vaše schopnost manifestovat vlastní sny vlastní sny spojené s vaším nejvyšším cílem? Jak blízko má váš život k podobě, o níž sníte? Jak byste to chtěli mít? Jaký je váš vztah k božskému a vaší duchovní cestě a praxi? Jak byste to chtěli mít?

Ivana Valová


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.