Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Bitevní jizvy: Členství v klanu zjizvených

PUBLIKOVÁNO: 03.11.2013, AKTUALIZACE: 05.11.2017

Plačící žena je považována za docela nebezpečnou, protože uvolňuje zámky na tajemstvích, které má v sobě. Ale ve skutečnosti je pro divokou duši ženy lepší plakat.

Problém tajemství spojených s možnou ostudou je ten, že odděluje ženu od její instinktivní povahy, která je ve své podstatě veselá a svobodná. Udržování v sobě tajemství nám znemožňuje dělat, být a hledat, cokoliv si přeje.

Tajemství může být zrada, zakázaná láska, nepovolená zvídavost, zoufalé činy, nucené činy, neopětovaná láska, žárlivost a odmítnutí, rány osudu a vztek, krutost k sobě samé a k ostatním, nedovolené touhy, přání a sny, nedovolené sexuální zájmy a životní styl, neplánované těhotenství, nenávist a agresivita, náhlá smrt a zranění, nesplněné sliby, ztráta odvahy, selhání nervů, nedokončení něčeho, neschopnost něco udělat, rušení a manipulace v pozadí, zanedbávání, napadení.

Každá osoba, která přechovává tajemství, byla ke své vlastní škodě ostudou pohřbena. Tajemství uchováváme, protože se bojíme ztráty lásky, respektu nebo jiné své životní potřeby. Aby se tajemství ještě více zpečetilo, na osobu, která by je mohla odhalit, je uvalena kletba. Hrozí něco strašného, bude-li tajemství vyzrazeno.

Na této planetě není nic, co by bylo mimo hranice odpuštění. Já není trestající síla, která se žene potrestat ženy, muže a děti. Často je pro nás jednat správně, zejména jsou-li základní instinkty, včetně intuice, od nás odříznuty. Přechovávání tajemství odděluje ženu od těch, kteří by jí dali lásku, pomoc a ochranu.

Životní síla v nás stále žije a roste a vyzařuje vědomé poznání, přestože je žena umlčena. Přestože lidé vycítí, že ženino srdce je zraněné, nevšímají si nebo schválně nevidí důkazy jejího poranění. Přechovává-li žena ostudné tajemství, je strašné sledovat obrovskou míru sebeobviňování a sebetýrání, které podstupuje.

Divoká povaha vykopává věci na světlo boží, vyhazuje je do vzduchu, prohání je kolem. Nepohřbívá a nezapomíná. Uchovávat hanbu jako tajemství je pro duši velmi rušivé. Existuje mnoho snů, které jsou při analýze vysvětleny, ale snící osoba je neschopna vyřknout je ve skutečném životě.

Je třeba mít kolem sebe lidi, kteří se tě zeptají: „Jak ti je? Chtěla bys nějakou společnost? Chybí ti? Vím, že ti chybí. Nepůjdeme někam a nebudeme něco dělat společně?" V období zoufalství u tebe nikdo nebyl. Tvůj chronický smutek, to ostudné přechovávání tajemství, nahlodalo i tu oblast duše, kde vládla sounáležitost. Zraňujeme ostatní většinou tam, kde jsme sami byli zraněni.

Dojde-li k tomu, že tajemství je vyřčeno, duše potřebuje větší odezvu než pouhé „hm, to je opravdu zlé“. Ten, kdo tajemství vyřkne, se musí snažit, aby věc neznevažoval. A je požehnání, pokud posluchačem je osoba, která může naslouchat celým srdcem, může se svíjet, třást a cítit paprsek bolesti ve svém vlastním srdci a nezhroutí se. Osvobození se od tajemství spočívá v jeho vylíčení tak, aby jím byli ostatní pohnuti. Tímto způsobem se žena začíná léčit od hanby, dostává se jí pomoci a péče, které jí chyběly během prožívání původního traumatu. Je to okamžik, kdy žena má u sebe potřebnou oporu. Je to jako vyprat ženské prádlo jednou provždy.

Pokud by měl ženin partner, rodina a společnost sdílet smutek nad ztrátou, museli by ti všichni zaujmout své místo ve smutečním průvodu. Museli by všichni plakat u hrobu. Nikdo by se z toho nemohl vykroutit a bylo by to pro ně velmi těžké. Dívej se dobře. Někomu to řekni. Nikdy není pozdě. Cítíš-li, že to nemůžeš říct nahlas, tomu člověku to vypiš. Vyber si osobu, o které si instinktivně myslíš, že je důvěryhodná.

Ta plechovka naplněná červy, kterou se obáváš otevřít, bude mít lepší místo tam venku, nikoli uvnitř tebe. Vyhledej osobu, která ti nebude otloukat o hlavu, co je dobré a co je špatné, osoba, která zná rozdíl mezi vinou a výčitkou svědomí a také povahu smutku a znovuzrození ducha. Osvobození hojí otevřenou ránu. Přesto tam zůstane jizva. Taková je povaha skutečného žalu.

Divoška bude při smutku s námi. Ona je to instinktivní Já. Snese naše výkřiky, naše nářky, naše přání zemřít bez umírání. Přiloží nejlepší lék na nejhorší místa. Bude do našich uší šeptat. Bude cítit bolest naší bolesti. Vydrží to. Neuteče. I když budou jizvy, a bude jich hodně, je dobré si pamatovat, že při napětí a schopnosti absorbovat tlak je jizva silnější než kůže. Obdivuji ženy, které, i když vlastní jizvy, chodí zpříma, tvoří, zpívají a jsou nad věcí. Jizvy jsou důkazem úsilí, neúspěchu a vítězství jednotlivých žen a jejich žen v příbuzenstvu.

Ivana Valová
www.atlantskaskola.cz
Zdroj: Ženy, které běhaly s vlky - Clarissa Pinkola Estes


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.